Réžia:
Wim WendersScenár:
Sam ShepardKamera:
Robby MüllerHudba:
Ry CooderHrajú:
Harry Dean Stanton, Nastassja Kinski, Dean Stockwell, Aurore Clément, Bernhard Wicki, Sam Shepard, John Lurie, Tom F. Farrell, Viva, Hunter CarsonObsahy(1)
Slavný film podle scénáře Sama Sheparda je pohledem evropského režiséra na americkou společnost a na rozpad jejích rodinných hodnot. Pouští bloudí vyčerpaný muž, který ztratil paměť i řeč. Čeká ho dlouhá cesta hledání sebe sama a na jejím konci bolestné smíření. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (213)
Kdysi dávno, v době, kdy jsem měl těsně po poněkud divokém odchodu od své první ženy, jsem z tohohle filmu viděl jenom kousek, ale i z toho kousku mi bylo jasné, že Travis jsem já. Jsou tu tak přesně vyjádřeny ty stavy, kdy se lidé ztrácejí jeden druhému i sami sobě, chtěli by se dál snažit, ale přitom vědí, že bytí s tím druhým v nich probouzí běsy, jichž se sami lekají... A pak je tam ještě spousta dalšího, tak citlivě a křehce, že by to člověk – odpusťte mi ten kulturní stereotyp – do Němce neřek, a tak virtuózně, že na začátku zadržíte dech a teprve na konci vydechnete. I kdyby Wenders natočil jenom tohle a Nebe nad Berlínem, je u mě jednou provždy bůh. ()
Barvy a emoce. ()
Děj se odvíjel tak zoufale pomalu, že jsem půldruhé hodiny nechápala, proč se na to vlastně dívám. Bohužel ten zbytek už to zachránil jen částečně. Ten film je opravdu jen pro trpělivé. ()
Velmi emotivní a originální závěr ()
Pomalé, vražedně pomalé. Ten konec mě pěkně ztýral. Stál jsem pak hodinu u okna, kouřil dýmku a v hlavě si přehrával tu civilní tragédii. A přál si ji nikdy neprožít. Ta pomalost měla smysl. ()
Niekde som čítal, že Wendersov film je na nezávislého tvorcu až príliš konvenčným. Ale Paríž, Texas zachytáva podobne ako slávne Nebo nad Berlínom to najlepšie z Wendersovej kariéry, a to túžbu po domove i poznanie, že domov je obtiažne nájsť a že moderný človek mu je v hĺbke duše odcudzený. ()
Výborný snímek. Zejméne první polovina filmu, kdy víceméně tápeme, nevíme co se děje, a jen si užíváme tu dusnou atmosféru "něčeho co se stalo", jsem si převelice užil. Parádní toporný Stanton (opět nejlepší na začátku jako "tajemný nemluvící muž") - zkrátka skvěle našlápnuto na něco výjimečného. Jenže Paříž, Texas trvá dvě a půl hodiny... Ne, že by druhá část nebyla zajímavá - koneckonců příběh musí nějak pokračovat, ale přeci jen je zdlouhavá a rozhovory přes sklo skoro až nudné. Ale přesto rozhodně doporučuji, první část minimálně... ()
Není to bez výhrad, ale ten nádherný závěr, ke kterému se musí urazit tak dlouhá cesta, si bere veškeré dojmy z filmu pro sebe a já nemůžu jinak. To je prostě síla! Krásná Nastassja Kinski, výborná hudba. 5/5 ()
Mám rád texty Sama Sheperda, ovšem Wenders jako režisér se s nimi zcela spolehlivě míjí. Sheperdovi texty pracují s náznaky a úkolem inscenace takového textu je tedy uchopení i té nonverbální roviny, což vyžaduje určitý cit pro věc. A toho se Wendersovi prostě nedostává. Filmové ztvárnění se vyznačuje nejasností, kterou někteří neprávem nazývají atmosférou. Wendersova tvorba pro mě i nadále zůstává ukázkou omezeného snobismu. ()
Krááásnnýýý roooózťahaný príbeh ktorý sa nikam neponáhľa... ()
Nedokážu si pomoct, ale mě ty osudové a zničující lásky, na jejichž konci zůstávají poznamenané životy nejbližších, spíše štvou než dojímají. Vlastně dojímají, ale úplně jinak než se očekává. Nepomůže vynalézavá kamera, herecké výkony ani jméno Wima Wenderse. ()
Buďme upřímní: Naprosto bych si vystačil se záběry na silnici vinoucí se pustou americkou krajinu za tónů kytary Ry Coodera. I kdyby byl příběh nejprostší z nejprostších. To nemá chybu. Co činí Paříž, Texas výjimečným je skvělý, chytře vystavěný scénář. Na začátku nevíme nic a Travis zničehonic se zjevící kdesi v Texasu je jedna velká záhada. V tu chvíli jsem vůbec netušil, kam až by se mohl příběhy vyvinout. A přitom se tak stalo plynule, nenásilně. Závěrečná symbolická scéna v bordelu s polopropustným zrcadlem mě ale naprosto dostala. Oceňuji, že nebyly dořešeny všechny vedlejší postavy (což by dnes snad bylo nepředstavitelné) a konec tedy byl velmi intenzivní. Ale... co naplat... nekonečnou rozpálenou silnici to stejně netrumfne. ()
(87/2023) / Prvé stretnutie s Wimom Wendersom dopadlo veľmi dobre. Dávam silné 4*. Tú Európu je cítiť na sto kilometrov a spolu s americkým prostredím a výborným Stantonom je Paris, Texas parádny mix. Je sa na čo pozerať, je nad čím rozmýšľať, presne tento typ filmov mám rád. Film má aj dobrú dynamiku a s pribúdajúcimi minútami sa emócie dostávajú do popredia a všetko pekne klapne v závere. Uvidíme, čo ďalšie Wendersove filmy, ale ten rukopis tam je vidieť. Pekný zážitok tento film. (8/10) ()
Paříž, Texas je vymazlené drama po všech stránkách - kamera, hudba, herecké obsazení, scénář... Přitom to není žádná divočina, žádná mrtvola, žádný křik, žádné cholerické hádky. V příběhu, který plyne pomalu a klidně, odhaluje jeden "pomatený" muž své velké trápení. Za vším stojí ten základní lidský cit, který přívádí až k šílenství. Závěrečná scéna za sklem doslova bere dech. ()
Mně pomalejší tempo ve filmech naprosto sedí, takže i tenhle film jsem si naplno vychutnal. Určitě jeden z nejlepších Wendersových počinů. ()
Netradiční a emocionálně silný filmový zpracování jednoho návratu do příběhu svýho života co mě zasáhl. Procítěný, melancholický, plný vnitřních dramat, obav, souznění a tužeb účinně spojený pomocí pomalých scén a záběrů. Celý je to o překonání sebe sama, o lásce a do všeho hraje na pozadí Mohavský pouště úžasná tklivá hudba Ry Coodera. Podle Wima Wenderse "je to film o lásce, přestože v něm nejsou milostné scény. A ten film, podle mě, končí velkou milostnou scénou - přestože ta scéna vlastně spočívá v popření lásky...to, že se vzdáváme možnosti mít zase rodinu, je jenom jiným druhem lásky a jiným druhem milostného aktu." ()
Já jsem u tohohle filmu byl skutečně neskutečně unešen. Tam jsou tak krásný scény, který člověk cítí ještě dlouho poté, co obrazovka mlčí. Nádhera, jedním slovem. ()
Vcelku fajn príbeh, pomalé tempo tomu nevadí práve naopak. Ku koncu mi to však prišlo predsa len trochu pridlho. Od Wendersa stále dominuje u mňa Nebo nad Berlínom ;) ()
Jeden z mála filmů, ke kterým bychom se měli vracet. Na první pohled nezajímavá zápletka měnící se ovšem v úžasnou podívanou, která dostává ty pravé grády až po skončení samotného filmu, kdy se snažíme v hlavně dešifrovat motivy, zápletky a přehráváme si celý příběh znova a znova. Jedna hvězda za geniální muziku!Zážitek.. ()