Správna dvojka II

"Správna dvojka II." je úplnym opakom takzvaných teenagerských komédií. Jedná sa o ten istý žáner, ale pre celkom inú skupinu divákov. Osobne som si to označil ako geriatrickú komédiu. Dvaja dôchodci, každý s inou povahou, sa spolu ženú cez celú Ameriku na svadbu svojich potomkov. Popri tom samozrejme zažijú plno nečakaných udalostí. Hodne jednoduchý námet pre hodne jednoduchých hercov. Jack Lemmon a Walter Matthau ma nidky nedokázali svojim herectvom osloviť. S ich pribúdajúcim vekom a vráskami sa im do darí menej a menej. Z úcty ku starším dávam tomuto filmu tri hviezdičky. *** (22.05.2009)

Podivný pár mě velmi bavil. Pokračování po 30 letech vypadalo jako celkem zajímavý nápad. Jenom již dle místní galerie je poznat, že hlavní duo citelně zestárlo. Ve fimu se to zpočátku projevuje především na Jacku Lemmovi, který byl v předchozím filmu vskutku skvělý ale tady již působí jako starší pán a tu jeho ďábelskou hypochondrickou povahu jsem mu měl nejdřív už problém věřit. Nakonec jsem si ale zvykl a ve výsledku byla stejně hlavní dvojice hlavním důvodem, proč jsem některé polotrapné epizodky (hlavně opakované střety policíí) dokázal skousknout. Neila Simona považuju za mistra bytových konverzaček ale zde se od krásného komorního pojetí původnímu filně silně odprostil a film jen přeplácal úmělými situacemi ve všelijakých prostředích, ve kterých se vždycky musí stát nějaký průsvih. Jiný model humoru zde snad ani neexistuje a po chvilce to začne působít jak úměle, tak únavně. Ale tak sledovat se to dá a párkrát jsem se stejně upřímně zasmál. Na rozdíl od původního filmu se ale k tomuto už určitě nebudu vracet a klidně si ho nechám v hlavě naprosto vyšumět. (24.08.2020)

"Jak dlouho jsem spal?" "Nevím, nevěděl jsem, že ti to mám stopnout." Tenhle film se u nás vysílá mnohem častěji než první díl a tak jsem ho díky tomu viděl dřív. Naštěstí Vám to nezabrání v chápání děje, protože jediné, co tu zůstává, je skutečnost, že hrdinové spolu kdysi bydleli a nedopadlo to zrovna nejlépe. A zatímco Podivný pár se téměř celý odehrává v Oscarově bytě, tak dvojka je road-movie a možná trochu víc crazy než jednička. Podíl Alana Silvestriho jako skladatele není tak veliký, průvodní melodie je z prvního filmu a je v Americe profláknutá seriálem vzniklého podle prvního filmu. A je trochu symbolické, že zrovna v těchto rolích se Jack a Walther na plátně sešli naposled. (19.05.2007)

Ve srovnání s třicet let starým prvním dílem mě tento film přišel kupodivu chvílemi i zábavnější, částečně i díky mnohem sympatičtější zápletce, jelikož původní předloha je spíše takovou introdukcí do celého soukolí okolo dvojičky Madison & Unger. Neil Simon ale k mé nelibosti v souladu s trendy devadesátých let trochu přitvrdil, občas jakoby z nouze přimíchal různé popkulturní reference (western Hodný, zlý a ošklivý, nebo známý hit Glenna Millera "In the Mood" - proslavený mj. také tím, že si jej nechal Peter Sellers zahrát na pohřbu), občas tak některé momenty tak nezachránilo ani opětovně bezchybné podání Waltera s Jackem, na kterých to zde stojí ještě více, než jsem byl zvyklý. Naproti tomu se mi ale líbila i provázanost s jedničkou (zkratkovitá mluva, alergické příznaky, závěrečná věta), která díky chybné české distribuci méně vynikne - nejen změna názvu, komerční stanice podstatně častěji vysílají právě tento snímek. I díky tomuto nemohu hodnotit hůře než originální story z newyorského bytu a osobně bych doporučoval sledovat snímek podobně jako "Návrat do budoucnosti" - oba díly vidět a zažít v jednom odpoledni. "Raději bychom měli zavolat do půjčovny, aby nám faxem poslali jiné auto." (12.08.2010)

"Slyšel jsi to ?? Co to je ??" - "Při našem štěstí je to rej zabijáckejch včel.." ;) No, je fakt, že dva podobný gerontí pitomce aby jeden pohledal !! ;) Ačkoliv osvědčené komediální duo Jack Lemmon, Walter Matthau skýtalo velký potenciál, režisér Howard Deutsch, který sice výborně ovládá umění situační komiky, většinou mívá docela smůlu na slabé scénáře, a za takový ten z pera Neila Simona, co by problémům stáří však mohl určitě rozumět, bohužel platí, když stojíc na půdorysu roadmovie vlastně dokonale postrádá jakoukoli hlubší myšlenku a omezuje se na nablble, v tom kontrastu s věkem a vizáží hrdinů, bizarní rádoby drsné filmové hlášky.. (11.01.2016)