Hrabě

Čilští neomarxisté sobě. Čilý čilský komunista, mohutně podporován celosvětovou Bolševizí N, uplácal jakože děěěěsně vtipnou, záměrně zkreslující a řádně demagogickou hororpolitickou satiru na fuj fuj antisocialistu generála Augustýna, jejíž jakože žertovné podtóny a libtardí tumory stěží pobere i čilský pamětník. Sice závadné revizionistické zmrdstvo, ale to by tady zase až tolik nevadilo, protože většina mladých a perspektivních soudruhů a budoucích soudruhů, vzdělaných výhradně asociálními sítěmi a Wykydpédií, tři čtvrtiny těch rádoby třeskutých bolšonarážek a rudých jinotajů stejně nepochopí. Na závadu je spíš to, že se jedná o ubíjející prudu k posrání od anemického dramaturga a čegevarovského scénaristy, obou dozajista ukrutných smíšků, záživnou asi tak stejně, jako kdyby Pavlík Neruda dvě hodiny zaníceně recitoval ódu na Stalina, nebo sám autor stejnou dobu vyrýval levou rukou do omítky La Monedy děsně angažovaný nápis „Pynočet je pyča!“. A ne, milí srpozkladivovaní artoví hnědopichové a přitroublé děti, cokoliv černobílého s upíry rozhodně není „úplně jako Murnau“! Všem ostatním vzdělanějším, nudou a komunismem pohrdajícím vřele doporučuji, aby místo toho raději prudce šlápli na hrábě. Garantuju vám, že uvidíte daleko zábavnější, zajímavější, vtipnější, svižnější a věrohodnější pohyblivé obrázky, navíc duhově kolorované. (19.09.2023)

Přívlastky poetický a politický mají k sobě blízko zvukově, zato obsahově hodně daleko... a filmů, jež by cosi poetického a politického dokázaly v sobě spojit, je stále méně. V chilském Hraběti se tak překvapivě událo na pozadí námětu upírského horroru! Podobně nezvyklé, kreativní přístupy k žánrovým námětům mě často baví a Hrabě mě od počátku upoutal skvostnou černobílou kamerou, z ní sálající atmosférou a nakonec i mnoha nečekanými prvky: poeticky laděnými scénami (např. během průletů jedné z postav krajinou), rozvíjením upírského námětu zčásti na pozadí reálných politických událostí dějin posledních tří století, prolínáním časových rovin (byť trošku matoucím) včetně linie se čtveřicí současníků na zámku a realizací interview s argentinským diktátorem, který přežil v podobě upíra, i několika dialogy s břitce vybroušenými replikami... „Noc je pro zloděje, jako jste vy. Já jsem rád zabíjel, vy jste rád kradl.“ *** „Mou ženu si nech. Je to můj dárek pro tebe.“  Problém trochu byl, že navzdory tomu, jak mě upoutaly vizuál a hudba, jsem se do pomalého vyprávění se sice funkční, ale místy také monotónní atmosférou dostával obtížněji. Trvalo mi skoro polovinu filmu, než jsem jeho kouzlu více propadl. Výsledné provedení nápadu mi vůbec nepřipadá špatné, snad jen trochu natahované. Zatím tudíž zůstanu u silných 3 hvězdiček, z nedávných „artových upířin“ s podobně mnohavrstvým řešením mě přeci jenom více nadchli němečtí Blutsauger. [70%] (02.02.2024)

Luxusato upíří pakárna familie Pinochetů.El upír Pinochet to chce zabalit a jeho stará mu tajně přilejvá do žrádla human blood aby přežil.Monstrózní. Tatínek mi odkázal chatu v Aspenu,vy jste se o lyžování nezajímali!A chci okamžitě pokousat,padre!& ta mutti Maggie..Praškoda,že el latinoleft neměl koule na futtiho Fidela. (20.02.2024)

Morbídna komédia, miestami únavná, ale nie zlá, za to obrazovo celkom zaujímavá, až vycibrená zmes hororu a politickej satiry. Film púta svojou zvláštnosťou a atmosférou a svedectvom, že ani upír nechce žiť večne, štvrť tisícročia stačí, obzvlášť ak ide o fašistu Pinocheta. Pritom len na tejto zemi žil 91 rokov. Až príliš dlho. (18.09.2023)

Černobílý film může být skvělým formátem pokud máte silný příběh, který je zasazen do fotogenického prostředí, kde může kameraman čarovat. Společně s dobře zvolenou hudbou, tak mohou tvůrci docílit zvýšené pozornosti diváka, co se týče obsahu. Takže se nenechejte odradit absencí barev. Hrabě má výborný vizuál a vzhledem k některým výjevům, je bezbarevnost dobrá volba. Pokud nečekáte upírský horor, nebo komedii ve stylu Co děláme v temnotách, nemělo by být těžké se naladit a bavit. Přesto jsem intenzivně vnímal, že mi občas uniká kontext, protože Pinochet je historická postava o které nic moc nevím. Těžko budete pobírat satiru... zúčtování s takovou figurou, pokud neznáte dějinné souvislosti. I když vám mnohé dojde, tak pokud o Chille nic nevíte, nejspíš budete mít stejný pocit, jako já. Ale nevadí, pořád zůstává silný a dobře vystavěný příběh o stárnoucím upírovi, ze kterého si každý chce něco urvat pro sebe. Peníze, moc, nesmrtelnost, lásku... . Přestože to je zkorumpovaný vrahoun a necitelný zmetek. Líbí se mi jak Calderón uvažuje, jak jde v dialozích přímo k věci a podobně jako třeba Anderson, je vkládá do úst bizarním postavičkám. Myslím, že oba mají podobný smysl pro humor. Hrabě je samozřejmě o dost temnější...ale to srovnání není mimo mísu. A protože tento typ humoru/filmařiny mě baví, tak nejenže dám vyšší hodnocení, ale mrknu se i na další filmy těchto tvůrců. A zkusím se aspoň zpětně dovzdělat ohledně Pinocheta. (01.10.2023)