Sametoví vrazi

No, musim povedat, ze som cakala od tohto filmu tak malo, ze som si pred PC sadala s nechutou, ale nieco cez dve hodiny som sedela ako prikovana. Zhltla som to aj s navijakom. Musim uprimne prznat, ze ma to dostalo. ma to sice velke trhliny, nelogicke veci, ale po neskutocne trapnom Boleru bol toto zazitok. (29.09.2006)

Jestli jsem svého času napsal o Pravidlech lži, že je to nejsympatičtější pokus o žánrový film v českých podmínkách, pak o Sametových vrazích napíšu, že je to asi pokus nejprofesionálnější, který široko daleko nemá srovnatelnou konkurenci. Ne Hranaři vážně žádnou renesanci české kriminálky nepředstavují a dokonce ani ne přeceňovaný thriller Ve stínu. Nicméně napsat, že Sametoví vrazi jsou nejlepší polistopadovou českou kriminálkou je totéž, jako o jiném snímku napsat, že je to nejlepší rakouské sci-fi nebo mongolský horor. Prostě je tady slabá konkurence a ve světovém měřítku by tento kousek znamenal jen čistokrevný průměr. Věty v některých komentářích, které vytýkají Svobodovi, jak může někdejší předseda KSČM točit film o kritice kapitalismu, ponechávám zcela stranou. Jde o to, že Sametoví vrazi mají podivně roztříštěný scénář, kde se přeskakuje z postavy na postavu a z jednoho motivu ke druhému, kde např. policisté a průběh vyšetřování mají ryze podružnou roli. Problematický je i obsazení některých vedlejších rolí, za všechny bych jmenoval Alici Bendovou, která ke špičkovému herectví má ale hodně daleko. Celkový dojem: 60 %. (20.01.2013)

Český film Sametoví vrazi má ambice být více než jen standardní českou kriminálkou s primitivní vizuální stránkou a příznaky naprostého nepochopení pravidel žánru. Snímek šedesátníka Jiřího Svobody je natočen agresivně a současně, využívaje výrazové prostředky zahraničních žánrových snímků, aniž by působil směšně. Stylizované dialogy, barevné filtry, velké detaily, šílení vrazi, sex a brutální násilí v Sametových vrazích nejsou jen „tvrďácké pokusy vytvářet v malém českém rybníčku uhrančivé scény z amerických filmů“, ale stávají se nedílnou součástí mrazivého thrilleru, ve kterém se nejednoznačné postavy stávají oběťmi svých vlastních ambicí. Třebaže Svoboda občas naznačuje, že jeho příběh není ukotven ve stejné době jako ten reálný, dýchá z filmu poněkud děsivá atmosféra nespoutaných počátků devadesátých let. Jiří Svoboda se občas stává otrokem svých formalistních hrátek a místy ve snaze o detailní zachycení událostí sklouzává k přílišné popisnosti, která znepřehledňuje plynutí vyprávění, ale vzhledem k tomu, že se primárně soustředí na trojici vrahů a jejich osudy, divák se ve nepřehledné struktuře filmu ztrácí jen občas. Zásluhu na tom mají především slušní herci, mezi nimiž září brilantní Jan Dolanský coby psychopat Křížek, který věrohodně osciluje mezi polohami „upřímně milujícího manžela“ a „nevypočitatelného zabijáka“. (31.08.2010)

V dobách kdy film Kájínek okupoval česká kina, jsem se rozhodl, že si ho na internetu koupím. Své vyprávění zkrátím. Nějakým nedopatředním jsem si místo Kájínka koupil toto, neb jeden človíček měl smysl pro humor. Podoba Míše Dlouhýho a Jůry Kajínka je mnohem vyšší, než podobnost Jůry Kajínka a Kostě Lavroněnka. Trvalo mi docela dlouho, než jsem si uvědomil, že tohle příběh o Jurovi asi nebude. Nebyl. No, už jsem to dokoukal. Brzy hlavní hrdinové začali plnit sudy žíravého obsahu lidmi. Sudy se následně šly seznámit s Orlíkem. Psal jsem sice brzy, ale o nic brzkého se nejednalo. Vlastně si divák musí pořádně dlouho počkat, než se něco koukatelného začne dít. Době čekání nechť odpovídá moje hodnocení. (04.10.2012)

Od pětihvězdičkového hodnocení mě odradily snad jen některé momenty v poslední třetině filmu. Tento snímek volně převypravuje dění kolem tzv. orlických vražd. Svou surovostí vyznívá velmi reálně a postavy (hlavně Ludvík Křížek v podání vynikajícího Jana Dolanského) se vám zaručeně zhnusí. Jiří Svoboda bez debat natočil nejlepší český polistopadový kriminální film. (15.01.2006)