Svetloplachosť

Dlouhý záběr před úvodními titulky mě sice málem od sledování tohoto dokumentu odradil, ale to by byla škoda. Atmosféra úkrytu v charkovském metru je vnímána skrze postavu dvanáctiletého kluka, který se sbližuje s o rok mladší dívkou. Válka je důvodem, proč nesmí ven na světlo, a vzdáleným duněním různě v průběhu filmu. Ale ani postavy jeho rodičů a mladší sestry nejsou opominuty. Malý portrét rodiny vytržené ze svého přirozeného prostředí. (28.02.2024)

Na tomto dokumentu je jasně vidět, že dané téma předurčuje úspěch. Film je totiž nesmírně slabý. Snaži se o artové vyznění, ale působí především nudně. Prostřednictvím diapozitivů, které si prohlíží děti nahléžíme na svět venku, ale tím, že se tvůrci rozhodli pro formát videa, které barevně a kvalitou upravili, to celé vyhlíží jako umělý prefabrikát. Většina záběrů je svou stopáží přestřelená a snaží se jen navodit pomalost času. Téměř chybí subjektivní pohled a pohyb kamery. Ta je tak statická, že jsem měl pocit, že tvůrci zapnuli kameru a dali si svačinu. Osobně bych u tohoto dokumentu zahodil stativ a natáčel z ruky. (01.03.2024)

Bohužel, jako už tolikrát, je zajímavý námět zabit nekoukatelným zpracováním. Lidé žijící těžký život v bombardovaném městě by si zasloužili film, který uvidí co nejvíce lidí, ale tady většina nedokouká ani úvodní šestiminutový statický (a ve výsledku úplně zbytečný) záběr na ulici s poničeným kioskem. Pak se to sice zlepší, ale už je pozdě. Navíc je film i poněkud schizofrenní v tom, čím chce být. Na dokument je tu málo hodnotných dokumentárních záběrů, působí dojmem, že štáb v metru někam náhodně postavil kameru, natočil, co se zrovna dělo, a pak ji poponesl o kus dál. A na dětský film je tu naopak dokumentárních záběrů moc (dětem to nepouštějte, utečou, nebo jedině před spaním místo vývaru z makovic). (01.03.2024)

Ivana Ostrochovského som už skôr zaregistroval vďaka filmu Služobníci, ktorý považujem za jeden z najlepších slovenských filmov vôbec. Aj toto bol jeden z dôvodov prečo som uprednostil film dvojice Pekarčík a Ostrochovský Svetloplachosť na festivale pred výhercom tohtoročného Cannes Anatómia pádu a neľutujem to. Už len teraz aktuálna téma s akou sa tvorcovia rozhodil pracovať ma zaujala. Film bol krásne, decentne a hlavne realisticky natočený. Postava cowboja bola úžasná, hlavne, keď som sa o tejto osobe dozvedel viac v Q&A po filme. Len kombinácia dokumentu a hraného filmu ma miestami nechala v rozpakoch. Nakoniec sa jedna o veľmi vydarený slovenský koprodukčný film na aktuálnu a veľmi bolestivú tému. (Videné na MFF Cinematiku v Piešťanoch 2023) (25.09.2023)

Obsahovo hodnotím na päť hviezd, nakoľko sa bavíme o výsostne aktuálnej téme, ktorá nemá čo v 21. storočí robiť a kto si myslí opak, je blázon. Dve hviezdy však dávam za to až príliš patetické a artovo poňaté prevedenie. Očakával som trošku viac exaktnejších záberov, ktoré by vykresľovali dusivú atmosféru charkovského metra s dôrazom na priame dôsledky nezmyselnej vojny. 60 % (28.02.2024)