Svet podľa Daliborka

Oportunistická exploatace vědomě se vydávající za seriózní dokument. Svět podle Daliborka přitom nabízí několik zajímavých a palčivých témat k zamyšlení, zvoleným tvůrčím uchopením však veškeré poselství podkopává a mění jej v umělou frašku, která není vtipná. Je to něco na půl cesty mezi Policií v akci a Výměnou manželek, sledování filmu pro mě tedy bylo solidním utrpením. A vykonstruované finále, v němž pan režisér hrdinně vstupuje do potyčky, kterou sám zinscenoval, je totální tvůrčí dno. (07.08.2020)

Gangnam Style CZ a velkolepá paradokumentární exploatace Česka, na níž stejnou silou, ruku v ruce, tahá za řetěz "pražská" intelektuální elita a ten nejspodnější schod eskalátoru společnosti. Eskalátoru směrem dolů. Přiznám se však, že být to na mně, film se jmenuje "Nejsmutnější člověk na světě". Klusák, stejně jako Ulrich Seidl, popisuje neexistující hranici dokumentu, kdy dává prostor a prostředky lidem ze dna společenského žebříčku, aby sami inscenovali etapy svého života a oni tak poslušně vytvoří tu nejbizarnější noční můru městského liberála, aniž by jim cokoli docházelo. Tato metoda, hádám si tvrdit, je naprosté unikum, jehož výsledek právem rozděluje publikum trpící tím, že jim někdy někdo oznámil, že dokument má být pouze voyeristické snímání reality s mluvícíma hlavama či overvoicem. Závěr, který dostává do držky zleva i zprava, je naopak na místě, protože i sám Klusák, vyběhnuvší před kameru se stane součástí vlastního cirkusu, ve kterém donutil konfrontovat páně Daliborka s devadesátiletou přeživší holokaustu, což je opravdu odvážný sociopatický přešlap, který si on sám dle mě v té situaci uvědomil. Neočekávaný vývoj scény, kde zleva nasraně vyvádí režisér, stoicky stojí Daliborek v davu nevěřících turistů a v pozadí v troskách baráků koncentračního tábora si utírá oči oběť nemohoucí oběť holokaustu... to je dokument. Víta Klusáka pořád považuji za jednoho z našich nejodvážnějších intelektuálů. Ale taky na mě možná zabírají ty jeho nevinné velké oči laně. (06.10.2017)

Na Slovensku by to skvěle zapadlo do pořadu Extrémné rodiny, kde by to vyšperkovali zábavným zlomyslným komentářem a vytvořili stoprocentně koukatelnější věc než tenhle špatně zinscenovaný trash, který možná víc než o Daliborkovi a jeho crew vypovídá o Klusákovi. Ten se tu na závěr dost odkopal coby naplněný předsudek téhle sorty lidí o “zkurvených sluníčkářích”, kteří nejsou schopni vést jakýkoli dialog, ale jenom podobné lidi zesměšňovat z pozice morálně a mentálně nadřazených a pohonit si na nich ego. Scéna z Osvětimi tak ve vás zanechá neukojenou touhu po tom nafackovat úplně všem včetně Klusáka snažícího se hrát si na hrdinu, kterého si sám v sobě zrežíroval ve snaze naaranžovat si velké finále, v němž je ale ve výsledku i on sám jednou z postav, ze kterých je vám zle. (24.03.2020)

No... co povedat k tomuto "dokumentu". Celkom som sa tesil nakolko to mohla byt zabava...aspon podla traileru. Nakoniec sa z toho vyklukla nahrana agitka s politickym kontextom. Klusak - evidentne kaviarensky typ- nasiel nejaku lopatu, dal jej scenar, povedal jej co ma robit ako to ma robit...natocil to, dal tomu nalepku dokument a teraz sa vsetci slniecka a snowflakes kopu stastim do riti, ze Daliborek je prototyp vsetkych tych co nechcu migrantov, nechcu tolerovat ciganov a mediam nezeru kazde jedno slovo. Keby to holt bolo aspon vtipne...ale nebolo. Uplne ucelova, nudna kokotina, ktoru moze evidentne docenit len ten tupec horrible. (12.01.2018)

Plně se ztotožňuju s komentářem uživatele Marigold. Komu se ho nechce dohledávat, tak abych řekl i něco svého, ve zkratce bych se vyjádřil zhruba tak, že s tímto počinem mám ten problém, že jsem během jeho sledování nenabyl dojmu, že sleduju dokument, jenž by říkal něco relevantního (o problému možné radikalizace české společnosti a jejich podobách), nýbrž špatně napsanou a špatně zahranou komedii. Až dostanete ten nápad prozkoumávat tvorbu tohoto dokumentaristy (kterýžto nápad bych i podporoval), tak o nic nepřijdete, když Daliborka vynecháte. 40 % [dafilms] (05.09.2023)