Obsahy(1)
Pohádka vypráví o prolhaném království, jemuž vládl král (A. Švehlík), který si myslel, že může poddané nutit ke lži, a ty, kteří lhát nechtějí, zavírat do labyrintu. Zdálo se, že králova vláda je věčná a že se tu nikdy nic nezmění. A přesto, toho dne, kdy princezna (H. Ševčíková) objevila vchod do tajné komnaty, začalo se v prolhaném království blýskat na lepší časy. Nejprve se do království vrátila královna (H. Maciuchová), která žila ve vyhnanství. Ona jediná znala tajemství návratu z labyrintu. A pak je tu ještě hrdinný Jan (J. Schwarz), který vládu zla přemůže a spolu s princeznou, kterou si vezme za ženu, nastolí království bez lží. (Česká televize)
(viac)Recenzie (20)
Pro děti tato pohádka o tom, jak chutná moc a zrada není, ale dospělého může zaujmout. Výborný herecký výkon v roli despotického krále, který si hraje na pravdu, si vychutnal Alois Švehlík a předvedl parádní výkon. Zrádného přítele si také s velkou chutí střihl Svatopluk Skopal. Dobro zde nemělo tak silné hráče, přesto samozřejmě musí vyhrát. I když tentokrát to bude jen o prsa. Hudba: Ladislav Simon ()
Král přikáže, aby všichni lhali a pak se poněkud diví, když ani jeho dcera zrozená z rosy a petržele (být královnou, vím přesně, kam mu za tuhle lež petržel narvat) neříká pravdu. Jak ovšem lež souvisí se schvalováním podvodů na trzích a vlastně ve všem, je z hlediska fungování trhu záhada větší, než řízené hospodářství. Další záhada je, jak se černovlasé královně mohla narodit chemlon blond dcera. Poněkud schématické, ale nesympatické postavy jsou nesympatické takovým okouzlujícím způsobem, zrádce je na facku či na odstřel, jak tak zrádci bývají, ale je pochopitelný a politováníhodný, sympatické postavy jsou sympatické, v případě princezny přes její nebetyčnou tupost, bez výhrad. Pravdou však je, že napálit pravdu bez příkras není za všech okolností zrovna to nejlepší. ()
Československá pohádka, jež se vyznačuje těžce nevlídnou atmosférou a depresivním pojetím. V království, kde vládne zlý král A. Švehlík, je zakázáno mluvit pravdu a kdo neuposlechne, je zavřen do tajemného labyrintu. Pozdější záběry z tohoto temného bludiště spolu s beznadějně šílenými výkřiky uvězněných tvoří dosti expresivní scénu, jež nevím, zda je vhodna pro děti. Herecké výkony démonického J. Schwarze, zrádce Hrona (S. Skopal), světa neznalé H. Ševčíkové či němé chůvy J. Březinové zcela zapadly do nastavené nepříliš povzbudivé roviny pohádky. Mohlo by se zdát, že námět by se spíše hodil pro nějaké alegorické drama o nesvobodném státu, toto pohádkové zpracování S. Simonové je však zajímavé také. Jedna z nejdepresivnější pohádek, co jsem viděl. ()
Zbytečně zdlouhavý příběh, kde řada herců kdovíproč hraje křoví (Jakoubková, Geprtová), a kde sice téma je zajímavé, ale nepodařilo se ho konzistentně zpracovat. Protože občas musíte říkat pravdu, takže neustálé lhaní je pitomost. Pokud by to bylo postaveno na premise předstírání, balamucení a lhaní jen v určitém kontextu, třeba při prodeji výrobků nebo při státnických rozhodnutích, je ta satira jasná. Ale proč by se mělo tvrdit, že růže nevoní? Co z toho? (Mimochodem, výkon Gabriely Filippi je naprosto tragický a její afektovanost na budku) Navíc se do toho ještě vetře téma závisti a poněkud neústrojně i labyrint (kým, kdy, proč postavený?). Takže z toho vznikne drsný mišmaš, z něhož jsem si odnesl jen neustálé sestřelování hrdliček z oblohy. ()
Zvláštní pohádka, která mi zrovna nesedla, tak jak jsem si představovala, ale to se nedá nic dělat. Za pravdu je potřeba bojovat. Kam bychom došli, kdybychom byli jenom prolhaní a nakonec tomu všemu uvěřili. Pravda je těžší než lež. Proto musí být lež spravedlivě potrestána. Takže je tu velké poučení. Král v podání Aloise Švehlíka byl hrozně nesympatický. ()
Reklama