Pred súmrakom

Romantika... s překvapivě chytrými postavami. Problém je, že nevedou nijak nápaditý dialogy a tímhle on-line kecáním zaplácly celý film. Není to herecký koncert, jako spíš koncert dvou herců, které se nám snaží vnutit představu jakési náhlé improvizace. Třetí postavou je kamera, rozuměje divák, kterého, tancujíce s oběma hrdiny, kamera zastupuje. (15.09.2008)

„Před úsvitem“ .... to byl nezávazný dialog náhodného setkání. „Před soumrakem“ je pokračování nedokončeného rozhovoru, tentokrát zatíženého i vzpomínkami, zklamáním, smutky. Ale třeba je to i obyčejné povídaní např. o astrologii „Ty jsi štír, já jsem střelec, to se sneseme“. Navíc, jako bonus krásná Paříž. Nádherný film o setkávání a míjení.„Když jsi mladý, tak zkrátka věříš......že najdeš spoustu lidí se kterými se spojíš. Později zjistíš, že to se stává jen zřídka.“ (01.07.2005)

Když mě před dvěma dny totálně odzbrojil film Před úsvitem, neměla jsem ani tušení, jakým způsobem mě smete jeho druhý díl. Teď nejsem schopná ani napsat nějaký smysluplný komentář, Richard Linklater natočil filmovou lahůdku, ještě nikdy jsem se tak v nějakých postavách neviděla, ale tak moc až mě to děsí, zatímco v prvním filmu byly postavy stále plné ideálu a nadšení, o devět let později se setkali jiní lidé, potlučení životem a hned několika věcí, které jsou zde řečeny, se děsně bojím. Všudypřítomná otázka: "Co kdyby?", nestačila by jim ke štěstí třeba jen pouhá maličkost? Co kdyby si tenkrát před devíti lety vyměnili telefonní čísla? Bylo by vše jinak? Člověk však ne vždy jedná podle toho, co cítí, ale je svázán rozumem a různými předsudky. Otázky "Co kdyby?" se člověk nikdy nezbaví. Za celý 80 minutový rozhovor mi film dokázal několikrát zlomit srdce a zase ho dát zpět dohromady. Ten scénář je neskutečný, to psal člověk, který si něčím prošel a snaží se lidem něco dát. Proč miluji filmy? Protože jednou za pár let narazím na přesně takovýto film, který vám dá facku, a vy máte pocit, že zítra musíte vstát s trochu jiným pohledem na život. A ten závěr filmu už žádný komentář nepotřebuje. 100% (27.01.2013)

Hérakleitos z Efesu si byl jist, že nelze do stejné řeky vstoupit dvakrát. Richard Linklater vstoupil do téže řeky v jiném městě. Valčíkovou Vídeň vystřídala kankánová Paříž, noční pouť odpolední procházka, ale změnilo se něco mezi Jessem a Celine? Řeka plyne, lidé mluví a ledovec, jehož špička je zdvořilý zájem a reklama na spokojený život, se zvolna vynořuje nad hladinu a taje..............Before Sunrise je mi bližší, ale až mi nebude kolem dvaceti, kdo ví, jestli sequel neocením víc než jeho staršího bratříčka. (25.04.2007)

Let me sing you a waltz about this one night stand....Život se někdy odvíjí odlišným směrem než by si naše srdce přálo. Na křižovatce osudu se necháme lehce zmást a místo do leva zahneme do prava. Otázka: „Co kdyby?“ nás pak provází do konce života. Avšak co kdybychom mohli dostat druhou šanci? Uměli by jsme jí využít? Když už se zdá, že na filmovém poli nedokáže diváka nic překvapit objeví se takovýto příklad čiré filmařiny, která prozáří i ten nejšedivější den lidského bytí. Občas každý potřebujeme obejmout, abychom se nerozletěly na miliony prázdných molekul z nichž se skládá náš život. Můžeme jim říkat třeba vzpomínky. Do jaké míry však dokáže změnit život jedno letmé a náhodné setkání ve vlaku? Nezapomenutelný filmový dialog a těžko popsatelný filmový zážitek. 10/10 (25.09.2008)