Waterloo

Drobná historická vsuvka o tom jak psaly pařížské noviny o Napoleonovi:Netvor unikl z Elby. Vlkodlak přistál u Cannes. Nestvůra dorazila do Grenoblu. Tyran je v Lyonu. Bonaparte se blíží. Napoleon bude zítra v našich branách. Jeho veličenstvo je v Paříži. Tak teď k Bondarčukově filmu. V s porovnáním s ním, co se bitevních scén týká (díky komparsu sovětské armády), je většina filmu o napoleonských válkách jen málo obsazenými divadelními představeními. Dokáže tomu konkurovat jen Vojna a mír a tedy tu, kterou natočil taky Bondarčuk a možná ještě Vidora Kinga. Film nemá jen bitvu, ale i dobře propracované a zajímavé postavy. Bondarčukovi se to zkrátka povedlo. Ta jeho verze je tak mezinárodní, že jsem ji dlouho považoval za britskou a ne sovětsko-italskou. Finančně to možná bylo možná Waterloo, umělecký nikoliv. (19.01.2017)

Bondarčuk co se velkoleposti a důrazu na detail týče má konkurenci jedině sám v sobě. A to je svým způsobem chyba, protože Waterloo je v zásadě naprosto stejně pojaté i servírované jako třetí část Vojny a míru s bitvou u Borodina. Od režiséra Bondarčukových kvalit bych přeci jen čekal něco jiného než co již jednou nabídl. A že to umí i jinak dokázal právě ve Vojně a míru, kde co bitva, to zcela jiný šálek kávy. Aby ovšem nedošlo k omylu, toto mé hnidopišské povzdechnutí bere za své ve světle neskutečné práce kamery a celé druhé poloviny s bitvou samotnou. Naprosto geniání je především "strategický" nadhled. Podivuji se, že to snad až na Stonea v Alexanderovi nikdo nezopakoval. Opravdový problém je tedy pouze v Rodu Steigerovi, který Napoleona příliš nezvládá. V abdikační předtitukové scéně zbytečně teatrálně tlačí na pilu a je tak mnohdy spíše karikaturou Bonyho než jeho nejlepším představitelem. I když i on rozhodně má své silné momenty. Krom toho naprosto nechápu jak jde dohromady "rovnice" Bonaparte + Bondarčukova snaha o naprostou historickou věrnost i toho nejposlednějšího stébla trávy + angličtina(!). Přesným opakem Steigera jsou pak Welles (navzdory minimu času na plátně) a Christopher Plummer, který již od začátku nemohl být lepší. (25.02.2010)

Vskutku velkolepá a poctivá filmařina. Nejdříve jsem si posteskl, že Napoleona nehraje Herbert Lom, který ve Vidorově verzi Vojny a mír (tu Bondarčukovu paradoxně neznám) byl právě v této roli výborný, ale brzy mě Rod Steiger přesvědčil o tom, že on je ta pravá volba a jeho velmi uvěřitelné herectví si plně získalo moje sympatie. Jeho souboj s Christopherem Plummerem stál zato, ale šlo tu především o bitvu monstrózních rozměrů, ktetá nemohla žádného příznivce válečné filmové tvorby nechat chladným. Kvůli trochu rozvleklé zhruba první půli to na plný počet není, ale poctivé 4* jsou to každopádně. (21.07.2011)

Doteď nechápu, jak se něco podobného dalo natočit. Ale dalo, a navíc to Bondarčuk už měl nacvičené:) Ve Waterloo už se nepouštěl do uměleckých nepředložeností jako ve Vojně A Míru, respektive se velmi mírnil, takže je to podstatně stravitelnější záležitost. Byť úvodní emočně vypjatý (původně jsem chtěl napsat pološílený) monolog Roda Steigera mě poněkud znejistěl;) Waterloo je velkolepá a úžasně obsazená věc, obsahující všechny vděčné historické zkazky o Napoleonovi a jeho tažení, a po stránce hereckých výkonů mu nelze nic vytknout. Ostatně to ani po stránce technické - ty letecké záběry bitevního pole s formacemi pěchoty a jízdy halícími se do dýmu ze střelného prachu jsou neskutečné. Řemeslo at its finest a v pohodě přežitelné víc než dvě hodiny historického válečného filmu - bohatě stačí na 80%. (06.10.2018)

„Next to a battle lost, the saddest thing is a battle won..“ Bondarčukova velkolepě pojatá rekonstrukce jedné z nejslavnějších bitev historie působí i téměř po půlstoletí velmi čerstvě. Tisícovky komparzistů, kouřové clony při palbě artilerií, kavalérie v akci (zpomalený záběr skotské jízdy je přímo úchvatný) a nad tím vším taktické pokyny, štiplavé glosy a vnitřní monology dvou velkých vojevůdců (Plummer jako Arthur Wellesley neskutečně ruluje), které jako by dokreslovaly, že pokud nejste vůdce, jako jednotlivec nic neznamenáte.. Při tom všem válečném běsnění si nelze nevzpomenout na bitvu o dřevěný most u Sad Hill, Blonďáka a jeho „I've never seen so many men wasted so badly.“ Ideální by bylo, kdyby si Napoleon a vévoda z Wellingtonu sedli pod dozorem písaře a státního notáře ke stolku někde na dvorku sídla Hougoumont, postavili před sebe přesýpací hodiny nastavené na 30 vteřin a soutěžili v tom, kdo první nebude schopen říct nějaký vzletný citát, jizlivý bonmot či vojevůdcovské moudro. Vítěz bere vše, poražený prohrál napoleonské války. Sice by to trvalo několik dní a Rimmer by neměl u čeho vlhnout, ale představte si to množství ušetřených lidských i koňských životů, střeliva, fešných uniforem, slz matek a manželek a ještě by z toho byla pěkná kniha citátů.. (07.08.2017)