Mortal Kombat

Nekonečné hodiny prosezené před monitorem a herní potyčky, které se následně přenášejí i do reality, neboť odsednout od této návykové hry byl nadlidský úkol. No brain, no pain. Přesně podle tohoto hesla se řídil i Paul Anderson a natočil po dějové stránce prostinkou řež, která si bez kapky vážnosti utahuje ze zavedených klišé o hrstce vyvolených zachraňující svět. Choreograficky na jedničku zvládnutá podívaná, ve které sice neukane ani kapka krve, ale ve svižném tempu, postaveném na bojové scéně v cca 3-5 minutových intervalech, je to odpustitelné. Úsměvné digitální efekty jsou omluvitelné rozpočtem a datem výroby, naopak potěší opulentní výtvarnická práce na výpravě. K tomu navíc nadupaný soundtrack, Christopher Lambert v poslední pořádné roli své herecké kariéry a divákovi nezbývá nic jiného, než po necelých 100 minut sledovat s přiblblým úsměvem na tváři, jaká to v polovině 90. let byla na poli akčního filmu neskutečná zábava a nostalgicky vzpomínat, že od této chvíle jsme se další pořádné videoherní adaptace nedočkali. (19.02.2006)

Všechno to začalo v roce 1992 pouhými čtyřmi programátory a 8 měsíci práce, jenž daly vzniknout legendární počítačové hře Mortal Kombat. Kdo by to byl řekl, že právě hra s nulovým příběhem se dočká asi nejlepší filmové adaptace herní/filmové historie? Asi nikdo. Mortal Kombat je typické béčko, turnajová bojovka, kde mladý outsider zraje po vzoru Bruce Lee do role šampióna. Film je neobvykle věrný své předloze, a v tom tkví jeho síla. Zatímco herní neznalci jen těžko mohou film ocenit na více než 60%, my herní nostalgici si užíváme veškeré detaily (nepropracovaných) charakterů, kostýmků, bojových arén i některých "specialit" (tzv. speciálních úderů, popř. kouzel). Choreografie vlastně není nic extra, proto Mortal Kombat musí kvalitu částečně kompenzovat i kvantitou, ale když je k tomu parádní soundtrack, tak to stačí. Zkrátka hvězdička navrch čistě z nostalgie a z důvodu, že i po letech film dokáže zahřát u srdíčka při vzpomínce na ty proseděné hodiny u počítače a zběsilé mačkání kláves s kamarády... PS: Nikdy nezapomenu na mocnou větu "Duše tvého bratra je moje, na řadě jsi ty!" :) 7/10 (02.11.2013)

„Pojeď na malý turnaj“, povídal. „Bude to bezva pro tvoji kariéru.“ Hry nehraju, takže původní herní sérii neznám, ale tohle je nejstylovější a nejnašlápnutější béčko jaký znám. Nemá žádné slabé místo, nenudí a nechybí ani spousta humorných hlášek. Vlastně, ji musíš obdivovat. Jak si něco vezme do hlavy… – To není hlava co obdivuješ. – Pravda. Prostě skvělá odpočinková záležitost s výborným a velmi profláknutým soundtrackem (u béčkových filmů opravdu nevídaná věc). Máme společnost. Přesně takové mám ráda. Blbé a hnusné. (06.04.2008)

Mám docela rád béčkové akční filmy, ale toto šlo nějak mimo mě. Filmy, kde na počátku není příběh (třeba klišovitý, ale příběh), ale je založen jenom na rvačkách a soubojích, nemám rád. Ale přesto film nijak neodsuzuji. Efekty jsou poměrně dobré, choreografie akčních scén uspokojivá. Blbost, ale vydržel jsem se dívat do konce. (30.10.2005)

Z detstva som na Mortal Kombat spomínal ako na absolútnu blbosť a tou vlastne aj je. Skôr by mu ale sedel prívlastok šialenosť. Dnes už by také niečo samozrejme nikto týmto štýlom netočil, ale tak obľúbené pasovanie Paula W.S. Andersona pomaly na rovnaký post ako Uwe Bolla, s tým nesúhlasím. V živote síce natočil jediný vážne dobrý film a tým bol Horizont udalostí, no jeho filmy sú miestami neskutočne štýlové (síce je to zlý štýl, ale aspoň nenapodobiteľný) a zábavné a hlavne céčkarskému amaterizmu na hony vzdialené. Stačí iba pohľad na bielovlasého Raydena Christophera Lamberta ako okolo seba hádže blesky a mám hneď krajší deň. Aj cez tú špatnú choreografiu (05.02.2013)