Асса
Obsahy(1)
Ruský režisér S. Solovyev rozohral pestorfarebnú drámu o potrebe zmeny a hodnotovom úpadku v Rusku konca 80. rokov. Na ústrednom motíve ľúbostného trojuholníka medzi krásnou dievčinou, mafiánskym šéfom (meno postavy i jej charakter boli inšpirované skutočnou postavou) a mladým anarchistickým hudobníkom spievajúcim v divokej punkrcokovej kapele autor deklaroval najpálčivejšie problémy vtedajšej spoločnosti a mentality mladého človeka sužovaného dobou a zastaralou ideológiou. Symbolicky názov ASSA je v úvode vysvetlený ako "prvé, čo Noe povedal, keď po potope vystúpil na pevnú zem." čiže akési posledné memento, posledný prežitok z "čias pred potopou . . ." (Jordan)
(viac)Recenzie (24)
veľmi pestrofarebný film, po stránke formálnej dosť komplikovaný, s mnohými motivickými rovinami ako je napríklad rovina milostná, končiaca sa shakespearovsky tragicky a mierne pripomínajúc posledné tango v paríži, rovina akéhosi osobnostného úpadku a dekadencie a zároveň revolčná rovina a idea zmeny, ktorá v tom čase v rusku ožívala. po stránke hereckej hlavne trojuholník Krymov, Bananan a mladá a krásna T. Drubič naozaj impozantné a rozhodne svojské a dynamické po stránke hudobnej, o ktorú sa okrem iného postarali najmä skupina Akvárium alebo Viktor Coj a iní . . . ()
Filmu, v ktorom je tak príšerný pop-rock, nemôžem dať vyššie hodnotenie. Zúčastniť sa nejakého koncertu tejto kapely by bol veľmi traumatizujúci zážitok. Prvá časť ma takmer až znechutila, bola zbytočne mätúca, ťažko sa dostávalo do deja, aj do atmosféry filmu. Tú druhú som ale videl až na druhý deň, čo veci iba pomohlo. Má podstatne väčší spád, zaujímavejšie sekvencie a dej sa hýbe. Vyzdvihovať film kvôli odvahe ísť proti systému v systéme mi príde v roku 1987 trochu nadnesené, s otázkou problémov kapiel v režime sa vysporiadaval v tomto období aj slovenský film Iba deň a možno aj lepšie. O tom primárne ale na druhej strane Assa nie je. ()
Assa je poetická a popartová programově zjevná a surrealisticky rozvířená alegorie s rozhodným výkřikem. Dokonce také popart se může stát undergroundem, a to v autoritářské struktuře bytí, potom se však stává změna ideologickou sebepožírající nezbytností. Doba odhalila nové obzory a Pavel Timofejevič Lebešev ve svých pavučinách barevných koláží zachytil Solovjovu poetiku, dychtivější očekávání doby, osmdesátkový popart s odvážnějšími texty, surrealistické zatřesení zemí, dokonce i neplánovanou předzvěst věcí příštích, těch pozměnových. Předzvěst je zároveň alegorií, troufalejší formou i účelem, poeticky karikující, poeticky nadšenější a ve snách se procházející a s myšlenkami si pohrávající. Dvě roviny či odvrácené strany člověka, hmota a duch ve svých osmělenějších postojích a popart se stal vířivým hlasem revoltující nonkonformní konformity a tváří naděje. Dvě odlišné polohy člověka zde představují mladý svébytnější zpěvák Bananan (Sergej Bugajev) a v pragmatickém využití žití protřelý Andrej Valentinovič Krymov (přesvědčivý Stanislav Govoruchin), neboli Svan, dva sokové života a lásky, oba sebevědomí a dychtiví, jeden mladicky neústupně provokující, druhý zkušeně a nekompromisně trestající. Hlavní postavou je Alika (Taťjana Drubič), zdravotní sestřička celého světa a milenka veškerého života, bytostná touha femme fatale zbavující se vlastní naivní cudnosti. K výraznějším postavám též patří vlastní temnější minulostí konfrontovaný trpaslík a herec Albert Petrovič (Viktor Bešljaga), jeho manželka Zoja (Anita Žukovskaja) či svéráznější kumpáni Krymova jako falešný major letectva Šurik Babakin (Alexandr Baširov) či poslušní nohsledi Arkadij Petrovič neboli Šar (Ilja Ivanov) a Čir (German Shorr). Z dalších rolí: Bananův "černý" kamarád Viťja (Dmitrij Šumilov), Bananova mamá Marja Antonovna (Světlana Tormachova), či díky aktuální potřebě střídající se caři Pavel I. (Dmitrij Dolinin) a Alexandr I. (Alexandr Domogarov). Assa: kritika politicko-společenská nepostrádá ani smělost ani styl, ani poetické vzepjetí obrazových koláží ani ruská popkulturní cukrátka doby. Slova anarchismus nebo punk jsou zde nadbytečná, spíše se sluší hovořit o rebelii, o její popartové podobě, o dvou strukturách žití, z nichž jakousi zvrácenou souhrou okolností obvykle získává navrch ta přízemnější. Všemu tomu lze rovněž říkat láska. Podněcující to estetický požitek! ()
Chápem, že film mal apelovať na zmenu nielen spoločenských ale i iných pomerov vo vtedajšej krajine "obmedzených možností" a kvitujem režisérovu odvahu, no mne prišlo takéto prevedenie strašne nudné a fádne. Divné a nezaujímavé postavy, ktoré si ma ničím nezískali, a kostrbato vystavaný a strašne uťahaný príbeh. Na rozdiel od nepriameho pokračovania - Ihla, ma neoslovila ani hudba. ()
Únik do světa snů z reality. Reprezentuje ji rocková hudba, která vnáší světlo, naději. Neodehrává se to ve velkých centrech Moskva nebo Petrohrad, ale na Krymu. Vidíme odkaz na to, co už v Rusku zaniklo na různé undergroundové společnosti zde je odkaz na leningradský underground. Svět konce 80.let, svět undergroundu. Leningrad byl vždy jakoby že to nebylo na očích jako v Moskvě. Film je to složitý, má obrovské množství rovin a vyžaduje velkou pozornost. Jsou na něj různé reakce - nadšení až odpad. Snad budete patřit k těm fajnšmekrům. Hudba kapely se mi zdála kouzelně retro. ()
Reklama