Zvonár u Matky Božej

Ona by to mohla být fajn pohádka (když naprosto odignorujete existenci předlohy, ale to je tady podle mě jedno - fakt si někdo myslí, že zrovna tahle filmová verze by byla bůhvíjak věrná poměrně kruté adaptaci?), kdyby v ní nebylo tolik otravných písniček (nebo nejlépe žádná), škrtly se chrliče a nějaký ucelenější dojem by tomu taky slušel, protože mi přišlo, že se zde hodně věcí děje dost nahodile, hlavně v závěru. Sice to má určité kouzlo, pár scén je povedených a jako film pro děcka by to mohlo fungovat dobře, ale stejně mám pořád pocit, že to mohlo fungovat líp. O dost líp. Navíc v druhé půlce už je to celkem nuda. Slabé 3* (13.02.2021)

Soundtrack Alan Menken: 1. Bells Of Notre Dame [6:24] ,2. Out There [4:25] ,3. Topsy Turvy [5:36] ,4. Humiliation [1:40] ,5. God Help The Outcasts [3:44] ,6. The Bell Tower [3:05] ,7. Heaven's Light/Hellfire [5:23] ,8. A Guy Like You [2:54] ,9. Paris Burning [1:56] ,10. Court Of Miracles [1:27] ,11. Sanctuary! [6:02] ,12. And He Shall Smite The Wicked [3:30] ,13. Into The Sunlight [2:09] ,14. Bells Of Notre Dame [1:10] ,15. Someday - All-4-One [4:20] ,16. God Help The Outcasts - Bette Midler [3:29], (12.05.2011)

Nejsem fanoušek adaptací, které záměrně a naprosto zbytečně mění původní dílo. Jistě, žádná zfilmovaná kniha se neobejde beze změn a úkolem tvůrčího filmu je rozhodnout se, jak převést psané slovo do filmové podoby, aby to zachovalo atmosféru díla a dávalo to smysl v rámci odlišného média. V případě, že změna ve filmu původní dílo dokonce vylepší, si myslím, že je vše v pořádku. Toto ale není případ Zvoníka u Matky Boží. Mám rád pohádky, ale jak mám přistupovat k pohádce, která vychází z vážně míněného tragického románu, ve kterém autor obšírně popisuje nešvary francouzské středověké společnosti pomocí nečernobílých amorálních charakterů? Chápu, že v dnešní době je toto jedno, protože panuje velký nepoměr mezi lidmi, kteří pouze viděli pohádku a kteří mimo jiné i Hugovu předlohu, ale jak by asi někteří z lidí, kterým se tato verze Zvoníka líbí a zároveň si váží třeba Písně ledu a ohně, cítili, kdyby někdo z jejich oblíbeného díla udělal pohádečku o hodném Jonu Snížkovi, který se s hodným trpaslíkem Tyrionem porazí tyranského Králokata a zlého prince Stannise, aby ochránil nebohý prostý lid a následně by pak vyhrál bitvu nad mrazíky zpoza zdi. Za občasných veselých písniček od krkavců a mluvících čarostromů. Na podobné vlně se veze i Disneyho adaptace Notre-dame de Paris, kde zbožného arcijáhna Frolla, který se smiluje nad ošklivým dítětem, nahradí zlý soudce Frollo, který by ono dítě nejraději zabil, z falešného a pyšného kapitána Phoeba, který bere Esmeraldu jen jako žertovný flirt, se stává doslova princ z pohádky (pro jistotu nosí i zlatou zbroj, aby jsme to pochopili) a z cigánů rovnou udělají chudáčky s nimiž prostí lidé souzní, jako by se sami prostí lidé těchto cigánů nebáli.. Což je hloupé, protože kromě toho, že to děti lépe pochopí, je smazání v podstatě všech zajímavých charakterů a vztahů mezi nimi jen krok, který dílu škodí. Připadá mi mnohem zajímavější úpadek dobrého a poctivého arcijáhna, v němž se probudily přirozené lidské city k dívce, než soudce, který je prostě zlý a který prostě nenávidí cigány. Proto také považuji Disneyho Zvoníka za pouhý omyl a je mi líto všech těch lidí, kteří to hodnotí kladně, protože to má hezké písničky (reálně je povedený jen Hellfire, to ale nízké kvality snímku nepozvedává) a kvůli hezké animaci (ta snad kvalitu díla nezachrání, když zbytek nestojí za nic, nebo je jen výsměchem předloze). (07.09.2020)

Rané filmy Walta Disneyho přinášely kromě zábavy i uměleckou a filozofickou hodnotu. Dodnes v nich lze hledat doslova životní moudrost. Co se mezitím stalo, že dnes pod stejnou značkou vycházejí filmy jako je Frozen, což je feministická propaganda? Dostali jsme se od převypravování lidových příběhů (pohádek) k vlastní tvorbě - která ale vždy tlačí nějakou svou agendu. Na tomhle filmu už je znát cesta do pekel. Původní vážně myšlený námět slouží jen jako inspirace, jinak je vše do detailů přepsáno do nechutně infantilní podoby. Příběh je zjednodušen do takové míry, že dospělého člověka urazí a ani dítěti bych takový brak nepřál. Postavy jsou extrémně černobílé, takže záporák od své první chvíle na scéně zneužívá svou moc a navíc se neustále mračí, zatímco kladní hrdinové se usmívají a pomáhají slabším. Hlavně aby divák věděl, komu má fandit. SPOILER Konec si s původním námětem vytírá prdel. Nejenže se záporák zaslepený čistou nenávistí svrhne s katedrály sám (protagonista na to nemá koule), ale ještě se koná sluníčkový happy-end jak někde v teletubbies. Je mi líto té vší píle animátorů, střihačů, herců, zpěváků, hudebníků a uklízeček, které spolupracovali na tomhle filmu. Odvedli dobrou práci, ale film stojí a padá se svým příběhem, a ten je prostě zprzněný. (13.10.2021)

Spraviť z knihy, ktorá nepatrí k detskej literatúre ani svojím rozsahom, ani svojim dejom, ani svojimi postavami či záverom; úspešný animovaný film pre deti, si vyžaduje radikálne zásahy do pôvodnej predlohy. V tomto prípade to znamená zmenu názvu z Chrámu Matky Božej na Zvonára u Matky Božej, pridanie novým postavičiek-hovoriacich gargoylov a tancujúcej kozy, obohatenie o množstvo pesničiek a hlavne záver veľmi odlišného znenia. To všetko spolu vytvára vlastne nový príbeh, veľmi voľnú adaptáciu, ktorý ako klasická disneyovka funguje veľmi dobre, avšak čaro pôvodného Chrámu nahradiť nedokáže. Hudba Alana Menkena, ktorá vznikla v spolupráci s Stephenom Schwartzom pôsobí lepším a vyváženejším dojmom než animácia. (28.09.2011)