Faunovo velmi pozdní odpoledne

Moc nemusím morality, a zrovna v této jsem nenašel vůbec nic, co by se mnou nějak rezonovalo. Díky tomu se mi zdála dlouhá a docela se divím, že je tu označena jako komedie. Vždyť na tom skoro nebylo nic k smíchu. Hlavní hrdina je podán jako ubožák, jehož dny se krátí, tak se bavte na jeho triko. Nic pro mne. (27.06.2014)

Leoše já opravdu rád nemám, ale zde předvedl snad svůj životní výkon. Zajímavý český film, o beznadějném stárnoucím sukničkáři, jenž už je ale tak trochu mimo a v dnešním světě se již trošku ztrácí. Film o samotě a touze po lásce... Avšak neschopnosti jí opětovat. Nebýt vyloženě příšerných hereckých "výkonů" mladých slečen, bylo by to za čtyři. (01.03.2010)

Vtipný, ironický, možná až trochu krutý, ale velmi dobrý film, který rozhodně pobaví, ale stárnoucím mužům na dobré náladě nepřidá. Pokud byla Chytilová feministkou, tak oceňuji, že neváhala tepat i do řad ženstva. Chválím též režii, kameru a mistrné využití symboliky. Jako hold Věře Chytilové sem vkládám záznam jednoho mého snu, kde tato režisérka figuruje. - - - Sen o vúdú (v noci z 14. na 15. března 2014) - - -     Spolu s dalšími dvěma muži se ubírám k nějakému kostelu. Máme tam pomáhat při restaurování nějaké fresky. Freska se nachází na vnější stěně kostela, je veliká, má zhruba kruhový tvar a je opravdu dost zašlá. Provedena je ve stylu ikon a znázorňuje Ježíše Krista, který se shýbá k zemi a něco tam buď sází nebo trhá, případně něčemu žehná. Detaily nelze rozeznat. Fresku na její spodní straně zčásti obklopuje a zčásti do ní proniká zlatý ornament, který připomíná nějaké vúdúistické veve. Ten ale září jako nový a evidentně žádnou opravu nepotřebuje.      Přichází umělecká restaurátorka, která vypadá jako (nedávno zemřelá) filmová režisérka Věra Chytilová. Podává mi lahvičku s nějakou tekutinou a přikazuje mi, abych tou vodičkou potřel fresku a potom to nechal působit. Říkám, že nevím, jak to mám udělat, když freska je vysoko a není tu žádné lešení. Chytilová, o níž se říká, že bývala dost nervní a herce buzerovala, vybuchne a začne vykřikovat něco o mé naprosté neschopnosti. Prostě si s tím mám nějak poradit. „Tak chceš, aby ten čokl chcípnul, nebo ne?!“ S těmito slovy odchází.      Prohlížím si nádobku s kapalinou. Je to stejný typ lahvičky, v jakých se ve Vídni prodávaly vúdúistické vodičky importované z Haiti. Také nápis na etiketě je francouzský. Čtu tam něco jako EAU... LA MARINETTE... JÉ-ROUGE. Dívám se, jestli tam v souladu s předpisy někde nenajdu i českou popisku, a opravdu tam je: Určeno ke korekturám reality. Vyrobeno v Republice Haiti. Neužívat vnitřně. Chraňte před dětmi. Dovozce pro ČR Veronika Š.      Zamyslím se nad tím, jestli se Chytilová pro své zásluhy po smrti nestala prvním vúdúistickým loa české provenience. Jak by se toto božstvo asi jmenovalo? Odvozovalo by se ono jméno od slovesa attraper, prendre nebo saisir? Anebo to žabožrouti říkají ještě nějak jinak? To mi tedy, Ježíši, vysvětli. Místo Ježíše však slyším odněkud volat Chytilovou: „Nestůj tam jak tvrdé Y! V zakristii je žebřík! Tak si ho, sakra, přines a vylez na něj!“ Ptám se, jestli mám potřít i ten zlatý ornament. Odpověď: „No to si piš, že máš!“ (13.05.2023)

S filmy Věry Chytilové mám dlouhodobý problém - buď mi přijdou jako rádoby intelektuální hříčky nebo jako jednoduché morality pro nejširší masy a celkově mi přijde filmová tvorba režisérky taková afektovaná a jednoduše "chytilovská". Pouze dva filmy z její filmografie mě opravdu oslovily, a to je právě Faunovo velmi pozdní odpoledne a Šašek a královna. V tomhle snímku se zřetelně projevuje feminismus Chytilové, když si nepokrytě střílí z typicky mužského hrdiny - stárnoucího sukničkáře, hypochondra a slabocha. Jakkoli Chytilová nadsazuje, její pohled na opačné pohlaví nepostrádá půvab a sarkastický humor. Leoš Suchařípa se do hlavní role jednak typově hodí, jednak pochopil, že jde o jeho životní šanci, a tak ji beze zbytku využil. Celkový dojem: 80 %. (16.04.2009)

„Ty ženský sou ale zákeřný!“ Uznávám, že tak dobrou zábavu jsem opravdu nečekal. Začal jsem se „tlemit“ vlastně od první Faunovy promluvy a smích mě neopouštěl ani s přibývajícími časem. Je v něm toho tolik! Vtipných i filozofických replik, které by se daly tesat, Suchařípova brilantního herectví, šílených ženských postav, hrátek s kamerou…a naopak překvapivě minimum nepovedených narážek na muže. Protože jestli točit feministické filmy dělající si srandu z pánů tvorstva (a částečně i jejich „něžných“ protějšků), tak přesně takto! Způsob dostávání „návštěvnic“ z bytu, balení studentky sociologie, „Vivaldiho“ problém, atd.…všechno scény k popukání. Což už se ale bohužel nedá úplně říct o poslední „opilecké“ čtvrthodince, kdy humor postupně vyprchává a dostavuje se nuda. A to je strašná škoda, protože dlouho to bylo na plný počet, takhle „jen“ za silné 4*. „Já tě naučím, jak se rozdělává ohýnek, jak se peče kůžička, jak se ožižlávaj lokýtky, jak se špikuje masíčko, jak se se vycucávaj očička, jak se olizují ouška!“ - „Chtěl jste něco?“ (13.07.2016)