Kókaku kidótai: Stand Alone Complex

Velmi dobrý seriál, který je povinností pro všechny ctitele kyberpunku. 2nd GIG se mi líbil o něco více než řada první, ale i ta je dobrá. Díly epizodické, kterými je hlavní dějová linie proložena jsou některé více, jiné méně zajímavé. Já osobně mám nejvíc v oblibě díl, ve kterém ostřelovač Saito vypráví, jak poprvé potkal Motoko. Ovšem právě díly mimo hlavní příběhovou linii srážejí mé hodnocení na "pouhé" 4, ale lepší. (05.03.2007)

Kôkaku kidôtai je moje anime srdcovka a Stand Alone Complex je kdesi velmi, velmi vysoko v mém pomyslném žebříčku. Ale na čistých pět to není, přece jen některé "stand alone" díly byly trochu slabší. Ano, vyvážily je jiné samostatné, naprosto špičkové epizody jako od Asimova, jedna totální Fincherovina a taky Tachikomy a kdybych chtěl, mohl bych ty "slabší" díly obhájit tím, že autoři nechtěli všechny díly našlapané kyberpunkem a chtěli předvést i něco civilnějšího, poctivě detektivního. Jenže já nechci:) Navíc, vedlejší členové Sekce 9 by si zasloužili více prostoru. Nebo alespoň sniper Saito;) Ale to jsou v porovnání s výborným případem Laughing Man a úžasnou Motoko;) jen takové drobné vady na kráse. Když je řeč o té kráse - nebýt výborné titulní skladby, tak bych ty nechutné CGI titulky, které se objevily někde u čtvrté epizody, přeskakoval:P Hudba celkově taky hraje pro vyšší hodnocení, elektronika od Yoko Kanno se k tomu podstatně akčnějšímu hávu, do kterého se SAC odívá, hodí stejně dobře jako ambientní Kenji Kawai k bezprecedentnímu rozjímání o individualitě a jiných věcech, tak jak jsou k vidění v legendárních filmech o duchu a jeho schránce. Stand Alone Complex jde trochu jinou cestou, dává divákovi jiný zážitek, ale rozhodně má své místo v historii anime jisté. 90% (11.11.2006)

Jedna z nejlepších detektviních sérií, co jsem kdy zřel. Famózní příběhové linie i drobnými odbočkami stimulují mé implantáty fantasie natolik, že častokrát trnu úžasem. To, že seriál si lehce hraje s filmovou předlohou a utváří jakýsi svébytný pohled na svět GiS jenom dokazuje zdatnost tvůrců. Způsob, myslím podoben i filmu, jakým střídají intimní drama a dokonalé bitky naplňuje mou touhu po vyprávění jako takovém. 1 série i 2nd Gig - ty aluze - ty myšlenky - ty postavy - síť a strupy. Jsem odvařen - totálně... (17.12.2009)

Nejznámější animovaný přírůstek do žánru cyberpunku mám rád jak v celovečerní, tak (jako jeden z mála) i v hrané hollywoodské podobě, takže jsem po dlouhých letech odkládání nakonec zamířil i do jeho seriálové verze. A i přes přítomnost všech známých postav a povědomé kulisy mě čekalo nečekané vystřízlivění. Pryč jsou akční symfonie nebo salvy myšlenek, které nejdou vždy adekvátně uchopit nebo pár větami vysvětlit, částečně je navíc pryč i specifická nálada, neodmyslitelně k Sekci 9 patřící. Ze Stand Alone Complex se totiž vyklubala epizodická sci-fi kriminálka, která je sice tu a tam ozvláštněna nečekanými žánrovými zatáčkami, ale ve své podstatě zůstává stále tím samým. Kartotékou případů, které se ve velkém otřou o politiku, v menším záběru pak o ekonomiku, sociologii či historii, aby vše zakončily střídmou akční scénou nebo nostalgickou rozmluvou. Chvíli jsem takový přístup dokázal přijímat, ale když se podobně nenápaditě vyvíjela i ústřední linie s Vysmátým mužem, která se první tři čtvrtiny seriálu zdá spíše povinným přívěskem, nebylo mi zrovna do zpěvu a marně jsem se snažil pochopit, proč právě Ghost dosahuje v žebříčcích nejpopulárnějších japonských seriálů tak kultovní úrovně. Jenže pak přijde poslední sedmička epizod, které míří tak vysoko, že jsem se málem ujišťoval, jestli sleduji stále ten samý seriál. Místo nicneříkajících dialogů se přistupuje k činům, na osudech hlavních charakterů mi záleží až bolestivě moc a zpětně divák pochopí i velmi pozvolné tempo nebo občas až neexistující gradaci jednotlivých zápletek či epizod. Stand Alone Complex je hodně specifická vize a přestože k ní mám nejednu výhradu, má v sobě zároveň tolik jedinečnosti, že jí v hodnocení rád trochu pomůžu a jsem rád, že nakonec dostála slavnému jménu. (11.09.2018)

Tak nevím, má tohle navazovat na původní Ghost in the Shell nebo je to úplně jiný universe? Podle wikipedie se děj seriálu odehrává v roce 2030 a film 2029, ale s tím, jak skončil film, předpokládám, že se to buď musí odehrávat před filmem nebo to s tím nesouvisí. Divné a matoucí. S ohledem na komplikovanost celého GitS světa si člověk nemůže být ničím jistý. Jistej si jsem ale tím, že seriál mě docela chytl (můj první anime). Mají to vymyšlené docela dobře a je jasné, že kdyby to bylo hrané, polovina věcí by nešla tak dobře zpracovat nebo by na to nebyly prachy. I když do GitS světa skočíme rovnejma nohama a někdy tápu, po čase se do toho člověk dostane a začne ho to bavit. Jsou tu dva typy epizod - ty "stand alone" jsou většinou samostatné příběhy, které se dají vypustit, kdybyste chtěli. Pak jsou tu "complex" epizody, které se motají kolem kybermozkové sklerózy a hackera, který si říká Laughing Man a dávají docela složitej příběh, ve kterém složitě se orientuje hlavně kvůli hromadě postav, propojením na úrovni různejch organizací a společností, hackování kybermozků, sdílení informací na síti, propojení myslí atd. Ale zas o to je to zajímavější. Na konci je navíc zmíněn jakýsi syndrom nazvaný "Stand alone complex", takže jmenuje se ten seriál podle tohoto syndromu nebo podle typu epizod? Takhle zmatenej jsem byl u seriálu (stejně jako u filmu) mnohokrát a některá vysvětlení, dialogy, souvislosti mi prostě unikly. Taky je možné, že něco se podělalo při překladu z japonštiny do angličtiny, z které někdo dělal české titulky. No nic, jdu koukat na 2nd GIG a na Ghost in the Shell 2: Innocence, tak uvidím, jestli mi bude dopřáno nějaké další porozumnění genialitě tvůrců, kteří tohle vymysleli. Ještě musím zmínit znělku, u které hraje výborná skladba Aeria Gloris, a u závěrečných titulků taky docela zajímavej song. Po skončení každého dílu nás vždy čekala krátká epizodka ze života Tachikom, které jsem ale nedával a přeskakoval. (25.01.2018)