Zbytečná krutost

Nádherná (a rozhodně nikoliv zbytečná) performance z divadla krutosti, co se většinu času tváří jako zatraceně znepokojující, morbidní a dusivá mrcha, ale ve finále odkape sympaticky zvráceným humorem v černé. Zřejmě nemá valný smysl upozorňovat na to, jakými jsou bratři Coenové nápaditými řemeslníky, protože za ně promlouvá nejen jejich všeobecně pozitivní pověst, ale zejména holý (a ve Zbytečné krutosti) snadno čitelný fakt, že jsou schopni vzít dokonale banální příběh ušitý primárně "do kraťas" a nekompromisně jej roztáhnout na drsnou kompaktní podívanou ("do gatí"), která srší, jiskří a doutná filmařskými "vychytávkami". Oč tu běží je atmosféra, atmosféra nahuštěná do naturalistických sekvencí mrtvolného ticha bez ticha, díky které jsem se na hodinu a půl nervového vypětí, ocitl v klaustrofobické temnici lidského podvědomí. Ruku v ruce s rozjímavým obrazem, jehož podstatnou náplní jsou mnohoznačné pohledy a dlouhé, opravdu dlouhé a zneklidňující expozice par excellence, vyvstává paralela s obdobně hypnotickým zážitkem u "tamté země, co jaksi nepřivykla staříkům" - podobnost čistě podvratná, potěšující a nutící k zamyšlení nad lehkostí, s jakou lze překlenout přes dvacet let (v jádru nezměněné) tvorby. Demagogizujícím krácením podrženo a sečteno - Zbytečná krutost je mistrná stínohra, pekelná rošáda, u které neznámá značí omyl bez viny, známá neznámou, které bychom se měli obávat, ale nadevše je úspěšnou zkouškou dospělosti, u níž na přitěžující vypravěčský balast nezbylo místa. (omluvte kostrbatost tohoto sdělení) (04.10.2008)

Texasani jsou ale po čertech drsní hoši. Posledních 10 minut je zkrátka a dobře neuvěřitelných. Mé dojmy z filmu jsou velmi dobré a je docela možné že z odstupem času přidám poslední hvězdičku. Debut jako hrom. Prakticky je to stále stejné co tato dvojice točí, ale málokdy se dá předvídat co se bude v následujících minutách ve filmu dít. 75% (01.10.2008)

Temný film o pomstě za nevěru. Snad nikdy jindy se hrdinové filmů neocitli v tak osamělém světě, světě, v němž i láska rovná se odcizení. Každý má strach z každého, podezřívá své okolí. Brutalita, která pramení z této všeobecné nedůvěry tu není nijak nečekaná, ba naopak, je neustále přítomna v každém slově, pohledu. Rozhodně jeden z nejlepších Coenovských filmů. (07.05.2006)

Grandiózní ántré bratří Coenů do filmového světa. Výtečný psychothriller s partou herců na malém prostoru. Za zmínku stojí skvělá práce s kamerou - ty nájezdy nemají chybu. Díky využití nepříliš známých herců film nabývá na autenticitě (vynikající M. Emmet Walsh). Film je od začátku do konce napínavý, má dusnou Texaskou atmosféru, jednu kultovní drsnou dvacetiminutovou scénu beze slov a hudby a závěrečnou desetiminutovku, při které se tají dech. Coeny prostě můžu. 95%. (30.09.2008)

Coenovým filmům jsem jaksi na chuť nepřišel. Někdo je vynáší do nebeských výšin filmového nebe, jiný zatracuje jako roztahané a nudné. Jsem někde uprostřed. Zbytečná krutost je tím lepším z jejich tvorby. Byť se drama hlavních postav rozjíždí pomalu, nakonec zasekne drápek a strhne vás s sebou. Většina si rychle všimne, že postavy mají okolo sebe jakousi zeď, přes kterou se nedokážou domluvit. Bezradně na sebe koukají, hraje klavír a divák drtí opěradlo, aby nekřičel nahlas to, co si nejsou schopny sdělit. Nemožnost naladění se na stejnou vlnu Raye a Abby je předzvěstí blížící se tragédie. Od Bergmana přes Hitchcocka k Tarantinovi. Závěr je lahodný. (09.09.2011)