Meno ruže

V roku 1980 napísal taliansky semiolog, filozof a spisovateľ Umberto Eco svoj prvý a zrejme i najznámejší román "Meno ruže" (Il nome della rosa). Je to pomerne náročná kniha, ale inteligentného čitateľa dokáže plne pohltiť. Je to zmes detektívky, stredovekej histórie a horroru. Tento postmodernistický román sa stal kultom. Šesť rokov po jeho vydaní ho previedol na plátna kín francúzsky režisér Jean-Jacques Annaud. Odviedol vskutku dobrú prácu. Natočil výbornú filmovú adaptáciu tohto literárneho diela. Hlavnú úlohu františkánskeho mnícha Williama z Baskervilu bravúrne stvárnil Sean Connery. **** (10.12.2015)

„Neľutujem svoje rozhodnutie a predsa, ako tak píšem tieto riadky, starý a šedivý, je spomedzi všetkých tých tvárí, ktoré sa mi objavujú mihotavo pred očami, tou najjasnejšou tvár dievčaťa, o ktorom som za celé roky neprestal snívať. A hoci pre mňa toľko znamená, nikdy som sa nedozvedel ani len jej meno.“ 1327, opátstvo v horách, ktoré Boh dávno opustil (ak tu niekedy vôbec bol). Dokonalá atmosféra. Proste absolútne a bez jedinej debaty DOKONALÁ. Temný Stredovek ešte nikdy nebol taký temný. Beštiálna temnota sála snáď z každej minúty a keď nie z každej minúty, tak aspoň z každej tretej. V tomto filme (hoci prioritne nejde o horor resp. VÔBEC nejde o horor) je strašidelné, nechutné, odporné, depresívne a brutál-temné všetko. Vrátane jednej z najautentickejších erotických scén desaťročia, ktorá asi mala byť vzrušujúca a teoreticky aj je, ale prakticky je to tiež jeden veľký (a ponurý, neviem, či som to už spomínal) horor. Nemilosrdná taliansko-nemecko-francúzska koprodukcia je na filme jednoznačne poznať (celé je to výrazným spôsobom sexuálne, homosexuálne, s nábehom na pedofíliu). Perfektný mentor Connery, jeho perfektný učeň Slater, perfektný Ron Perlman ako jemne povedané svojrázny požierač cintorínových krýs (!) a vo vedľajších úlohách toľko „ksichtov“, že z nich budete mať nočné mory. Odporné, nezabudnuteľné vraždy a absolútne fenomenálna výprava v hmle utopeného megakláštora v nehostinných horách, ktoré sú bezpečné asi ako ústav pre sexuálnych deviantov, ktorí dva roky neboli pod psychiatrickým dozorom. Z Mena ruža som mal zlé sny už ako malý chlapec a ešte aj dnes, hoci som už dávno dospelý muž, si ho s obrovskou chuťou po sto prvý raz pozriem v telke, keď ho dávajú (ideálne s vynikajúcim slovenským dabingom). A oni ho, našťastie, dávajú pomerne často. Knihu som čítal, ale nebavila ma (celé strany som doslova preskakoval, taká to bola nuda). Spolu s Milencom môj najobľúbenejší Annaud. Potešia kvalitné dialógy („Hrozne dlho som o tebe nepočul.“ – „Chcel som, aby na mňa ľudia zabudli.“) a hlášky („Pripúšťam, tento muž samovraždu nespáchal.“). (05.11.2006)

Kvalitne natočené dielko, ktorému neviem vytknúť žiadne negatíva - je drsný, otvorený, krutý a neľútostný - no i tak si ma ťažko omotávalo a nedokázalo ma ohromiť. Seanovi Connerymu som už uverila všetko - aj ,,premúdrelého" starca v mníchovskom úbore, hudba Jamesa Hornera nesklame, ale ani zvlášť neohromí a autentické vykreslenie stredovekých lokalít nemohlo byť lepšie - depresie z tmavých múrov ma neopustili ani na sekundu :) Neznášam situácie, keď vo filme neviem nájsť jedinú chybičku, no bolo pre mňa akýmsi vnútorným utrpením vidieť ho celý. 70%. (14.09.2009)

Otevřeně se přiznám, že filmové Jméno růže čtyřhvězdičkovým hodnocením poškozuji, protože tenhle kousek si zaslouží hvězdiček pět. Jenže románovou předlohu jsem četl a zanechala ve mně nesmazatelný dojem - patří k mým pěti nejlepším literárním zážitkům a o filmové adaptaci mám vlastní představu, byť si uvědomuji, že nikdy nebude naplněna. Eco napsal mnohavrstevný román, kde detektivní linie vyšetřování série vražd je fakticky vedlejší. Jméno růže je ve skutečnosti popisem středověkého myšlení, hodnotového žebříčku a rozvrstvení společnosti. Je to taková učebnice dějepisu v lákavém obalu. Natočit Jméno růže tak, jak to Eco napsal, by znamenalo filmové studio přivést k bankrotu, protože by to bylo nesmírně nákladné a široké divácké obci málo přístupné dílo. Nehledě na to, že by muselo svou délkou konkurovat takovému seriálovému Útěku z vězení. Annaud je režisér, který má vytříbené výtvarné cítění a na plátně je to zkrátka znát. Jeho středověk není kašírovaný, ale hodně naturalisticky podaný - plný bláta, špíny a syrovosti. Dokázal film zaplnit plnokrevnými divácky vděčnými postavami, které ztvárnili špičkoví herci. Sean Connery i Christian Slater jsou herecky dobří a typově přesní. Ve filmu nejde ani tak o děj a výslednou pointu jako spíš právě o zachycení středověké atmosféry - a to se prostě povedlo. Celkový dojem: 85 %. (07.12.2007)

Při sledování Annaudova Jména růže se musím ptát, jaká nevyléčitelná duševní porucha neustále žene režiséry do zfilmovávání "nezfilmovatelných" předloh. Je to ambice si dokázat, že dokáží nemožné? Ale jistěže nakonec něco zplichtí, ovšem jen stěží ve 20% to za něco stojí. Annaud je jistě v určitém směru geniální režisér. Dokáže budovat atmosféru - to jsem ocenila například u jeho "odvážného" snímku Boj o oheň. - Bohužel pokud jde o Jméno růže platí o mě, nejen že jsem četla předlohu, ale navíc jsem studovala historii. Nemohu snést to mrzačení mnohoznačnosti, to pobuřujícně moderní myšlení hlavních hrdinů, tu násilně dosazenou love story a naposledy toho nápadně opáleného Seana Connerryho (ač ho mám ráda) mezi jinak bledými mnichy. Upomíná na podobně opáleného Brada Pitta v Sedmi letech v Tibetu od stejného režiséra. Brad vypadal po všech strázních neuvěřitelně blahobytně. O Annaudovi mě napadá velice primitivní soud: Tvoří sice krásné obrazy, ale blbé příběhy. To tolik nevadí u filmů, kde se toho moc nenamluví, jako jsou Medvědi nebo Boj o oheň. Běda však, jak se snaží něco důležitého sdělit skrze slovo. Proč si proboha Annaud nenajde originální a inteligentní scénář? A hlavně: Už žádnou adaptaci, prosím! (24.03.2004)