Svätá hora

Závěrečný podvod na diváka si přímo říká o vyvolání diskuze o realismu předkládaném filmovým médiem. Jodorowsky kritizuje skutečnou společnost a masová média pomocí prvků naprosto se vymykajících představě o reálném světě, přesto se divák cítí závěrečnou konkluzí podveden. Divák přijímá Jodorowského surrealistickou vizi za reálnou - neexistuje žádné plátno, žádná promítačka, jen film a my. Hranice jsou smazány, okolní prostředí neexistuje. Otázkou je, zda my jsme ve filmu nebo film v nás. Je zajímavé, že se dostáváme k realitě blíže v surrealistickém snímku než ve "středoproudém dramatu ze skutečnosti". Intenzitou k podstatě! (09.02.2011)

První půlka brilantní skvost! Druhé půlce chyběla nápaditě strukturovaná kompozice, která tvořila hlavní gró té první a dělala z každé scény surrealistický zážitek. Druhá půlka, podle mne, pak dále postrádá nadsázku a vtip té první, díky čemuž z "pane jo" efektu se pomalu přechází do "nuda" módu. Celý film je čistě osobitou záležitostí, která nutí každého hledat si za vším svůj vlastní smysl. Škoda, do 75. minuty jasných 5*.. v součtu se zbytkem za mne pouze 3. (10.06.2013)

Byl jsem plný očekávání a nyní jsem plný dojmů. Začnu tím, že je to nemilosrdný klenot, který je nějak natočen a je moc dobře, že si jej režisér prosadil a nedělal kompromisy. Film je bezesporu plný symbolik a metafor. Spoustu z nich lidskému oku a mysli unikne, ale to hlavní je zřejmé. Všechny ty znechucující, dekadentní, bizarní a explicitní scény rádoby chorého mozku, který se zastavil v hodně špatném tripu uprostřed vuvuzelových kmenů, je vlastně velmi silnou kritikou lidského snažení a nezastavitelného růstu. Dává nám poznat naši vlastní medicínu, ale zároveň nás nabádá k prozření. Nabádá nás, abychom nepřivírali oko nad následky našeho komfortu, abychom ze sebe strhli naše břemena, soustředili se na sebedisciplínu a jasná morální stanoviska, jakýsi morální kompas - kodex, jenž je nad zlato. Je to ale i věc, která nám nutí zamyslet se nad našemi neduhy, které nás spalují. Alkohol, porno, jídlo, konzum, patologický vztah se svými rodičemi, každý máme svoje a každý to svoje ve filmu objeví. Je to zkrátka velká odysea poznání, stoupání na nebeskou horu, jejíchž vrchol nejenže nevidíme, ale on dost možná ani není, přesto je naší povinností stoupat výše a výše, protože prostě cesta je cíl, jsme zde náhodou, realita realitou být nemusí, nic jiného nám nezbývá a samo o sobě to, že má člověk důvod tu být a jiným neškodit, ba naopak jim pomáhat a vzděláváat - to je enough. Bál jsem se, přežil jsem, v kině jsme byli dva, takže mám nového kámoše - má zhýralost? S tím budu ještě chvíli bojovat. Jsem Ondra z planety Země. (30.05.2023)

Upřímně jsem od tohoto filmu čekal víc.První hodina mně moc nebavila,ale druhá polovina mi přišla mnohem lepší a proto dávám čtyři hvězdičky.Původně jsem si to ani netroufal hodnotit,ale pak jsem měl jasno.Obdivuji režiséra,že se to rozhodl natočit.Film dokonale pojednává o stavu dnešní společnosti a to docela drsným způsobem.Ale po shlédnutí filmu Begotten jsem asi čekal něco lepšího. (16.11.2013)

Chvála totální absurditě, která vládne surreálnem.... Opravdu zajímavý film, který bohužel v druhé půli ztrácí svou neovladatelnou šílenost ze začátku - nejspíš to je konečně se objevivším dějem. Osobně se mi nejvíc líbily scény znázorňující smrt a bolest prostřednictvím barev a ovoce, bylo to výtvarně naprosto dokonalé.... Nejoblíbenější postavou se stal velmi "estetický" chlapík z Venuše.... Úplný konec opravdu odpovídá tomuto stylu, i když mě nijak zvlášť nepřekvapil. (09.03.2008)