Hadí jáma a kyvadlo

Tak mě napadlo, že je celkem jedno, zda se jedná o parodii, poctu či vykrádačku, stále se na to dá dívat jako na na tehdejší dobu slušný dobrodružný film s několika skutečně děsivými okamžiky a herci, které jsme měli tak rádi... Dá se to sledovat s lehkým úsměvem na tváři a těžkou nostalgií v srdci. :o) 70%. (27.03.2014)

Pitoreskní německá „Grausmärchen“ ve stylu gotického hororu s jednoduchými, ale působivými efekty. Lex Barker a Karin Dorová jsou pohádkově malebný pár, který přesně zapadá do barev fantaskního romantismu 19. století, rozporuplná postava podivného „kněze“ Fabiena (vynikající herectví Vlado Medara!), a obskurní zjev Regulova sluhy Anatola...Pro mne je tento film výtvarná lahůdka, a jak to u Haralda Reinla bývá, tak moc líbivá, že míří až k hranici půvabného kýče. Katolická symbolika je tu použita významově správně, nejen jako dekorace bez hlubšího pochopení. Navíc je sympatické, že i sem Reinl dokázal vpašovat střípky svěžího humoru. A hudba Petera Thomase, místy téměř jazzová, je také zajímavá. I přesto, že se v podstatě jedná o ne příliš hlubokomyslnou a eklektickou oddechovku, zastávám názor, že je to kvalitní filmové umělecké dílo, které nebylo dodnes doceněno. Koncem 60. let totiž diváci chtěli již více krve, ještě více násilí a samozřejmě sex, k čemuž se Reinl nesnížil. Škoda, že "Hadí jáma a kyvadlo" byla prvním a bohužel i posledním ze zamýšlené série německých hororů, které mohly konkurovat britské produkci Hammer... (02.02.2008)

Film k motivům gotických hororů přistupuje stejně jako vinnetouovky k žánru westernu. Balancuje tedy na hraně parodie a naivně hloupoučké pocty, zatímco prostředí využívá jako pouhou kulisu pro prostoduchá dobrodružství hrstky šablonovitých postav (hrdina bez bázně a hany, dívka v nesnázích, bodrý světoběžník a zlotřilý lump). Hadí jáma a kyvadlo (viz Festival otrlého diváka 2009) je především béčková zábava s absurdním dějem, nulovou vnitřní logikou a smyslně dráždivou Karin Dor (Vinnetou už nikdy nebude jako dřív). (28.01.2009)

Horor tak blbý, až je zábavný. Vinnetouovský režisér obsadil své oblíbené herce a proti nim postavil hororového krále Christophera Lee. Žánrově vypadá aspoň místy výprava, zbytek má často blíže k Tajemství hradu v Karpatech než k E. A. Poeovi. Tím nemyslím jen herecké výkony, ale hlavně to, jak je to natočené. Ač je tu třeba poprava rozčtvrcením, výsledkem je horor bez krve, sexu a vulgární mluvy - prostě ve všech ohledech splňující normy označení „do 12-ti let nevhodné“. Ideální přechod mezi pohádkami Juraje Herze a horory pro dospělé. (16.02.2009)

Milé překvapení, jeden z nejlepších a nejstrašidelnějších goticky hororových filmů, který se mi podařilo v poslední době shlédnout, ač u nás stále neznámých tak perfektních. Olda-Lex Barker pro něj v opravdu nezvyklé dvojroli Rogera Monta Elisa/Roger von Marienberg. S ním si tu ještě zahrála bývalá filmová "Ribanna"- Karin Dor, a k dokonání vší hrůzostrašnosti si tu "leckdy" nechtěnou zápornou roli, nakonec střihl sám hororista Christopher Lee-Frederic Regula, Graf von Andomai, který byl opravdu děsivý a ve své roli velmi přesvědčivý. Film měl doopravdy temnou, místy téměř morbidní atmosféru, všude plnou temných chodeb a kobek, bažiny, močály, mlha a uprostřed nich tajemný hrad s laboratoří a s hrůzostrašnými mučícími a rozčtvrcovacími nástroji a navíc s dvanácti panny jedním sluhou-upírem a s upírem coby vládcem podzemí. Hudební kulisa byla též lahůdka. Kdo neviděl neuvěří. Německá odpověď na americké "Pit and the Pendulum" od A. E. Poea (příběh) a režiséra Cormana. Už úvodní scéna bere dech, kdy nevíte co se předem stane. Temná dlouhá hradní chodba ve které jde Lex Barker jako soudce, zakuklený kat a nějaký poskok s lucernou, dlouhé chodby myjí téměř bez úhony a nakonec se zastaví u dveří jednoho odsouzence, poté ho vytáhnou, kat mu nasadí na obličej zlatou masku.. Posléze však už vidíme nějaké náměstí - prostranství plné lidí které čekají na odsouzení zmíněného odsouzence, který zde je přivázán za všechny končetiny ke koním. A pak už se čeká jen na katovo seknutí a pacholci pošimrají koně a muž je rozčtvrcen. Pěkné bylo i to rozkejvané a nabroušené kyvadlo nad Barkerovým tělem, stačilo opravdu kousek a byl napůl. Film má hodně společného i s Herzogovým Nosferatem a s produkcí Hammeru, a troufal bych si i říct že se tady tvůrci zřejmě nechali trochu i inspirovat, tedy tvůrci Nosferata. (28.03.2007)