Návrat domov

Rok 1968: Z rádií na západní polokouli je slyšet Hey Jude, Just Like A Woman, Out of Time, Born to Be Wild..., na východní polokouli ve Vietnamu probíhá ofenzíva Tet a Američani páchají masakr v My Lai... Kdo se z Vietnamu vrátí domů živý, vrátí se jako jiný člověk; poznamenaný nesmyslnou válkou a oklamaný těmi, kteří jej do ní poslali. Ashbyho Návrat domů je svého druhu politické prohlášení, které sice odkazuje na již skončený konflikt (film vznikl 3 roky po skončení války ve Vietnamu), které je však stále platné a potřebné. Toto neobyčejně silné drama ukazuje, jak nebezpečný je nacionalismus a slepý patriotismus, jak nebezpečné jsou fráze typu "...the Marine Corps builds body, mind and spirit..." Kpt. Bob Hyde zblbnutý podobnou propagandou a nasáklý neurčitým patriotismem odjíždí do Vietnamu bojovat za svou vlast, jeho žena Sally při něm stojí loajálně a přijímá roli dokonalé občanky. Dál by mohl příběh pokračovat v tomto stylu jako hrdinský epos placený Pentagonem, ale to by se Sally nesměla setkat s ochrnutým veteránem Lukem, který jí i nám všem ukáže, jak špatná je patologická podřízenost, slepá víra a loajalita, a to jak ve vztahu muž-vlast, tak i ve vztahu muž-žena. Ukazuje nám, jak potřebná a nutná je emancipace. Jednoduché vize a poučky, kterým podlehl Bob a jiní, se totiž v realitě podstatně komplikují: Z hrdých patriotů se stávají pouhé figurky na šachovnici, které, jakmile jsou ze hry vyřazeny, jsou již k ničemu, uklizené v ústavech pro mrzáky (maximálně s bezcennou frčkou na klopě). Tváří v tvář všem těm zvěrstvům a faktické marnosti toho všeho se rázem problematizuje i samotný obsah pojmu "hrdina". Luke v emotivní řeči před studenty zdůrazňuje zdánlivě samozřejmou věc spojenou s jakoukoli válkou: "Neexistuje dostatečný důvod pro to, aby nám v náručí umíral jiný člověk, či vidět nejlepšího kamaráda roztrhaného na kusy... Musíte si zvolit, teď..." A skutečná volba není možná, pokud nezapojíme vlastní úsudek oproštěný od frází a přístupu "dělat-co-se-sluší". (Možný SPOILER:) Silný emocionální náboj filmu dodává také milostný vztah Sally a Luka, který v mnohém podtrhuje ústřední motiv filmu: Sally se emancipuje, její život je smysluplnější a ona sama zralejší (=symbolický význam prvního orgasmu?). Přestože Luke představuje v jejím životě důležitého muže, stále miluje Boba a nehodlá ho opustit. Už to prostě není jen ta "pravá občanka" na šachovnici života a vlasti, ale člověk s autentickými prožitky, myšlenkami a zkušenostmi; člověk, který se vymanil z bytí v podřízenosti. Nepřítel je válka a bylo by fajn, kdyby toto poznání vycházelo už jen ze sledování těchto filmů a ne z vlastní participace na ní; kdyby si už mladí kluci nemuseli z kolečkového křesla říkat "I'm a lot fucking smarter now than when I went". (26.08.2013)

Vynikajúci protivojnový film bez jediného záberu z vojny. Herecké trio Fonda/Voight/Dern úžasné. Superhitový soundtrack je parádny (aj keď miestami trochu necitlivo nadužívaný), scenár a réžia netlačia zbytočne na pílu a atmosféra aj postavy ma veľmi chytili. Nedosahuje to síce nebeských výšin Born on the 4th of July ale aj tak nemám problém to zaradiť do zlatého fondu. Silný, takmer nesentimentálny aj napriek tomu dojímavý a stále dôležitý film 10/10 (13.05.2015)

Reagovať a rozoberať v 70tych rokoch politiku a vojnu vo Vietname prostredníctvom akejkoľvek formy (či už samotným vojnovým filmom, príbehom veteránov po "návrate domov", alebo politickým pozadím) bolo spoločenskou povinnosťou. Zase sa mi potvrdilo, že Jane Fonda je jedna z najlepších herečiek histórie. Voight na vrchole kariéry. Dočkáme sa podobne silných filmov aj o Iraku alebo Afganistane? Bigelow alebo Palma s tým už začali. (05.06.2012)

Dát filmu s tak závažným tématem, jako je návrat válečných mrzáků do civilního života méně než 4* může vyznít jako svatokrádež, ale přes slušné obsazení a onen námět ve mně film po dlouhou dobu nevyvolával žádné velké emoce. První hodina se nese v nevýrazném duchu a pokud bych měl Ashbyho film srovnat dejme tomu s Narozen 4. července Olivera Stonea, pak ten druhý u mě s převahou vítězí. Od klíčové scény soulože hlavních hrdinů nabírá film sice na vnitřním napětí a stává se o něco zajímavější, jenže konci opět schází nějaká klíčová emotivní scéna, díky níž by si divák film trvale uchoval v paměti. V dlouhé řadě amerických snímků na podobné téma představuje Návrat domů z mého pohledu jen lepší průměr. Celkový dojem: 65 %. (04.07.2010)

Protivojnový žáner je môj obľúbený už od útlej puberty, v literatúre aj filme. Ale pri žiadnom jeho zástupcovi (a to vrátane tých literárnych, prosím pekne) som tú mrchu vojnu neznenávidel viac, než tu. Do Vietnamu pritom iba nakukneme, bojisko nenavštívime. Stačí vidieť dôsledky. Ten rozvrat je tu priam fyzicky prítomný a objatia toľko najvrúcnejšie, koľko sú najtragickejšie konce nevyhnutnejšie. Usmieval som sa obarený a potešený opravdivosťou ich vzťahu a v krku ma dusila hrča o veľkosti zovretej päste. (videné 3x po sebe behom možno ani nie dvoch týždňov... a komentár píšem po vyše roku... pretože to chcelo kurva dlhý čas spracovať... také niečo sa mi dlho nestalo... ak vôbec niekedy) [100%] (11.06.2020)