Utajený

Michael Haneke nám nabízí skoro detektivku, tedy s výjimkou toho, že ho vůbec nezajímá, kdo posílá ty kazety. Jemu stačí sledovat, co to dělá s objekty zájmu tajemného pronásledovatele. Je to jeden z těch filmů, kde by divák málem čekal, že je to podvědomí hlavního hrdiny, jenže Haneke k tomuto vysvětlení nesklouzne. On vlastně vůbec nevysvětluje. On chladně pozoruje a analyzuje. A výborná dvojice Daniel Auteuil a Juliette Binoche mu jsou perfektní oporou. (20.05.2012)

nechcem nikomu nič vnucovať, nechcem nikoho urážať ani šokovať a nechcem sa tváriť, že som úplne a dokonale pochopil všetko a zodpovedal si uspokojivo na všetky otázky, ktoré mi Hanekeho film Utajený ponúkol . . . ale rozhodne som ochotný pevne si stáť za tvrdením, že "Caché" Michaela Hanekeho je GENIÁLNY film, plný nepokoja, podpovrchového napätia, veľkého tajomstva, vyšperkovanej a do dokonaleosti dotiahnutej dramaturgie a spôsobu vedenia divákovej pozornosti a rozprávania príbehu, otázok, jedného veľkého šoku, dokonalej réžijnej a scenáristiekcj práce a nemilosrdne civilnýých Binoche s Auteuilom; Skvelé, ja "smekám"; (15.04.2008)

Začalo to dobře, motivů jsem nalezl hned několik a těšil jsem se na pointu. Bohužel kolem poloviny začal děj přešlapovat na místě a z dalších nekonečných záběrů jsem dál získával dojem, že Haneke snad jako neví, jak z té šlamastyky ven. A závěr v podstatě nebyl, minutový záběr na studenty vycházející ze školy a titulky? Chápu smysl otevřeného konce, ale tady jsem měl spíše dojem, že bude následovat druhý díl. Pro mě zůstalo mnoho nezodpovězeno. Je to obrovská škoda, mohl z toho být daleko lepší výsledek, neboť Daniel Auteuil podal perfektní výkon. (29.12.2011)

Když jsem před pár lety viděla "Pianistku", zůstala jsem stát s pusou dokořán. Byl to naprosto fascinující divácký zážitek, film, který mě dokonale porazil. Jméno Michael Haneke jsem si zapsala za uši a těšila se na další film, který od něj uvidím... Ale ovace se nekonají. "Utajený" se zpočátku tvářil jako velmi dobrý film, dlouho se mi i líbil. Ale pak začal být utahaný, rozvleklý, nudný, opakující se - žádný nový impuls, zvrat, nebo prostě cokoli, co by příběh posouvalo dopředu. Pak "velká pointa" a nedořečený konec, který jako by s předchozím děním na plátně nijak nesouvisel. Jako by Haneke nevěděl jak tu svoji nepovedenou bžundu zachránit, a tak od ní utekl. Škoda dvojnásobná, když si k tomu přivedl takové herce jako je Daniel Auteil (od "Války policajtů" jej bedlivě pozoruji a zjišťuji, že se mi chlapec čím dál tím víc začíná zamlouvat) a Juliette Binoche. Ach jo. (01.04.2006)

Monotónnost a jednoduchost - tahle dvě slova měl kameraman ve svém pracovním rozvrhu podtržena červeně. Přispívá to kvalitám filmu, který šikovně a naoko chladně poukazuje na dávné hříchy člověka, respektive na situace, jaké mohou nastat, pokud takové činy někdo po čase vytáhne na povrch. Georges ony situace zrovna zažívá a čím blíže jsme k závěru, tím méně jsme si jisti, nakolik s ním můžeme sympatizovat. Ve vzduchu permanentně visí cosi nezodpovězeného a nikdo vám nepotvrdí, zda jde vážně o takovou maličkost, jak ji prezentuje Georges, nebo o pouhou hru kdysi ublíženého chlapce. Nevíme nic. Sledujeme odcizování, nedůvěru a uzavřenost, vkrádající se do jedné spokojené rodiny a přemýšlíme, jak moc je potřeba ke zničení vztahů, k odhalení jejich slabin, ke zničujícímu strachu z nejistoty... (03.09.2008)