Vraždy podľa predlohy

A pak že je soumrak bílého heterosexuálního muže novým znakem současné filmové tvorby. Skoro čtvrtstoletí starý film a jediný normální muž v něm je gay. Zbytek jsou vraždící sadističtí psychopati, žárliví troubové s hubou plnou blbých keců (Patton) a nebo plaší nosiči koblih, kteří se odmítají k ženským sexuálním tužbám postavit čelem (Mulroney). Prostoru pro ženské hrdinky tak naplno využily panikou atakovaná S.Weaver, která dýchajíc do papírového pytlíku vyjmenovává americké prezidenty a H.Hunter dovedně otravující publikum svou protivnou inspektorkou. Vše probíhá v sinusoidě zbytečně natahovaných scén a opatrného dávkování adrenalinu do diváckých žil, než přijde konec, při kterém ani nemusíte být členem jednotky PreKrim z Minority Report, abyste věděli, že se jistá postava zvetí a v poslední možné vteřině stiskne spoušť. Amiel rozhodně není Fincher, ale kdo z nás je, že ano.. (05.12.2019)

Solidně vystavěný thriller, kterému nechybí originální nápady, pořádná porce solidní krimi ani občas slušně horrorové momenty. Vizuálně fajnové, střídavé tempo dokáže rozhoupat žaludek napětím, které chytne a už nepustí. To vše navíc se skvělým obsazením. Sigourney Weaver s Holly Hunter jako netradiční dvojka vyšetřovatelek brutálních sériových mordů, už to samo o sobě jsou tři důvody, proč si film nenechat ujít. A ať si kdo chce co chce říká, obě jsou výborné. (03.02.2014)

Jak jsem se po tomto filmu klepala o prázdninách strachy, již ani ne po roce se divím, proč. Těžce uvěřitelný fakt, jak si kriminálník počíná a neustálé opakování fráze: "Ten vrah je chytrý!" z úst Signourey Weaver, závěrečná gradace v podobě oplzlého hovoru přes počítač a následovného "únosu", mne prostě již nějak nezajímají. (04.06.2010)

Najväčšou prednosťou filmu Copycat je pre mňa množstvo informácií o sériových vrahoch a ich profilovaní, ktoré ponúka. Opisuje nielen fiktívneho zločinca, ale prináša zaujímavosti aj o skutočných sériových vrahoch, čo dej filmu efektívne prepája so realitou, rovnako ako aj pieseň od The Police Murder by Numbers. Inak film vychádza z klasickej šablóny kriminálok, rieši traumu dr. Hudsonovej, vzťahy predstaviteľov zákona a ukáže aj čo-to zo života a práce hľadaného vraha. Atmosféru filmu vhodne dopĺňa hudba Christophera Younga. Ako fanynke všetkého, čo sa týka sériových vrahov, sa mi film veľmi páči hlavne z informačného hľadiska, inak považujem scenár za fantazijnú konštrukciu. (09.08.2008)

Pro masové vrahy byla postrachem. Energická doktorka z fotek zneuctěných a znetvořených žen kápla na pohnutky vraha a možná i na to, co měl zrovna na sobě. Jenže jedna návštěva dámské toalety, na které číhalo pěkné hovádko, všechno změnila. Z bytu od té doby nevychází, zlomená a úzkostlivá se straní okolního světa. Jenže o pár měsíců později jiný násilník udeří. A tenhle rafinovaný sériový vrah není žádné ořezávátko, takže vyšetřovatelé v čele s Holly Hunter potřebují veškerou možnou pomoc. Rutinér Jon Amiel předložil poměrně svižný thriller, hraje si s detaily, dokáže gradovat děj, s napětím a atmosférou to umí. Navíc má dva trumfy: úlisného maniaka Williama McNamaru a živočišnou Holly Hunter, která dokonale zastínila hlavní hvězdu Sigourney Weaver. Mimochodem zbožňuju americké thrillery, ve kterých hlavní oběť/postava zoufale/zmateně hledá své léky na předpis. Jakoby je potřebovala vůbec poprvé. Dvojice scénáristů sice občas sáhne k berličkám, vesměs ale naplňuje moji představu o poctivé kriminálce. Do šedi průměru nezapadla ani po letech. Možná právě proto ty čtyři hvězdy. (11.10.2017)