Réžia:
Sean MathiasKamera:
Giorgos ArvanitisHudba:
Philip GlassHrajú:
Clive Owen, Lothaire Bluteau, Ian McKellen, Nikolaj Coster-Waldau, Mick Jagger, Jude Law, David Meyer, Rupert Graves, Rupert Penry-Jones, Paul Bettany (viac)Obsahy(1)
Ještě na počátku druhé světové války měla berlínská dekadentní smetánka možnost scházet se v podzemních homosexuálních, lesbických a transsexuálních podnicích a kabaretech. Jejich návštěvníkem byl i gay Max, přelétavý hejsek, libující si v náhodných známostech na jednu noc, v alkoholu a kokainu. Svoboda menšin ale měla brzy poznat sílu nacistické tyranie. Po střetu s gestapem utíká Max společně se svým přítelem do lesů. Avšak ani zde není v bezpečí. Brzy je chycen a po jízdě vlakem smrti ho čeká vězeňský mundur a vytetované číslo na ruce v koncentračním lágru Dachau. Díky židovskému původu ale může na pruhovaných hadrech nosit "jen" Davidovu žlutou hvězdu. Naštěstí proto, že i zde byli Židé stále víc než růžovým trojuhelníkem ocejchovaní homosexuálové. Ty čekala automatická smrt. Nicméně i za ostnatými dráty bylo možné poznat cit. A díky němu Max konečně pochopil, pro co stojí za to žít. V britském komorním válečně-milostném dramatu režiséra Seana Mathiase excelují Clive Owen a Lothaire Bluteau, ve vedlejších rolích se zde také mihnou Mick Jagger jako transvestitní zpěvačka Greta, Ian McKellen, Jude Law, Rachel Weiszová a další hvězdy. Snímek obdržel ceny na festivalech v Cannes a Gijónu. (Dannysek4U)
(viac)Recenzie (81)
Po první čtvrthodině jsem měl sto chutí film i s přehrávačem vyhodit do mrazu na balkon a jít se nudit třeba do vany, už jsem byl jednou nohou v pantofli, ale nakonec to dopadlo tak, že se hygiena o den odložila. Přišlo mi tak nějak hloupý jít se nechat hýčkat horkou vodou a navoněnými pěnovými bublinami po syrovém příběhu o utrpení dvou hošanů, kteří udělali špatně jen jednu věc - špatně se narodili. Jestli bych někým vážně nikdy nechtěl být, tak teplým obrýleným židem v nacistickém Německu. ()
Trochu jiný pohled na život v koncentračním táboře v komorním, ale přesto silném dramatu. Bent je film, na kterém by se určitě dalo najít pár nedostatků. Scénář občas trochu pokulhává a vzhledem k velmi zajímavému námětu se z něj dalo vytěžit víc. Hudba je sice skvělá, ale připadalo mi, že do některých scén se nehodila a naopak ve scénách, kde bych ji očekával, nezazněla. A herecké výkony hlavních představitelů v čele s nezvykle vyhublým Clivem Owenem si určitě zaslouží pochvalu, ale v některých silných momentech možná mohly být o něco víc prožité. Rozum mi říká jít s hodnocením níž, ale v tomhle filmu je něco, co mě dostalo. Rád se na něj podívám ještě jednou, abych zjistil, co to bylo. ()
,,Lidé si působí bolest a říkají tomu láska." Prostřednictvím výtvarné kamery, která nejprve snímá římské dekadentní orgie (vizuálně připomene Felliniho, Brasse či Viscontiho), později pak minimalistické scény v kamenolomu, jsme svědky tragického příběhu Maxe. První silnou scénou je vlaková brutalita - dej sadistickému praseti moc a nebudeš se stačit divit. Ostatně nejbrutálnější agresoři bývají zakomplexovaní slaboši, kteří si potřebují stále dokazovat, že na to mají, i když nemají. Silné psychologické drama o přátelství, zapovězené lásce, síle, touze a nenávisti. ,,Miluji tě, co je na tom špatného?" Uhrančivá hudba P.Glasse jen podtrhuje zvláštní magičnost mimořádného snímku. ()
Pro někoho možná zajímavě vylíčený život homosexuálů v koncentračním táboře, kde, aby se vězni nezbláznili podle vůle nacistů, volí vlastní způsob šílenství, ale já u toho vesměs zíval. Dialogy mezi dvěma homosexuálními vězni, které vedli během přenášení kamenů z jedné hromady na druhou, byly k uzoufání nudné a za zmínku jen stojí jejich "milování". Ne že bych čekal nějáké maso, ale život v Dachau jsem si představoval trochu jinak. Stejně tak mi nesedl konec v intencích Feuchtwangerova Žida Süsse. Naopak jako obrovské plus hodnotím výkon Clive Owena, který si tímto výkonem řekl o přestup do I. ligy a doba před příjezdem do Dachau byla taky poměrně koukatelná. Každopádně z mého hlediska Mathias promarnil potenciál, který měl k dispozici. 40% ()
Jude Law si zde svůj štěk sice odbude za pár sekund (takže hlavním důvod, proč jsem se na ten film koukl, padl hned na začátku), ale jinak se jedná o poměrně kvalitní průkopnický film. Herecky zvládnuto víc než dobře, film může nabídnout i jméno kalibru McKellen - ale zde asi všichni dobře víme, proč roli vzal. ()
Galéria (4)
Fotka © Intersonic
Zaujímavosti (3)
- Celosvětová premiéra proběhla v květnu 1997 na filmovém festivalu v Cannes. (BMW12)
- Ian McKellen, který ve filmu hraje strýčka Freddieho, hrál Maxe v původní divadelní hře v Londýně roku 1979. (Tom Riddle)
Reklama