Strašiak

Film o snech, životě a přátelství. Bez patosu, bez podbízení,  plyne, žije, bolí.  Ono tohle  pomalý vyprávění nebude pro každýho, to je jasná věc. Pro na jednom místě obvykle přikovaného našince to bude i těžko stravitelné, ale v té daleké Americe, i když už hodně potemněla, zhrubla a rozpadá se, se pořád dá na těch prašných pláních snít. Ono to tedy jde i tady, a klidně i v obýváku s kávou nebo drinkem, anžto až já si jednou.... ale přece vám tu nevyžvaním svoje sny. Závěr krutý jako sám život. (01.02.2024)

Jak vidím, mnozí porovnávají Strašáka s Půlnočním kovbojem, a také mně se tahle idea (nebo spíš iluze) dostavila – a tak jsem se z ní snažil něco vytěžit. A nakonec se mi oba filmy pomíchaly tak, že jsem začal to lepší připočítávat "kovbojovi" a to horší "strašákovi". Na každém filmu je však (kromě aktuálního sledování) důležité i jeho doznívání v mysli. Teprve po jeho zažití {Němci tomu říkají "Nachgeschmack", Angličani "aftertaste", Češi na to nemají žádné poetické slovo kromě "ocasu"} se mi oba filmy opět oddělily a zaujaly svoje jedinečné místo. (20.06.2016)

So strašiakmi mám problém. Pred časom som chcel vidieť Peckinpahových Strašiakov z roku 1971 a nahrali sa mi Wesleyho odpadoví z roku 1988. Aj dnes som mal pocit, že sa mi nahralo niečo úplne iné, ako film hodnotený 82 %. Nanešťastie to bolo v poriadku a naozaj sa v názore na film rozchádzam s väčšinou. Film aj s jeho hrdinami a ich snami ma vôbec neoslovil. Pripadal mi trápny od začiatku až do konca. Aj napriek tomu, že Al Pacino bol už vtedy úžasný. Cibuľovito oblečený Gene Hackman mi bol dokonalo odporný a na znesiteľnú úroveň som si ho upravoval tým, že som ho vnímal ako Jiřího Sováka v Chalupároch. Ale aj tak, trápny film. (22.08.2010)

Tulácká road movie podle všech pravidel žánru. 1) Zaujalo mě silně heterácké pojetí přátelství dvou mužů. Ne vždy se filmařům podaří bez pózy a křeče vyjádřit vzájemné sympatie mezi chlapy._____ 2) Ty postavy jsou vlastně hodní lidé, jak neurvalý Max tak i katatonický Lion. Jenom se mentálně (i reálně) pohybují kapku mimo mainstream - a to myslím spíš v negativním smyslu._____ 3) Trochu mi vadila předvídatelnost děje a chování._____ 4) Pointa ve mně vzbuzuje ambivalentní pocity. Na jedné straně pěkně dokončuje portréty obou postav, dává jim takový ten finální dotek osudovosti. Na druhé straně ale děj zůstává otevřený a film končí v okamžiku, kdy si to rozhodně nepřeji._____ 5) Nejlepší na věci jsou oba hlavní protagonisté: pěkný sexy 33letý Al Pacino (bývalý námořník Lion) a přesvědčivý 43letý Gene Hackman (drsňák Max)._____ 6) Alespoň jsem se naučil pár vhodných výrazů pro stopaře: Up yours, you two-bit sonofabitch you! Eat canteloupe, you bellyaching rhinoceros! (20.07.2021)

Mladičký Al Pacino v jedné ze svých prvních rolích ( již tady je zcela patrné jaký potenciál v dotyčném třímal, aby jej následně rozvinul ) a Gene Hackman v komorním snímku J. Schatzberga o dvou " ztracených existencích " , vyděděncích společnosti. Ač oba naprosto rozdílní, citlivý a bezelstný Al Pacino ( coby námořník Lionel ) v kontrastu s životem otřískaným G. Hackmanem ( coby čerstvě propuštěným vězněm Maxem ), najdou v sobě pochopení, které následně přeroste ve velké PŘÁTELSTVÍ ( nejednou prověřené a ač to občas zadrhne, vytrvá ). Přestože je divákovi od úplného začátku zcela jasné, jak snímek dopadne, jednoduše se neubrání pocitu přání, aby jejich sen ( otevření myčky aut a " doručení lampičky " ) došel naplnění. Leč toto není POHÁDKA, toto je ŽIVOT.....přesto by se chtělo říci, díky za to. (22.09.2010)