Svet podľa Daliborka

Na Slovensku by to skvěle zapadlo do pořadu Extrémné rodiny, kde by to vyšperkovali zábavným zlomyslným komentářem a vytvořili stoprocentně koukatelnější věc než tenhle špatně zinscenovaný trash, který možná víc než o Daliborkovi a jeho crew vypovídá o Klusákovi. Ten se tu na závěr dost odkopal coby naplněný předsudek téhle sorty lidí o “zkurvených sluníčkářích”, kteří nejsou schopni vést jakýkoli dialog, ale jenom podobné lidi zesměšňovat z pozice morálně a mentálně nadřazených a pohonit si na nich ego. Scéna z Osvětimi tak ve vás zanechá neukojenou touhu po tom nafackovat úplně všem včetně Klusáka snažícího se hrát si na hrdinu, kterého si sám v sobě zrežíroval ve snaze naaranžovat si velké finále, v němž je ale ve výsledku i on sám jednou z postav, ze kterých je vám zle. (24.03.2020)

Pokud chcete dát Daliborkovi šanci, je třeba si v prvé řadě uvědomit, že Klusák nenatočil dokument v podobě, v jaké ho většina z nás chápe. Pokud by se dalo říct, že inscenovaný dokument jako žánr má určitý rádius, který je definovaný například mírou dramaturgické inscenace, ale i určitou úrovní dokumentárního záběrování (značně odlišné od hraného filmu), je Svět podle Daliborka pravděpodobně i mimo rámec této definice. Vlastně jsem se každou minutou přesvědčoval víc a víc, že koukám na hraný film, který funguje právě díky kombinaci "nepřiznaně hraný, vydávající se za dokumentární". Tahle tenká hrana způsobila, že jsem si po dlouhé době odnesl z filmu pocit absolutní neschopnosti srovnat si své dojmy a názory. To samozřejmě umocňuje kontrast prvních 90 min (měl jsem pocit, že vlastně koukám na takové Dědictví aneb Kurvahošigutntág nového milénia, kdy Klusák nahradil dokumentárně observační metodu Nové vlny samotnou zástěrkou dokumentárního žánru) a závěrečného epilogu v Osvětimi. Ten na mě sice velice silně zapůsobil, zároveň jsem ale podobně jako mnozí ostatní cítil, že Klusák už nezná hranice. Jenže po rozhovoru Klusáka na DVTV, kde mimo jiné říká, že scénu dotlačili do filmu producenti a dramaturgové, a že on sám se v ní vnímá jako pitomec, jsem ohledně jeho přístupu k celému filmu trochu poupravil názor. Svět podle Daliborka je film na podivné hranici nikoho a je v tomto případě opravdu na každém jednotlivě, jak na něj zapůsobí a jaký k němu posléze zaujme postoj. 7/10 (09.08.2017)

Proč se tu spousta lidí snaží kritizovat to, co není třeba ve filmu hledat? Tohle přece není "dokument" o náckovství, který o tom vypráví komplexně a každému dojde, že ty scény nejsou plně reálně někdy určitě přihrané. Ono jak by to asi jinak natočili, to měl štáb trávit 2,5 roky v Prostějově a doufat, že něco zachytí? Já to vnímal jako vyobrazení člověka typu "Daliborek" ve kterém je krásně vidět, jak se na světí dívá, jak uvažuje a jak žije a myslím, že tohle vyobrazení vůbec není daleko od většího množství reálných lidí. To je vše, co bych v tom hledal a je to vyobrazeno skvěle. Co mi trošku chybí, je hlubší rozbor cesty k tomuhle směru a větší vykreslení jeho mládí a vztahu s otcem. Byl jsem na premiéře za účasti Režiséra, tak nám tyhle otázky zodpověděl, ale hádám, že divák v Cinestaru tyhle možnosti nemá. A je pravda, že ta Osvětim už trošku nebyla nutná a nucená scéna. (23.07.2017)

Hmm těžko hodnotit. Jako absurdní hraný film to je na 5* jako dokument na odpad. Když si člověk představí celé pozadí tohohle snímku jako, že to není doopravdy mi bylo jasné po pěti minutách, tak z té manipulovatelnosti je mu smutno, že je to skutečný dokument tomu by snad nevěřilo ani pětileté dítě. Stejně tak nepochybuji o tom, že hlavní hrdina vůbec nevěděl do čeho jde i když sorry takový hovado bych ze sebe za 150 tisíc který ani nedostal fakt neudělal. Na druhou stranu spláchnout to do žumpy taky nemůžu, protože prvních 90 minut jsem se nad tou absurdností a hláškami aktérů dokonale bavil a kdyby to skončilo tou vánoční scénou se zabitím kapra tak to nemá chybu (ježiš mě je ho líto, hlavně aby dobře chutnal!) ale ten konec je přes čáru. Největší sebestředný hovado tady totiž se sebe udělal sám režisér ve snaze moralizováním udělat z chudáka Daliborka totálního dementa stejně jako ten herec co hraje přítele jeho máti. Tohle bylo prostě moc a ta pachuť ve mě zůstává, takže jak hodnotit? zůstanu u zlatýho středu, takže za 3*, ale už to nepotřebuju nikdy vidět.50% (06.11.2017)

Tak tady jdu zcela proti klukům z Čelistí. Shodit Daliborka s tím, že je to jen maškaráda pro dementa je příliš jednoduchý řešení. Klusák nabízí poměrně komplexní sondu, která nemá jen úroveň 'bavte se nad idiotem'. Daliborek v sobě totiž krom humoru a opovržení míchá i lítost a vypovídající hodnotu a hrst otázek s sebou přece jen nese. Jasně, ta debata se vždycky nejprv stočí nad formu "dokumentu", což asi neměla, ale když jsi trochu ochotnej můžeš jít dál a ptát se, proč je ten kluk takovej, jakej je, co ho formovalo, jestli jde jeho názory vůbec otočit nebo nalomit, jestli není největší zlo v novém příteli matky atd. Ok, možná je to málo, ale možná je to nejucelenější Klusákův dokument, protože drží pohromadě a když jej chcete poslouchat, tak fakt něco říká a říká možná víc, než Klusák sám zamýšlel. Klidně bych podepsal, že Klusák si Daliborka vybral jen pro svou bizarnost a chtěl tu bizarnost ukázat na kameru, což je zatraceně málo, ale asi se mu omylem povedlo víc. Ta sonda jde fakt o trochu hloubš. První polovina s sebou nese až Formanovskou kombinaci hlouposti s trapnotí a lítostí, druhá graduje k opravdovému dokumenty, kdy postavy už zcela nahé vytasí to, co v nich opravdu je a Daliborek je najednou skoro druhotnej lakmus skrz nějž se ukáží ostatní. Za mě jakože jo. Jen se nehodlám účastnit diskuze, kde publikum obviňuje režiséra ze stylizovanosti a Klusák publikum z netolerance a smíchu. S tím jsi Víte musel počítat, když jsi zvolil tuhle formu a to si teď musíš ustát. Nehraj na mě, žes do ničeho nezasahoval, když bez vás by žádná Osvětim nebyla. (02.08.2017)