Vyšetřování ztráty třídní knihy

Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. "Debil, blbeček, debil, blbeček..." (27.04.2009)

Měla jsem možnost vidět naživo v alternaci pana Smoljaka coby třídního učitele. Hra je plná úžasných a nezapomenutelných hlášek ,(která ostatně ne, že ano), a představení jsem si opravdu užila. Musím ale přiznat, že konec mě trochu zaskočil a tahle hra v mým žebříčku nepatrně pokulhává za mými nejoblíbenějšími. (05.05.2007)

Seminář, ač zábavný, zdál se mi tentokrát spíše než inteligentní, blíže situačnímu humoru. Jako kdyby si předešlý Akt pro rok 1967, kdy obě tyto první cimrmanovské hry vznikly, utrhl téměř všechno pro sebe. Jedinou vyjímkou je Smoljakova část o filozofii. "The ping pong with the words." (...) "Podle Cimrmana je na konci poznávacího procesu omyl zcela vyvrácen. A my nevíme nic." Ačkoliv se cimr-filozofii smějeme a víme, jak je DJC koncipováno a z čeho si dělá legraci, svým způsobem k nám Ladislav Smoljak v těchto částech možná mluví vážně. Během jeho výkladu Bohlen vs Cimrman: "... abychom na konci stanuli před tváří všehomíra s hlavou jasnou a prázdnou." To je prakticky buddhismus, velmi inteligentní způsob, jak nazírat na Svět. "V procesu poznání se blížíme k místu, kde věc není. Nedostáváme se k jádru věci, nýbrž šlápneme do prázdna. Takže na konci poznávacího procesu sice nevíme nic, ale zato to víme správně." To mi zase trochu nepřímo připomnělo tou inverzí Slavoje Žižka, který má v oblibě (a to rád používám) metodu třetí pilulky pro Nea v Matrixu. Chodíme doleva nebo doprava. Ale co třetí možnost? Co když je špatně celá cesta a ne jen naše možnosti, které z ní vyplívají a které zvolíme? "Ale teď už se opravdu žerty stranou. Už mě to na mou duši žádná legrace." Vedle Frištenského je role ředitele nejtrefnější rolí Ladislava Smoljaka, evidentně v tom chodil. A ta psí hierarchie ve školním systému, nebo obecně v jakékoliv formě systému, je taky pravdivá a úsměvná. Ale ve výsledku je to jedna ze slabších a nudnějších her. Bez Smoljaka prakticky o ničem. ____ 74% (1967) (02.03.2015)

Hodně zajímavý příspěvek do pranice. Už jenom z principu věci, že hra jako taková vypadá zajímavě. Ona i zajímavá je, ale postupem času si vlastně i uvědomíte, že ty vtipy jako takový vám sednou, protože to je založeno na přeafektovanosti a nebo různých pazvucích. Jelikož je toto váš smysl pro humor a děláte podobné kraviny taky, tak se vezete automaticky. Dokážu si představit, že se tento kousek někomu nelíbí, protože když si to tam vezmete, tak celá hra je vlastně o ničem. Tak nějak se jenom vezete na dobré bizarnosti a nějak to vychází. Jsou silnější kousky, možná i slabší. Kdo ví? "To je Josef Říha." - "A to je mi pěkné. Pročpak nevstaneš Zdeňku, když tě volám, co?" (12.06.2018)

Na nejlepší kousky podle mě Vyšetřování ztráty knihy tak úplně nemá, ale určitě se nejedná o špatnou záležitost. Přecijen Cimrman jako učitel je poměrně jasnou garancí vtipných situací. "Jste tupá, odporná, deprivovaná hovada ... a já nebudu brát ohledy, nebudu, na nikoho, ani mě nenapadne." Seminář: ****, Hra: ****. 80% (22.11.2021)