Sezóna Titanov

Patos všude, kam se člověk podívá. V dialozích, hudbě, hereckých výkonech... Normálně tenhle (u sportovních dramat tradiční) nešvar příliš neřeším, ale tady je ho takové množství, že už se to prostě nedalo snést. Sice podle skutečných událostí, ale přesto typicky (nechutně) disneyovsky korektní báchorka o rasové snášenlivosti, jež naprosto absentuje cokoliv originálního nebo nadprůměrně zábavného. 50 % (22.11.2009)

Tohle je přímo učebnicový patos, který z filmu stříká snad v každé scéně. A i když je to natočeno podle skutečných událostí, zároveň snímek naplňuje všechna scenáristická klišé tohoto typu filmu (černo-bílé objetí, prozření a odmítnutí dosavadních zpátečnických názorů, přátelství černé a bílé holčičky...). Už jenom tyhle symptomy státotvorného edukativního snímku mi ho zprotivily k nesnesení. A přisadil si i hlavní nesympatický hrdina, který se vyznačuje takovou dávkou arogance a agresivity, že chodit do téhle školy já a mít ho za trenéra, tak si do okna vyvěsím vlajku Konfederace. (05.10.2017)

Smíšený sportovní tým kontra burani z bigotního Jihu? Hádejte třikrát, kdo nakonec oslaví bratrstvím scelený triumf a kdo utře nařvanou hubu. Sportovní dramata jsou mou neutajovanou slabostí a chápu, že vyčítat jim předvídatelnost a nadbytek klišé je asi jako vytýkat cukrárně, že nenabízí odtučňovací dietu (nebo jistým americkým vysokým, že přijmou každého, kdo rozezná fotbalový míč od ústředního topení nebo umí rychle zdrhat, viď Forreste), takže to přejdu taktním mlčením. Taktním mlčením už nejde přejít patetické žvásty, protivnou přemoudřelou prepubescentku a rádobytvrďáckost uječeného Denzela, po kterém bych tu cihlu chvílemi s chutí mrskla sama, nicméně se vzpomínkou na prosluněné dny pobíhání po školním hřišti a tak mladého a už tak titánského Ryana Goslinga ty smířlivé tři utrousím. Ale pokud jde o film o americkém fotbalu, mám jasno v tom, kdo je můj Vítěz a kdo Poražený. (09.08.2012)

Vůbec jsem nevěděl, co čekat od filmu, který režíroval člověk s jménem Boaz Yakin a o to víc jsem byl překvapen, co se z toho vyklubalo za perfektní spotovní drama se silným příběhem. Dovolím si tento film srovnat s novějším filmem Gang v útoku. Opět nějaký trenér amerického fotbalu se snaží ztmelit nějaké lidi mezi kterými panuje těžká rivalita. V tomto filmu jde o rasismus a o to, jak na barvě pleti nezáleží, aby společně běloši a černoši drželi při sobě a podali výborné výkony. Jde i o hrdost! Příběh je opravdu silný a při jistých momentech nezůstane oko suché a nebo se objeví i slza na krajíčku, protože konec byl dojemný. Navíc k té dojemné atmosféře příspívá hudba od Trevora Rabina. Je sice trošku podobná té z Gang v útoku, ale tady je lepší, protože je to první film se sportovním tématem ke kterému dělal hudbu. Hudba je jak jinak skvělá a hlavně působivá .Trénink černoškého trénera vypadá spíš jako vojenský tábor, ale při sportu je to podle mně důležité. A parádní herecké výkony. Denzel Washignton v této roli exceluje a výborně mu sekunduje i jeho poradce sympaťák Will Patton. Herci, kteří hráli sportovce byli také dobří. A nezapomenutelná Hayden Panettiere, byla v roli trénerovy temperamentní dcery úžasná. Aby to také nebyl dobrý film když to má nálepku " Produced by Jerry Bruckheimer "! (31.08.2008)

Tak tohle je parádní paráda! Po měsíci zase jasně 5 ti hvězdičkovej zážitek. Už je mi jasný, že v minulým životě jsem byl niga, páč se u podobnejch filmů dokážu pokáždý naprosto vžít do kůže černochů, který to na jihu ameriky neměli a nikdy nebudou mít jednoduchý. V tomhle filmu je rasizmus krásně ukázanej. Tady je ale rasizmus a předsudky postupně vytlačen a i z těch nejvíc ortodoxních lidí se díky fotbalu stanou lidé bez předsudků. Film je hnedka od prvních chvil zajímavej a nejde z něj spustit oči. To všecko je doprovázeno fakt kvalitní dobovou hudbou. Ke konci filmu ukápla u slzička, což oceňuju. Strašná škoda, že se tenhle rejža nepustil do víc podobných témat, páč jemu by to určo šlo. Všem hercům sem to žral, nejvíc samozřejmě hlavnímu coachovi, kterýho si dokonale střihnul Denzel! Díky! (28.07.2016)