Vraždy podľa predlohy

Průměrný krimi thriller se při psychologické profilaci sériového vraha (a snad všech kolem) snaží jít seriózně do hloubky, jenže moc mu to nejde. Zejména s blížícím se koncem dopady zvratů zkratkovitě odbývá ve prospěch "hollywoodského" napínacího mustru, který ale není úplně marný a jemuž skvělá inspektorka Holly Hunter jasně vládne. (26.10.2018)

Fajn kriminálka, kde nejde o odhalení vraha, ale jen jeho dopadení (pro někoho to může být zásadní nedostatek). Sigourney Weaver umí hrát a ani tady se neztratí, naopak Holly Hunter mě tu vyloženě štvala už od začátku. Jak už názec napovídá, vrah kopíruje své předchůdce a tak se ve filmu pořád něco děje a dvě hodiny opravdu nenudí. 7/10 (07.02.2018)

V roce 1995 přišly hned dvě odpovědi na MLČENÍ JEHŇÁTEK a sice neméně parádní instantní klasika SEDM a pak VRAŽDY PODLE PŘEDLOHY, slušný serial killer thriller, ale bez Fincherovy stylovosti. Tak si říkám, jestli Sigourney Weaver v roli traumatizované agorafobické specialistky na sériové vrahy taky nepokukovala po Oscarovi, každopádně film si svým suverénním výkonem krade pro sebe mrňavá a roztomilá fízlyně Holly Hunter, do které jsem se tu nevyhnutelně zamiloval stejně jako chudák Will Patton. (28.09.2011)

Mysteriózní thriller, to je něco, co teda hodně můžu. Jen je těžké najít nějaký stejně tak rovný film k legendě jako je kousek Sedm. Vraždy podle předlohy ale byly fajn. Bavily mě. Sigourney Weaver je tady sice trošku divná a nějak jsem jako tu její postavu úplně nepochopil, ale v celkovém kontextu detektivky mi to nevadilo a tři hvězdy si film naprosto v klidu vysloužil. (08.04.2021)

Pro masové vrahy byla postrachem. Energická doktorka z fotek zneuctěných a znetvořených žen kápla na pohnutky vraha a možná i na to, co měl zrovna na sobě. Jenže jedna návštěva dámské toalety, na které číhalo pěkné hovádko, všechno změnila. Z bytu od té doby nevychází, zlomená a úzkostlivá se straní okolního světa. Jenže o pár měsíců později jiný násilník udeří. A tenhle rafinovaný sériový vrah není žádné ořezávátko, takže vyšetřovatelé v čele s Holly Hunter potřebují veškerou možnou pomoc. Rutinér Jon Amiel předložil poměrně svižný thriller, hraje si s detaily, dokáže gradovat děj, s napětím a atmosférou to umí. Navíc má dva trumfy: úlisného maniaka Williama McNamaru a živočišnou Holly Hunter, která dokonale zastínila hlavní hvězdu Sigourney Weaver. Mimochodem zbožňuju americké thrillery, ve kterých hlavní oběť/postava zoufale/zmateně hledá své léky na předpis. Jakoby je potřebovala vůbec poprvé. Dvojice scénáristů sice občas sáhne k berličkám, vesměs ale naplňuje moji představu o poctivé kriminálce. Do šedi průměru nezapadla ani po letech. Možná právě proto ty čtyři hvězdy. (11.10.2017)