El Conde
The Count
Réžia:
Pablo LarraínKamera:
Edward LachmanHrajú:
Jaime Vadell, Gloria Münchmeyer, Alfredo Castro, Paula Luchsinger, Stella Gonet, Antonia Zegers, Amparo Noguera, Marcial TagleVOD (1)
Obsahy(1)
Augusto Pinochet je upír, který se chystá na smrt. Kolem něho ale krouží supi, kteří ho donutí ještě jednou se pořádně zakousnout. Temná satira od Pabla Larraína. (Netflix)
Videá (1)
Recenzie (18)
El Conde je ostrou satirou čilského režiséra Pabla Larraína, kde najohavnejšie monštrum jeho krajiny, neľútostný diktátor Pinochet, má podobu stáročného upíra odsúdeného žiť v úkryte po predstieraní svojej smrti, aby sa vyhol zaslúženému trestu. Tento zlomyseľne vtipný, krvou nasiaknutý portrét chátrajúceho tyrana vyšiel v týždni 50. výročia Pinochetovho prevratu proti prezidentovi Allendemu. Larraín neponúka žiadne falošné nádeje na vykorenenie ideologií, ktoré umožnili aby sa to stalo. Namiesto toho varuje, že zlo nikdy skutočne neumrie - iba sa premení aby otrávilo nové mysle. PS ak by chcel niekto na Slovensku natočiť podobný film tak "naším" upírom by mohol byť Jozef Tiso. ()
Čilští neomarxisté sobě. Čilý čilský komunista, mohutně podporován celosvětovou Bolševizí N, uplácal jakože děěěěsně vtipnou, záměrně zkreslující a řádně demagogickou hororpolitickou satiru na fuj fuj antisocialistu generála Augustýna, jejíž jakože žertovné podtóny a libtardí tumory stěží pobere i čilský pamětník. Sice závadné revizionistické zmrdstvo, ale to by tady zase až tolik nevadilo, protože většina mladých a perspektivních soudruhů a budoucích soudruhů, vzdělaných výhradně asociálními sítěmi a Wykydpédií, tři čtvrtiny těch rádoby třeskutých bolšonarážek a rudých jinotajů stejně nepochopí. Na závadu je spíš to, že se jedná o ubíjející prudu k posrání od anemického dramaturga a čegevarovského scénaristy, obou dozajista ukrutných smíšků, záživnou asi tak stejně, jako kdyby Pavlík Neruda dvě hodiny zaníceně recitoval ódu na Stalina, nebo sám autor stejnou dobu vyrýval levou rukou do omítky La Monedy děsně angažovaný nápis „Pynočet je pyča!“. A ne, milí srpozkladivovaní artoví hnědopichové a přitroublé děti, cokoliv černobílého s upíry rozhodně není „úplně jako Murnau“! Všem ostatním vzdělanějším, nudou a komunismem pohrdajícím vřele doporučuji, aby místo toho raději prudce šlápli na hrábě. Garantuju vám, že uvidíte daleko zábavnější, zajímavější, vtipnější, svižnější a věrohodnější pohyblivé obrázky, navíc duhově kolorované. ()
pekná satira o jednom z mojich najobľúbenejších..Mi General by mal radosť..že sa na neho nezabúda..:) aj takto sa dá osláviť 50. výročie vzbury proti červenej (ľavičiarskej) čvarge..pretože (netušené) zlo bol Allende a "s úsměvem jde všechno líp"..i vnímanie ľavicozácie okolitého sveta..Pinocheta na vás, súdruhovia..;) ()
Od Pabla Larraína už sem pár filmů viděl a pokaždé mě nějak překvapil, byť ne nutně v tom pozitivním slova smyslu. Hrabě patří k těm kouskům které překvapily příjemně a dojmy jsou navzdory "trojkovému" hodnocení veskrze pozitivní. Nic extra sem nečekal a nakonec dostal zábavnou, satirickou a lehce černohumornou hříčku, která se nedá brát moc vážně a chvílemi se trochu vleče, ale nenudí a hlavně prakticky celou dobu fantasticky vypadá. Celkem zvažuji, že se na to v dohledné době mrknu ještě jednou abych Hraběti přidal ještě jednu hvězdu, ke které po první shlédnutí moc nechybí...70% ()
Černobílý skvost evokující gotické horory a německé expresionistické filmy, vybavila se mi i tvorba W. Herzoga, a to nejen Nosferatu (1979). Výborné je využití klasické hudby (Vivaldi, Šostakovič, Verdi, Caplet´s, Strauss - Radeckého marš, Purcell - King Arthur: Cold Song ad.) Syrová satira o krvavém diktátorovi, kterého si lze snadno jako upíra představit. A fikce s jeho matkou nemá chybu! Ostatně minimálně je spojoval odpor vůči komunistům, což také byl jediný světlý moment v generálově kariéře. Hlavní motiv - chamtivost! Na nikom nezůstala nit suchá. Diktátor a jeho zvrácená žena bez komentáře, majordomus rovněž, fanatická jeptiška, co by nejraději podobojí a církev, která chce vymítat Ďábla, byť ve skutečnosti jí jde o prachy jako vždycky. Silné momenty - gilotina (symbol moci), létání (symbol svobody) loďka potomků s nabraným majetkem míjející se s loďkou jeptišek s vlajícími rouchy. Samozřejmě silných momentů je plný film. Nebudu psát, že to je artový film či jen pro okrajové publikum, jelikož je to jasná společenská alegorie, která ovšem vyžaduje od diváka určitou spolupráci. A největším pokladem je co? Přeci knihy! To se ví ale od doby, kdy se začaly psát a následně tisknout... p.s. pokud si někdo myslí, že jde o životopis diktátora či snad obhajobu komunistů, či nedejbože o upírský horor, pak film vůbec nepochopil a nepomůže mu ani Wykydpédie... ()
Reklama