Wolf's Hole
Réžia:
Věra ChytilováKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Michael KocábHrajú:
Miroslav Macháček, Tomáš Palatý, Nina Divíšková, Jan Kačer, Jiří Krampol, Jan Bidlas, Roman Fišer, František Staněk, Rita DudusováObsahy(1)
Do Vlčí boudy, staré horské chaty se symbolickým názvem, umístila režisérka a spoluautorka scénáře Věra Chytilová děj filmu, který natočila v roce 1986 na námět Daniely Fischerové. Jedenáct mladých, pečlivě vybraných účastníků lyžařského kursu prožívá pod taktovkou vedoucího a dvou instruktorů nejdramatičtější chvíle svého života. Skupina dospívajících, v níž je jeden od druhého záměrně vzdalován, je v atmosféře narůstajícího napětí a podezírání dováděna až do situace, v níž se bude muset rozhodnout, zda pro osobní záchranu obětuje jednoho ze svého středu. V tu chvíli bude záležet už jen na nich, jak „úspěšný“ bude experiment, který se začal odvíjet ve chvíli, kdy je rodiče svěřili do péče vedoucích – tří podivných bytostí… Stejně jako v předešlých filmech, i ve Vlčí boudě rozvíjí režisérka aktivní dialog s divákem. Metodou analytického pohledu jim představuje varovný obraz nebezpečných úskalí, jež člověku hrozí, zpronevěří-li se principům lidského soužití. Jaký význam přikládá Věra Chytilová spolupráci s diváky, je zřejmé z jednoho z jejích rozhovorů: „Já preferuji takového diváka, který je otevřený, vstřícný, pozorný, lačný. Není to jen ten, kdo pouze přihlíží, ale kdo spoluvytváří, koexistuje. Takový divák jsem i já, pro něho dělám filmy. V to věřím.“ Nejvýraznější postavou záhadného příběhu je neproniknutelný vedoucí kurzu zvaný Táta, kterého znamenitě zahrál Miroslav Macháček. Tato role odhalila zajímavé, dosud nevyzkoušené možnosti hercova naturelu. K působivosti filmu přispěla i sugestivní kamera Jaromíra Šofra a hudba Michaela Kocába. (Česká televize)
(viac)Recenzie (343)
Dobrej námět a místy fakt hutná atmosféra podpořená tou správnou Kocábovou psycho hudbičkou je tu bohužel trochu podkopávána tou přehlídkou nesympatických, hysterických a uječených postav, který mi upřímně řečeno v průběhu filmu začali silně lézt na nervy. To si tam teda mimozemšťani vybrali opravdu reprezentativní vzorek... Ale Macháček výbornej, to zase jo. Škoda. Dobrá věc, ale čekal jsem trochu víc.65% ()
Absolutně aherecká bída, kde by se lépe než přítomní hrála i tlupa podivně rostlých kedluben a ředkví, které by dost možná dokázali napsat i lepší scénář, kde by nebylo tolik logických kiksů a méně pokusů o znásilnění sněhové závěje. A to je více méně všechno milé protektorátní děti, sice je tu pár náznaků o jakousi atmosféru (pár záběrů v polorozpadlé horské boudě, nebo ambivalentní hudba), ovšem nepovedený pokus o téma morality a neherectví pohřbilo docela nadějné dílo hluboko pod lavinu průměrnosti. ()
Nebýt krásně vyschízovaného zvukového doprovodu a kamery, nestojí tahle hříčka za nic. Extrémně špatné herecké výkony bourají pomyslné hranice čehokoliv, obsah tvůrcům poněkud utekl a výraznější klad tu prostě není. Vyjádření myšlenky zůstává diskutabilní - nebo mě možná záměry tvůrců minuly. ()
Svým způsobem sci-fi horor( na tehdejší dobu) s morálním tématem. ()
Čím víc o tom filmu přemýšlím, tím větší chuť poslat ho do odpadu mám. ()
Kdyby mi příběh tohohle filmu, kde navíc vystupují zjeména teenageři, vyprávěl, nikdy bych neuvěřil o jak dobrou záležitost se jedná. Mimozemštani na lyžáku opravdu neslibují inteligentní podívanou, ale opak je pravdou. Chytilová dokázala s přehledem natočit kvalitní horor. S přihmouřeným okem by se dalo napsat, že Vlčí bouda je takový malý český Shinning. I zde jsou hrdinové odříznuti od zbytku světa a i zde se podařilo navodit solidně tísnivou atmosféru bezbranných lidí v solidním průseru. Nikdy bych neřekl, jak děsivé mohou být záběry na nabývající led, či kamera tápající sněhem. To vše funguje i díky výtečné zvukové a hudební kulise. V české filmografii se moc horotů nenajde, ale tenhle jeden vydá za 10 amerických. ()
Jak jsem na to mohl zapomenout? Mám pocit, že i na ČSFD straší nějaký Ufon a maže mi komentáře. Každopádně tohle patří mezi špičku české scifi, mezi špičku díla té skřehotavé báby a mezi špičku filmů těch opojných předrevolučních děl, kdy soudruzi už měli svrbění, ale ještě žili v přesvědčení, že to nebude tak horké:-)) ()
Byl jsem přáteli pokárán, že když jsem takový filmový fanda, proč jsem ještě neviděl tuto kultovní záležitost. Nechápu, ale tenkrát mi to nějak prostě uteklo. A fakt je to škoda. Vždyť jen těch lyžáků na podobných chatách... Po tomhle filmu to všechno mohlo být ještě mnohem tajemnější. Znám lidi co si živě pamatují jak se u toho báli. Dnešní teenager by se tomu asi vysmál, ale socialistický divák, ke kterému jen sem tam pronikl nějaký horor maximálně tak na videu nebyl ještě zocelen strachem a hrůzou. Dnes už viděsí diváka jen máloco a to dokonce když film explicitně zobrazuje např. mučení atd. Krom Upíra z Feratu si moc nevybavuji, že by něco dalšího hororový žánr tehdy splňovalo. Jenže paní Chytilová rozehrála filmem dvojí hru. Kdo chce, vidí v něm strašidelnou záležitost (a naštěstí to spolkli i soudruzi), film je ale skrytou krititikou tehdejšího režimu. Režimu, který dělá z lidí ovce, poslušné stádo (jeden za všechny, všichni za jednoho) s kolektivní vinou, stádo, které je ponoukáno aby ze svého středu (kolektivu) vylučovalo jedince kteří jsou jiní, nebo kteří svým ostražitým přístupem mohou stádu nabořit jistoty ve kterých se cítí bezpečné a které mu jsou garantovány. V tom je genialita filmu. Skoro mi tedy mrzí, že jsem film neviděl v mládí jako horor a ke stáru jako alegorii k žití v komunistickém státě za dob normalizace. Avšak i s přihlédnutím k tomuto faktu, s vědomím skvělého hraní pana Macháčka i skvělé hudby Kocába nemohu jít nad 3 hvězdy. Někteří z herců strašně přehrávali (Dingo, Babeta) a byla tam i kupa nelogičností. Naštěstí závěr filmu ač bych to jindy u hororu viděl nerad byl optimistický což s vědomím oné alegorie dávalo tehdejšímu divákovi který uměl číst mezi řádky jistou naději. Ta naděje společného úniku z podobné Včí boudy se pak naplnila o 3 roky později v listopadu 1989. Dávám tedy za 3 naběračky fazolí. * * * ()
Hutný český psychologický horor, v ktorom vidno inšpiráciu niektorými slávnymi žánrovkami, mj. Carpenterovým The Thing. Chytilová to vzala za správny koniec, a Macháček je absolútny démon. Len ten záver bol možno až príliš ideálny. 80% ()
Taková kombinace Zimbardova vězeňského experimentu a Djatlovovy expedice. Přistoupila jsem na hru, ale přiznávám, že ty děti bych povinně všechny nanominovala do Battle Royale (: ()
Tohle je film, který ať se snažím jak chci, tak zkrátka nedokážu objektivně ohodnotit hvězdičkami. Málokdy bych o některém filmu řekl, že je extrém, ale tohle označení mi právě pro tenhle film přijde asi jako nejvhodnější. U žádného jiného filmu jsem se v poslední době v jedné sekundě nepopadal za břicho smíchy a v sekundě druhé byl hned posraný strachy a napjat k prasknutí. Bohužel, tady jsem se královsky bavil převážně na účet tvůrců, což asi nebyl záměr. K tomu značně přispěla i podivná zápletka o emzácích, kteří se každou noc dramaticky svíjí ve sněhu, aby se zchladili (upřímně, vypadalo to jako pekelná masturbace) a zdánlivě dostávají okamžitý orgasmus, kdykoli se dotknou hrnku s čajem. Teda samozřejmě přeháním, závěrečná pointa vysvětluje proč, ale natočeno to je opravdu velmi humorně. Každopádně netuším, zda se mi to vlastně líbilo nebo ne. Na jednu stranu zajímavá kamera dotvářející spolu s hudbou velice tísnivou atmosféru funguje perfektně, Macháček roli děsivého instruktora zahrál opravdu skvěle a musím říct, že jsem skoro v každém napínavém záběru čekal, že někde bude číhat jeho hlava. Moralizování mi až tolik nevadilo, ale mohli teda vybrat daleko lepší herce a herečky, mnohdy to vypadalo, že jsou všichni mentálně retardovaní, tak nevím, co si o tom filmu celkově myslet. To je asi neohvězdičkovatelné, to se musí vidět a udělat si na to svůj vlastní názor. Edit: Nakonec jsem po hodně dlouhém přemýšlení dospěl k hodnocení 3*. Mizím odsud rychle, než si to zase rozmyslím a budu přehodnocovat :) ()
spíš než Dobrodružný / Drama bych tohle označil jako sci-fi hororový thriller... nepříjemnou atmosféru snímek rozhodně nepostrádá, bohužel asi právě proto filmy věry chytilové obecně moc nemusím... tady se k tomu ještě přidaly chabé neherecké výkony přiblblých výrostků a trochu zklamání z konce... takže průměr. 60% ()
Chytilová je fskutečnosti Lynch postnormalizace. ()
Som celkom prekvapený, aký slušný psychologický hororík sa V. Chytilovej podaril natočiť. Máme tu jednu odľahlú, ťažko prístupnú búdu, sneh, peknú prírodu, vlčiu hlavu nad dverami a v búde partia študentíkov horlivých lyžiarskeho kurzu. Snežienky a machri v hororovej verzii môžu začať... Len škoda toho konca, dalo sa z neho vyťažiť podstatne viac. Odhliadnuc od ošumelej pointy mi prišiel hala-bala odbitý, ako keby autori nevedeli čo s tým. 65/100 ()
Či už ide o nejaké podobenstvo alebo nie (áno, ide - Chytilová by nikdy nenakrútila nič obsahovo vyprázdnené), pravdou je, že niekto tu veľmi operatívne a invenčne nadviazal na princípy amerického hororového boomu z obdobia okolo 1980. Bohužiaľ miestami dosť okato. Chlapík s klobúkom v úvode, tvrdiaci, že "to nejde" evokuje Ralpha z Piatku trinásteho - chlapíka s klobúkom v úvode, tvrdiaceho, že "to nejde". Dievčina, ktorá vysvetľuje, čo je KPZ, akoby z oka vypadla prvej obeti Piatku trinásteho. No a hudobná zložka filmu Manfrediniho šepotavé efekty priamo a bezostyšne kopíruje (tvorcovia zrejme usúdili, že nám ten komunizmus vydrží, takže šanca dostať sa ku komparatívnemu materiálu sa nezdala byť veľká). A to je asi tak všetko, čo by som filmu vytkol. Hneď prvé minúty avizujú, že minimálne po režisérskej stránke rozhodne nepôjde o všedný zážitok, čo definitívne potvrdí "milovanie so snehom". Najlepší čs. horor tých čias to ale nie je (mne vstávali vlasy na hlave z Upíra z Feratu, dokonca i kreslená Krvavá pani je lepšia), ale horor bez krvi, obetí a vrahov, s atmosférou obrazov Caspara Davida Friedricha (mein Gott), kto by to nebral? ()
Na první pohled nezajímavý moralizující sci/fi horor na bázi lyžáku s účastníky coby nesympatickými variacemi na sněženky a machry. Až na to, že je to snad jediný film normalizační éry, který dokázal na plátna kin propašovat dokonalé zpodobnění totalitního režimu a společnosti v něm žijící. Ať už to bylo autorčiným záměrem nebo ne, především z první části to přímo čiší. A záměr "vedoucích": podřídit, atomizovat, profízlovat, se zaklínadlem "kolektiv" živit vzájemnou nedůvěru a nenávist. Demagogická manipulace (včetně hlasování) je zde stejně efektivní jako nenápadná. A jeden je tady (prý) navíc. Další rovina: vztahy jednotlivců, totiž naše neustálá tendence uzurpovat a neschopnost ohledu na druhého. Vedoucí tak mají pro svůj záměr předem usnadněnou práci. Třetí rovina, spočívající v motivu "nesmrtelných mimozemšťanů", kteří potřebují, aby byl vydán plod toho všeho - stačí jediný!, na druhé straně ale mají pravdu v charakteristice lidstva. Celé to sugeruje chasidský postoj, že pro osud kosmu záleží vždy na každém jediném konkrétním činu, postoji, člověku. Výběr charakterů účastníků kursu je nesmírně zajímavý a v kontextu Chytilové tvorby není nepodstatné, že jde teprve o dospívající mládež, takřka ještě děti. Děti v jejích filmech, byť zdánlivě okrajově, znamenají naději cesty ze všeobecného marasmu (jehož zdárné pokračovaní je však zajišťováno rodičovským terorem). Mladí herci působí spíše nesympatickým a neumětelským dojmem, ale jejich projev je dokonale dobově realistický. A jelikož je ceý film podobenstvím, nevyznívá jejich charakteristika pro společnost zrovna dobře. Škoda jen polopatistik a klišé, hlavně v úvodu (Kačerův výstup) a závěru ("lidské teplo" a kýčovité projevy při odhazování zátěže) a logické nepřesvědčivosti některých reakcí. Naopak skvělá je postupně houstnoucí hororová atmosféra na mrazivém podkladě, stejně jako finální pohled na ve vánici se kymácející lanovku plnou těch, kteří nakonec pochopili slovo kolektiv z té správné stránky. Ovšem "hororová atmosféra" jen pro diváka, případně těch několik, kteří vidí vedoucí válející se ve sněhu: na to je dost směšný pohled, ale to je právě to hororové - nenormálnost nahání hrůzu. Jinak jsou všichni v klidu, jen se čím dál víc nenávidí navzájem a až do poslední chvíle nechtějí vidět, že jsou na pokraji katastrofy. A že opravdu platí "jeden za všechny, všichni za jednoho". Za pozornost stojí podivná jména vedoucích: Táta (Velký Bratr, Rodná Strana, Vůdce), Dingo (hlídací pes, represivní aparát), Babeta (nevím, ale lascivní nádech jejího jména mi to hází někam k heslu "chléb a hry"). Mimochodem, dost by mě zajímalo, co se to vlastně stalo s Babetou po zahřátí, než z ní Táta udělal sněhuláka. ()
Tento film jsem poprvé viděl v útlém dětství, kdy jsem u něj umíral hrůzou. Dodnes se mi daří v duchu evokovat jisté reminiscence záchvěvů děsu, jehož do mé mysli tehdy zaneslo zhlédnutí tohoto nevšedního českého snímku (pocházejícího mimochodem ze stejného roku, kdy došlo k černobylské havárii). Nové zhlédnutí Vlčí boudy po letech u mě přináší naopak nemalé rozčarování až zklamání - a po jakémkoli strachu ani stopy (snad vyjma obdivu k "strašidelným" úvodním i závěrečným titulkům, za které by se nemusel stydět ani Lars von Trier - ostatně jeho titulky z Antikrista i Melancholie jsou těm z Vlčí boudy velmi podobné). Asi největší slabinou tohoto filmu je herecké obsazení - kromě famózního Macháčka se sice ve filmu ještě mihne několik dobrých herců, ale naprostá většina ostatních hereckých výkonů je strašlivá, (ne)herci chaoticky tápou ve svých rolích (které jsou spíše jakýmisi archetypy, než psychologicky propracovanými figurami) a tíhnou povětšinou k přehrávání, nemluvě o jejich naprosté neschopnosti srozumitelně artikulovat (spoustě filmových replik většiny postav je skutečně velmi špatně rozumět, což je pro mě zcela nepochopitelné). Odmyslím-li si svoji averzi k děsivým hereckým výkonům a protivné kameře Jaromíra Šofra (strhávající na sebe zbytečně pozornost), pořád mi tu zůstane nevalný dojem z režijně poněkud nezvládnuté moralitky, kterou vnímám v první řadě jako tvůrčí gesto symbolické zhrzenosti Věry Chytilové z předchozích let normalizace, kdy měla dlouhá léta zakázáno točit a její snímky z nové vlny se nepromítaly. Co je pro tento film příznačné? Vlčí bouda svým pochmurným vyzněním jednak spadá do podobné celospolečenské atmosféry druhé půli 80. let, kterou zachycuje například jiný český film z té doby "Zvířata ve městě" (z r. 1989). A jednak nechá nutně při sledování v mysli vytanout asociaci s proslulým stanfordským vězeňským experimentem P. Zimbarda z r. 1971, který Chytilová zřejmě znala, byť ve Vlčí boudě jde spíše o pokus o alegorii na stav tehdejší hluboce demoralizované a celkově pokleslé společnosti v éře končícího komunistického totalitarismu. Současně je to snímek, na který lze v jistém smyslu i pohlížet jako na výrazný kontrapunkt k (o 4 roky mladšímu) filmu "Sněženky a machři", který rovněž sleduje generační konflikt mladého kolektivu a starších vedoucích v horském prostředí, ale na rozdíl od Vlčí boudy je to je v podstatě čistá komedie (zatímco Vlčí bouda žánrově osciluje kdesi mezi hororem a psychologicko-dramatickou sci-fi). Vlčí boudu dnes v první řadě vnímám jako svědectví své doby a v tomto smyslu pořád stojí za vidění, byť vkusu většinového diváka bezpochyby lépe sednou ty zmiňované Sněženky a machři - Chytilová je na průměrného čecháčka příliš filosofující tvůrce, a obávám se, že Vlčí bouda by (při povrchní recepci) už dnes mohla vyvolat nanejvýš tak úsměv z dobových kostýmů, účesů, či Kocábova pokusu o dramatickou hudbu. ()
Mnou dlouho opomíjený film Vlčí bouda se pro mě rázem stal jedním z nejlepších Československých hororových počinů. O filmu jsem věděl málo a jsem za to rád. Protože o to víc si mě získal. Jelikož jsem netušil jakým směrem se bude dál ubírat. Parádní psychologická hra s atmosférou hustou tak, že by se dala krájet. Cuká to se mnou abych dal 5 hvězd, ale herectví většiny mladých protagonistů byla katastrofa. Ikdyž je možný, že to byl úmysl. Tak či tak se jedná o hutnej film. Za mě palec nahoru. ()
Jeden z nejlepších filmů osmdesátých let, byť trochu opomíjený. Škoda. ()
Súvisiace novinky
Věra Chytilová 1929 - 2014
Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (viac)
Film Sokolov
Ve dnech 12. - 14. 10. proběhne v Sokolově již 7. ročník festivalu Film Sokolov. Téma letošního ročníku zní - Podraz. V rámci festivalu budete moci v sokolovském Městském domě kultury shlédnout např.… (viac)
Rok 1986 a Věra Chytilová. Chytilová v tom roce vytvořila film, který je v rámci české kinematografie zapadlý a dost pravděpodobně o něm neslyšel každý (na rozdíl od typu filmů jako Spalovač mrtvol, Lásky jedné plavovlásky nebo Kolja), ve finále je to ale škoda. Vlčí bouda je totiž jedním z nejvýraznějších a nejoriginálnějších kousků československé kinematografie, který sice nesedne každýmu a ne každý film zvládne docenit, rozhodně ale stojí za zhlédnutí. Věra Chytilová vsadila na jednu opuštěnou boudu, několik neherců a především prostředí a atmosféru zasněžených hor. Vlčí bouda může na první pohled působit jako slušný debut amatérského filmaře jenž má prostě rád filmy a řekl si, že si jeden sám natočí. Všichni herci jsou tu neherci (krom cameií Niny Divíškové, Jirky Krampola nebo Jana Kačera) krom velitele onoho zájezdu, který požaduje aby se mu říkalo Taťka a hraje ho Miroslav Macháček. Zvuk, kamera a střih ze začátku působí opravdu jako z ranku amatérského filmu. A ze začátku je i hodně snadné aby byla Vlčí bouda i v těch vyloženě nevtipných momentech. Jenomže jak film plyne tak i zároveň zraje a jeho kouzelná atmosféra houstne. A po zhlédnutí filmu je jasné, že už tehdy zkušená režisérka Věra Chytilová, která je zároveň spoluautorkou scénáře hrála s divákem velmi složitou hru, která následně vyplyne ve výsledný dojem z filmu. A tím velmi složitou hru myslím velmi velmi velmi složitou hru. Dokážu si představit, že člověk, který v polovině 80. let četl scénář Chytilové a Daniely Fischerové nemohl věřit vlastním očím. Vlčí bouda musela už na pouhém papíře fungovat jako šílená a za vlasy přitažená šílenost, kterou si člověk nedokázal představit ve výsledné audiovizuální podobě. Audiovizuální výsledek je ale následně o to zajímavější a zároveň šílenější než se na onom A4 papíru mohlo někdy kolem roku 1985 zdát. Za 92 minut Chytilová stihne ze začátku naších jedenáct protagonistů poslat do staré horské chaty se dvěma instruktory a jedním vedoucím a následně se postupně začnou dít, které si divák nedokáže představit. Ono vypravěčské tempo je v případě Vlčího doupěte až fenomenální kdy vše začne působit jako taková neškodná horská komedie z ranku Sněženek a machrů. Jenomže už v těchle pasážích začne být jasné, že něco ,,smrdí" a divák jen čeká co přijde dál. Jenže to co přijde dál nečeká! Vlčí doupě totiž dokáže parádně střídat žánry jako dramatu, horroru a sem tam komedie, především ale začne v druhé polovině fungovat jako skutečný psychologický film, který zkoumá lidskou psychiku. Psychiku 11 mladých lidí, kteří jsou uvězněni v horské chatě s podivným trojčlenným doprovodem. Psychiku 11 mladých lidí kde je každý jiný a musí se popasovat s kontakty s úplně jiným typem lidí. Psychiku 11 mladých lidí, kterým začne docházet jídlo. A především psychiku 11 mladých lidí kolem kterých se začínají dít podivné a záhadné věci. A především je pořád zvýrazňováno, že jich je o jednoho víc ale nechápou co to vlastně znamená. A jakmile zjistí co to znamená a jaké měli všechny ty různé věci důvod moc do zpěvu jim logicky není a divák už tak jen čeká jak to celé dopadne. Ale ani těsně před koncem nepřestane film diváka překvapovat. Onu parádní atmosféru dodává i hudba Michaela Kocába, která plně doplňuje onu plně zasněženou atmosféru nejen sněhem ale i lidskou psychikou a nervami. Kamera Jaromíra Šofra poté může na první pohled působit opravdu amatérský. Ve finále je ale jasné, že tohle přesně byla Šofrova vize/respektive vize Šofra a Chytilové. Ta kamera je strašně chaotická, ve finále ale vlastně jen doplňuje onu nastavenou mrazivou atmosféru a jen domáhá dalším ,,zimomrievkam".Šofrova kamera má zběsilé šmenky nebo používá často ty stejné záběry, u žádného filmu mi to ale dlouho tak moc nevadilo jako u Vlčího doupěte. A navíc je ve filmu tak moc podivných zvukových efektů, které by diváka nenapadlo použít (čištění oken, sekačka), ve finále ale fungují taky skvěle. Vlčí doupě zároveň dokáže diváka v několika momentech skutečně vystrašit. A nejčastěji má na tom podíl postava ,, Taťky" v podání Miroslava Macháčka. Macháček zároveň dokáže působit jako hodný děda, zároveň je ale na něm celou dobu něco zvláštního a ne náhodou. Taťka se ve filmu vždy objeví znenadálí, občas se v nějaké scéně objeví aniž by divák nedostal předtím náznak, že by jí byl přítomen. A většinu funkčních lekaček má ve finále na krku právě Taťka, který má dost možná na to stát se jednou z nejikoničtějších tváří horrového žánru. V rámci českého rybníčku určitě! Zároveň si ale neskutečně cením výběru neherců do oněch protagonistů. Všech 11 hlavních hrdinů hrají neherci, je to poznat ale je na tom dobře. Neherci dokázali skvěle ztvárnit veškeré pocity, které měli jejich postavy mít a působí přirozeně. Člověk opravdu nemusí být Christoph Waltz aby zahrál člověka, který je už nějaký čas zavřen v zasněžené chatě v zasněžených horách, dochází mu jídlo, je tam s dalšími 10 lidmi se kterými si neúplně rozumí a má pocit, že tu něco nehraje. A to má spojitost i s chováním hlavních postav, které jsou většinou reálně utržené jako ze řetězu v tom nejhorším možném smyslu. Hlupáci v tom nejhorším slova smyslu. Jenže právě jejich chování na začátku filmu je poté ve finále dobré ohlédnutí za tím jak je dané události ovlivní. Neříkám, že se tu objeví kdovíjak velké ,, character developmenty", rozhodně se ale s hlavními hrdiny pracuje velmi slušně a i to není bohužel záruka a cení se to. A zároveň je super jak se ve filmu řeší otázky typu ,, byli by jsme schopni zabít jiného člověka?" nebo ,, kdyby musel jeden z nás zemřít, koho bychom obětovali? A zvládl bych se obětovat sám?" Jsou to všechno zajímavá psychologická témata se kterými film pracuje. Ve finále se dá Vlčí boudě fakt vyčíst málo. Onen zásadní ,,plot twist" jsem nečekal ale neřekl bych, že na mně fungoval plným douškem, konec mi přišel kapánek zkratkovitý a doufal jsem v trochu jiné vyvrcholení/zakončení a ve finále mám vlastně po sledování Vlčí boudy více otázek než odpovědí, které mi film spíš nedal. Rozhodně jde ale o jeden z nejvýraznějších kousků českého rybníčku a film, který se musí vidět. Na dovolené v horách si ho ale radši nepouštějte! () (menej) (viac)