Hadí jáma a kyvadlo

Milé překvapení, jeden z nejlepších a nejstrašidelnějších goticky hororových filmů, který se mi podařilo v poslední době shlédnout, ač u nás stále neznámých tak perfektních. Olda-Lex Barker pro něj v opravdu nezvyklé dvojroli Rogera Monta Elisa/Roger von Marienberg. S ním si tu ještě zahrála bývalá filmová "Ribanna"- Karin Dor, a k dokonání vší hrůzostrašnosti si tu "leckdy" nechtěnou zápornou roli, nakonec střihl sám hororista Christopher Lee-Frederic Regula, Graf von Andomai, který byl opravdu děsivý a ve své roli velmi přesvědčivý. Film měl doopravdy temnou, místy téměř morbidní atmosféru, všude plnou temných chodeb a kobek, bažiny, močály, mlha a uprostřed nich tajemný hrad s laboratoří a s hrůzostrašnými mučícími a rozčtvrcovacími nástroji a navíc s dvanácti panny jedním sluhou-upírem a s upírem coby vládcem podzemí. Hudební kulisa byla též lahůdka. Kdo neviděl neuvěří. Německá odpověď na americké "Pit and the Pendulum" od A. E. Poea (příběh) a režiséra Cormana. Už úvodní scéna bere dech, kdy nevíte co se předem stane. Temná dlouhá hradní chodba ve které jde Lex Barker jako soudce, zakuklený kat a nějaký poskok s lucernou, dlouhé chodby myjí téměř bez úhony a nakonec se zastaví u dveří jednoho odsouzence, poté ho vytáhnou, kat mu nasadí na obličej zlatou masku.. Posléze však už vidíme nějaké náměstí - prostranství plné lidí které čekají na odsouzení zmíněného odsouzence, který zde je přivázán za všechny končetiny ke koním. A pak už se čeká jen na katovo seknutí a pacholci pošimrají koně a muž je rozčtvrcen. Pěkné bylo i to rozkejvané a nabroušené kyvadlo nad Barkerovým tělem, stačilo opravdu kousek a byl napůl. Film má hodně společného i s Herzogovým Nosferatem a s produkcí Hammeru, a troufal bych si i říct že se tady tvůrci zřejmě nechali trochu i inspirovat, tedy tvůrci Nosferata. (28.03.2007)

Film k motivům gotických hororů přistupuje stejně jako vinnetouovky k žánru westernu. Balancuje tedy na hraně parodie a naivně hloupoučké pocty, zatímco prostředí využívá jako pouhou kulisu pro prostoduchá dobrodružství hrstky šablonovitých postav (hrdina bez bázně a hany, dívka v nesnázích, bodrý světoběžník a zlotřilý lump). Hadí jáma a kyvadlo (viz Festival otrlého diváka 2009) je především béčková zábava s absurdním dějem, nulovou vnitřní logikou a smyslně dráždivou Karin Dor (Vinnetou už nikdy nebude jako dřív). (28.01.2009)

Pitoreskní německá „Grausmärchen“ ve stylu gotického hororu s jednoduchými, ale působivými efekty. Lex Barker a Karin Dorová jsou pohádkově malebný pár, který přesně zapadá do barev fantaskního romantismu 19. století, rozporuplná postava podivného „kněze“ Fabiena (vynikající herectví Vlado Medara!), a obskurní zjev Regulova sluhy Anatola...Pro mne je tento film výtvarná lahůdka, a jak to u Haralda Reinla bývá, tak moc líbivá, že míří až k hranici půvabného kýče. Katolická symbolika je tu použita významově správně, nejen jako dekorace bez hlubšího pochopení. Navíc je sympatické, že i sem Reinl dokázal vpašovat střípky svěžího humoru. A hudba Petera Thomase, místy téměř jazzová, je také zajímavá. I přesto, že se v podstatě jedná o ne příliš hlubokomyslnou a eklektickou oddechovku, zastávám názor, že je to kvalitní filmové umělecké dílo, které nebylo dodnes doceněno. Koncem 60. let totiž diváci chtěli již více krve, ještě více násilí a samozřejmě sex, k čemuž se Reinl nesnížil. Škoda, že "Hadí jáma a kyvadlo" byla prvním a bohužel i posledním ze zamýšlené série německých hororů, které mohly konkurovat britské produkci Hammer... (02.02.2008)

Roztomilý horror, který čerpá inspirace všude možně: úvodní scéna připomene Bavovu Masku Satana, obrazy na hradě jsou inspirovány H.Boshem, rázovité postavy městečka jakoby vypadly pro změnu z obrazů P.Bruegela a hrad je papundeklovější než kašírované kulisy Hammeru. Dobrodružná cesta statečného Barkera a půvabné Dorové připomene českého Fantoma Morrisvillu. Les je nádherně strašidelný, plný starých pokroucených stromů v mlze, na jejichž větvích jsou zaklesnuty lidské ostatky - ruce, nohy, lebky, ale i celé mrtvoly, ba, celý les oběšenců dělá veselou společnost poutníkům na hrad Draculy, pardon, Reguly (prý byly problémy s právy, a tak stále stejně vypadající Lee se změnil na Regulu). Elixír života dá vzpomenout nejen na upírské horrory, ale i na naše pozdější Herzovo Deváté srdce (možná, že se zde autor scénáře Jos.Hanzlík inspiroval). Příjemně si lze užít interiéry hradu se všemožnými pastmi, zbraněmi a mučícími nástroji, lebkami, chodbami a dokonce! živými supy (většinou v těchto filmech bývají loutky, které použili i tvůrci Conana u Stromu smrti). Hudba je místy temná, pak rozverná, občas čekáte, že se na planině objeví indiáni, jako celek však film baví, což je hlavní. (11.02.2012)

Tak mě napadlo, že je celkem jedno, zda se jedná o parodii, poctu či vykrádačku, stále se na to dá dívat jako na na tehdejší dobu slušný dobrodružný film s několika skutečně děsivými okamžiky a herci, které jsme měli tak rádi... Dá se to sledovat s lehkým úsměvem na tváři a těžkou nostalgií v srdci. :o) 70%. (27.03.2014)