Lovec jeleňov

Schválně, kolik si vybavíte amerických filmů, které začínají scénou v továrně a jejich hrdiny jsou dělníci, řadoví zaměstnanci živící se rukama? Příběhy bílých límečků, právníků, lékařů a businesmanů se americká kinematografie jen hemží, ale na mapování osudů "blue collars" byla víc než skoupá. Lovec jelenů je považován za jeden ze tří nejzásadnějších filmů o vietnamské válce, já ho vždy mnohem víc vnímal jako jeden z nemnoha snímků o chudých bílých mužích, dnešních voličích prezidenta Trumpa. Budu asi jeden z hrstky filmových diváků, koho víc zajímá první část filmu věnovaná partě kamarádů z jedné slévárny, jak se baví po práci a slaví svatbu jednoho z nich. Válečná část zaujímá ve skutečnosti jen malý díl snímku a ještě k tomu ten nejméně zdařilý. Zařazení branců z jedné lokality do téže jednotky možná patřilo k praxi americké armády, zajetí skupiny kamarádů a jejich společný útěk už ale zavání typickou filmařskou účelovostí. Nedělám si nejmenší iluze o tom, že by Vietnamci se svými zajatci zacházeli v rukavičkách, neměli k tomu ostatně důvod, ale že by likvidovali Američany tak marnotratně, se mi nezdá - představovali příliš cenné zboží a propagandistický trumf. Motiv ruské rulety sice do hazardem nasáklé jihovýchodní Asie zdánlivě patří, ale že by jí propadl voják, který právě přežil frontové nasazení a sáhl si na dno, mi přijde z psychologického hlediska nesmyslné. Chápal bych narkomanii, sklon k násilí či neschopnost se znovu začlenit do komunity, ale tohle? Motiv ruské rulety mi zkrátka přišel vždycky umělý a výrazně rušivý, Nickova vykořeněnost se dala popsat realističtějším způsobem. Z filmu mi nakonec nejvíc utví pár působivých scén ze Saigonu těsně před pádem režimu a hvězdné herecké obsazení. Že bych si ho ale spojoval s nějakým vyjímečným diváckým prožitkem, říct nemůžu. Pro běžného diváka bude navíc problém se stopáží a tempem, 183 minut je vážně velké sousto. Lovce jelenů nevnímám jako válečný film, spíš jako drama o generaci amerických mužů, jejichž mládí (de)formovala válka ve Vietnamu. Celkový dojem: 60 %. (13.06.2017)

V tomhle filmu je taková scéna; Robert De Niro se vrací domů, a když už z dálky vidí obrovskou oslavu připravenou na jeho počest, požádá taxikáře, aby vůbec nezastavoval a odvezl ho do hotelu. Je to jeden z mnoha střípků skládanky o tom, jak je návrat do "normálního" života pro veterána z Vietnamu těžký. Zvlášť, když vaši přátelé očekávají, že budete radostně znovu lovit jeleny a popíjet s nimi po večerech v baru. Jenže lze něco takového očekávat od člověka, který viděl umírat lidi a musel se svým nejlepším přítelem hrát ruskou ruletu? Lovec jelenů je zvláštní film. Zobrazuje sice válku, ale na spoustu mrtvých a vojenské operace si moc nepotrpí. Místo toho ukazuje psychickou změnu několika přátel, kteří bezstarostně odjeli tisíce kilometrů bojovat za svou zemi. A to, co předvádí Walken s De Nirem, je naprosto nepopsatelné. Už od prvního momentu jim věříte každé slovo a když dojde na závěrečné "posezení" ve Vietnamu, psychicky vás tenhle film doslova rozmáčkne. Kvůli čemu byste byli vy ochotní zahrát si ruskou ruletu? (16.04.2008)

,,Však jsme to vyhráli..." ,,Jo" ,,Už musím jít pracovat." V jednom z nejlepších filmů americké kinematografie 70. let, v přesvědčivém sociálně-protiválečném snímku Lovec jelenů, je válka reflektována jako pouhá epizoda života, ovšem tak důležitá, že ovlivňuje kvalitu života samého. Válka v objektivizovaném pohledu - to je ta věc v hlavě, která lovci jelenů vychýlí zbraň v rozhodující fázi výstřelu, to je ruská ruleta se životem. Právě motivem ruské rulety se tenhle snímek proslavil a tento leitmotiv vinoucí se větší částí filmu sice odkazuje k ruskojazyčnému původu hlavních postav a jejich komunity, sociálně a především hodnotově však stojí k ruské ruletě v opozitu. Je to vlastně absurdní paradox - silně socializovaní a ukotvení hrdinové tohoto příběhu živící se manuální prací a tím si utvrzující hluboce fixovaný žebříček životních hodnot utápí sice svůj život v alkoholu, ale i přesto si ho velmi váží a cení si ho. K uspokojování svých potřeb nepotřebují praktiky dekadentních carských plukovníků znuděných životem. Ty k nim přinese až absurdní svět války negující dosavadní hodnoty a tříštící pevnou sociální kotvu jejich komunity. Jako jsou různé cesty k zobrazení života, jsou i různé způsoby filmového zobrazení války - někdo použije princip vizuálně otřásající (Apokalypsa), jiný autentizující (Četa), v Lovci jelenů je válka vylíčena spíše v psychologických dopadech na život a psychiku člověka. A všechny vyobrazení dohromady utvoří celistvý obraz hrůzy Vietnamu... Podobné filmy: Apokalypsa, Četa, Olověná vesta, Oběti války, Narozen 4. července, Nebe a země, Tábor tygrů (21.07.2008)

Strašně, strašně, strašně, strašně, strašně, strašně, strašně, ale fakt strašně dlouhé - to je největší (a v podstatě jediná) výtka k tomuto skvělému protiválečnému filmu. Seškrtat první polovinu na minimum, třeba bych se přidala k zástupu pětihvězdičkářů... a možná taky ne. Dobrá atmosféra, skvělí herci, spousta témat k probuzení mozkové aktivity. 79% EDIT: Při původním komentáři jsem se asi nechala poněkud strhnout zdejšími nadšenými reakcemi. Nemůžu s čistým svědomím tenhle film dát na úroveň svých vcelku oblíbených, když jsem se půlkou stopáže pronudila (ta svatba byla k nepřežití) a nijak mě neláká vidět CELÉHO "Lovce jelenů" znovu. Degraduji o hvězdičku: 69% (23.02.2009)

Miluju Lovce jelenů. Neznám lepší a uvěřitelnější film o přátelství a traumatu, které navždy mění život těch co jej prožijí. Když jde parta Mikea a Nika po práci do hospody na panáka, nevidím bandu herců, ale letité kámoše, kteří v životě nemají moc krom sebe samých. Naprosto dokonalých scén a témat je ve filmu celá řada: dvacetiminutová svatba (kterou nesledujete, ale jste v ní) , ruské rulety (obě dvě), Mikeův návrat domů a nakonec pohřební hostina v Johnyho baru... Mě ty tři hodiny vždycky utečou jako voda. 100% (29.10.2006)