Pohŕdanie

Byl jsem uchvácen a hlavně po celou dobu ponořen do velice zvláštní atmosféry snímku. Oslnivá Brigitte Bardot je hlavní vizuální magnet filmu. K tomu všemu chytré dialogy ale bez větších emocí. O ty se na druhou stranu stará neskutečná, několikrát se opakující ústřední skladba, která ve mě ke konci vzbudila prvotní pocit, že se koukám na něco výjimečného. A taky, že jo. Godard je génius, natočil jednoduchý film a skryl do něho tolik krásy a myšlenek, že s jeho rozebíráním se může strávit pěkně dlouhou dobu. Ten pocit bezmoci při jedné ze závěrečných scéně nezapomenu už nikdy. (28.11.2017)

Myslím, že to najlepšie na tomto filme je perfektná spolupráca zvuku a obrazu. A tá hudba bola geniálna. Obraz bol zase taký zaujímavo farebný, no v kontexte pointy snímku to malo svoj význam. Myšlienka a pointa filmu mi síce prišli také banálnejšie - klasický trojuholník, no páčili sa mi dialógy a to, ako tu režisér postupne všetko pred divákom odkrýval. Miestami som mal v tomto význame pocit, akoby si hlavná postava (Piccoli) písala sama pre seba film, ktorý sa zároveň aj zhmotňoval v realite. Nadpriemer. 75/100 (29.01.2020)

Vzťah rozpadajúci sa ľahostajnosťou muža k žene, úzkostlivo sa od úvodnej scény obávajúcej o to, či ju muž skutočne ľúbi. Jeho apatický postoj k tomu, s kým a kam ide, v nej čosi nenapraviteľne zlomí a z vrúcne milujúcej ženy sa stáva ľahostajne pohŕdavou ľadovou kráskou. Manžel nepochopí jej zmenené správanie, pričom jeho predchádzajúce konanie mu pripadá úplne normálne. Napriek naliehaniu sa nedočká od polovičky vysvetlenia, odcudzenie sa prehlbuje. Vzťahový motív je zároveň zaujímavou paralelou k Odyseovmu putovaniu, o ktorom nakrúca film zaslúžilý režisér, vysporiadavajúci sa s vrtochmi producentských požiadaviek (režisér Friz Lang hrajúci samého seba). Film ponúka netradičné pohľady, prestrihy, vnútorné monológy, citáty z literatúry i filmu a okrem záberov z filmových ateliérov i polozariadeného bytu (=nedobudované partnerstvo) venuje pomerne veľa času pohľadom na Bardotovej riťku (markíz De Sade by mal s jeho fixáciou na zadok radosť). Godard je napriek prítomnosti jeho typických prísad divácky pomerne prijateľný, mňa osobitne potešilo jeho vyporiadanie sa s fenoménom filmový producent, až pričasto vystupujúcim ako nutné zlo pri výrobe filmu. (01.01.2007)

K tomuto filmu jsem se poprvé dostal už kdysi dávno, tehdy jsem ho ale shledal zcela nesnesitelným a někde za půlkou jsem ho vypnul. V paměti mi uvízla "jen" nádherná Deleruova hudba a záběry na ikonickou stavbu Casa Malaparte. Když jsem se k Pohrdání dostal po letech znovu, snad se mi Godard více trefil do vkusu, nebo jsem jen možná dozrál, abych docenil jeho filmové kvality a krásu. Naprosto mě tam dostalo herectví mého oblíbeného dua Bardot & Piccoli, jakož i opakující se hudební motiv Thème De Camille, který jsem si už v minulosti pouštěl na YouTube nespočetněkrát, a osobně ho považuji za jednu z nejkrásnějších filmových skladeb, jaké znám (btw. v r. 1995 ji použil Scorsese v závěru svého Casina). Casa Malaparte mi zde naopak už tak zajímavá nepřišla, dům mi ve filmu přišel v docela špatném stavu, a dnes si navíc myslím, že se na takovém místě nikdy nemělo povolit stavit. Každopádně pokud bych měl svůj dojem z tohoto filmu nějak shrnout do jedné věty, napsal bych, že mě odnesl do jiného, hezčího světa, z něhož se mi stále - ani po 2 dnech od jeho zhlédnutí - nechce zpátky, a že ve mně ten film stále žije a nemůžu ho dostat z hlavy. (24.04.2018)

Nesmírně hluboký a mnohovrstevný snímek o tvůrčí krizi prohlubující se usilovnou prací, lásce jež nemůže být opětována, dobré vůli která se nevyplácí a snaze oddalující cíl. A o pohrdání, citu tak silném a plném, že dokáže přehlušit vše ostatní a ovládnout celý váš svět. Godard je bezesporu génius, natočil jednoduchý příběh a skryl do něho tolik krásy a myšlenek, že s jeho rozborem může člověk strávit snad celý život. Ten krystalicky čistý pocit bezmoci při nárazu na zeď nekompromisnosti nezapomenu už nikdy. (12.07.2012)