Svätá hora

V sekundární literatuře a v populárních internetových článcích (včetně wikipedia.org a imdb.com) se často uvádí, že Jodorowskeho Svatá hora je adaptací nedokončeného románu Reného Daumala Hora Analogie: Román příběhů alpských, neeuklidovských a symbolicky autentických. Pokud by náhodou někdo hodlal přistoupit k tomuto filmu s tímto poznatkem a zvědavostí, jak lze Daumalův text vizualizovat (jako tomu bylo i v mém případě), je mou morální povinností varovat ctěné filmové obecenstvo: Není tomu tak, je to mýtus. Jodorowskeho a Daumalova díla jsou umělecky, ideově, obsahově atp. zcela jiná a styčné body, které lze v obou dílech vystopovat (hlavní vůdcovská postava & motiv hory), jsou zasazeny do naprosto odlišných kontextů. Daumalův otec Pierre Sogol určitě není Jodorowského alchymista, za výstupem na horu jsou odlišné motivace... Možná Jodorowsky v Hoře Analogie našel nějakou prvotní inspiraci, ale pak se vydal svou vlastní cestou. To nicméně nijak nesnižuje kvality obou děl. A pokud jde přímo o Svatou horu...: Vynikající! (26.11.2018)

Iked zaver filmu naznacuje Jodorovskeho slachetnu myslienku, po onom skutocne neuveritelne bizardnom priebehu mi zaver pripadal skor ako vtip, vystrelok. Tak ci tak, bolo velmi zaujimave sledovat, akym bujnym, posobivym sposobom dokaze niekto vytvorit satiru o ludstve ako takom. Bohata vyprava dala vzniknut skutecne nadhernej vyzualnej stranke (hudba je taktiez na vysokej urovni) a ta spolu s Jodorowskeho zivocisnou fantaziou pripravila naozaj nezabudnutelny zazitok pre oci. Pochopit vsak niektore bizardne symboly a metafory je hadam nemozne. Holt, kluc k niektorym hadankam si ukrivaju hlboko v hlave samotny reziseri. A aj v tom je velke caro :) . (7.5/10) (07.01.2008)

tento "ulet" mozem len velmi tazko realne ohodnotit. vizualne orgie sice nabazili moje oci, uzival som si tisice roznych umeleckych obrazov, ale celkova pointa ma viacmenej nechala chladnym.. stopaz je niekedy na nevydrzanie a aj ked som sa ani sekundu vyslovene nenudil, tesil som sa na zaverecne titulky. mis mas, ktory urcite privedie orgazmus umeleckym fanuskom, zial mna to aj napriek sirokemu spektru chuti minulo tak, ze neviem ci je to na odpad ci na styri.. (17.10.2007)

A teď něco úplně jiného. Jako bych viděl pomrkávat Monty Pythony zpoza Jodorowského Svaté hory. Alejandro je šílenec, o tom žádná, jenže i pořádný maglajz se může v hlavě uhnízdit nadobro a vytvářet si svoje další vlastní cestičky kdyby a proč, což se mi líbí. Stejně tak i ta absurdita obrazů, výjevů a událostí, které možná o něčem určitém jsou (anebo taky o ničem), ale záleží jen na mně, jak moc uzdu své fantazie popustím .. (27.08.2014)

Marný pokus aspoň o vzdálené popsání obsahu, pokud možno bez spoilerování: První třetina je naprosto okouzlující, plná barev, nečekaných scén, šokujících i jakože-šokujících záběrů a satirizujících výjevů. Co proto zde dostává zejména církev, nebo spíš okázalé projevy zbožnosti typické pro Jižní Ameriku (výroba Kristů, biskup s Kristem v posteli, "dívky" na mši atd.). Pak se "hrdina" dostane k "Mistrovi" a objeví se nové postavy. Děj zpomalí, začne se dlouze vysvětlovat, obraz najednou hlavně ilustruje text a film se lokalizuje v čase - občas až příliš adresné ironizování soudobé morálky, politiky apod. (ne, že by něco z toho nezůstalo dodnes aktuální). Základní znalosti alchymie, astrologie a mystiky hlavně v téhle části nejspíš dost zjednoduší čtení příběhové linie a pomohou vychutnávat početné obrazové žertíky. Třetí část se naštěstí zase rozběhne trochu barvitěji - skupinka postav se vydá na cestu ke Svaté hoře. Je třeba projít mnoha očistnými procesy (dojde na scénky absurditou občas připomínající Monty Pythony a občas šokující surrealistickým (rozhodně by stálo za to porovnat film s předlohou, i když René Daumal a Le Grand Jeu souvisí se surrealismem jen velmi volně) dnes už spíš staromilsky působícím stylem - už ten repertoár snů (nebo snad traumat?) několika postav ke konci filmu), aby nám všem na závěr mohl být "stržený závoj z očí" - velmi žertovným způsobem, bourajícím dosavadní iluze, ale v rámci "děje" vlastně zcela zákonitým. Je velmi dobře, že existují i takové filmy (kdy film sám není cílem ale pouhým prostředkem vyjádření), i když si moc nedovedu představit, že by něco podobného mohlo vzniknout i dnes. Nejspíš by na to autor nikdy nesehnal peníze a určitě by ho v půlce natáčení (asi i dřív, viz leguáni vs žáby) zlynčovali ochránci zvířat, kterých se ve filmu objevuje hojné množství (zvířat, ne ochránců) a s některými opravdu není zacházeno moc hezky (na druhou stranu nutno uznat, že do lidí se tu střílí mnohem častěji, ale ochránci lidských práv ve filmu zatím nejsou tak vlivní). Doporučení: nebrat to, co vidíme, až tak vážně – viz taky motto v úvodu autorova životopisu. (04.12.2012)