Zvonár u Matky Božej

Zvoník u Matky Boží milým a nevtíravým způsobem poukazuje na staré známé rčení - "Nesuď knihu podle obalu!" - v tomto případě - "Nesuď ostatní na základě jejich deformovaného vzhledu či barvy pleti!". Vedle sympaticky podaného poselství o toleranci vůči druhým nabízí snímek všemi barvami laděný příběh s nádhernou hudební stránkou a nejedním humorným momentem, o nějž se postaraly především sochy chrličů a koza. I přes démonickou postavu Frola a temnější závěr sálá z filmu neuvěřitelně pozitivní atmosféra, která z něj dělá příjemnou podívanou. (07.09.2020)

V devíti letech má jediná modla. Nikdy nepochopím, co mi zrovna na téhle disneyovce učarovalo, viděl jsem animáků mraky a stejně jsem uctíval tu, kde je hlavní hrdina ošklivý, všichni jsou na něj zlí a v první půlce filmu se přátelí jen se sochami. A jako pravá klasika funguje i po dlouhých letech v plné míře a síle. Nostalgie se slzou v oku. (15.04.2006)

Z románu zde sice nezůstal v podstatě kámen na kameni, ale to vlastně podle mě není na škodu, protože mi ten Hugův příběh vždycky přišel strašně stupidní, a zde byl modifikován do celkem snesitelné podoby (byť typicky disneyovsky povrchní a schematické), takže to je vlastně asi jeden z těch vzácných případů, kdy je filmová adaptace lepší než literární předloha. Největší posun je asi v postavě samotného zvoníka, který zde nejenže není hluchý a vidí na obě oči, ale dokonce ani vizáží nevypadá nijak odpudivě (řekněme, že zde vypadá hodně podobně, jako třeba Barney ze Simpsonů, tedy jako veskrze ordinérní týpek, na jakého lze běžně narazit), tedy samozřejmě až na ten hrb. Potom mě tam také zarazily ty postavy oživlých soch, které Hugův čistě "realistický" příběh kontaminují nadpřirozeným prvkem, jakož i skutečnost, že je to vlastně muzikál, plný dosti otravných hudebních čísel - přizpůsobení vkusu dětského diváka je zde natolik markantní, že mě to do jisté míry otrávilo, protože zde kupříkladu zcela chybí jakákoli krutost předlohy - z Quasimodova trýznivého románového mučení na pranýři zůstala ve filmu jen scéna, v níž po něm dav hází rajčata a směje se mu, a podobně krotké je i závěrečné dobývání Notre-Dame (zatímco v románu tam sekali koním nohy kosou apod.). Nemluvě o tom, že vše samozřejmě končí dokonale předvídatelným happy endem, v němž je zlý Frollo zabit a Esmeralda může konečně spočinout v náruči svého miláčka Phoeba - vůbec nemůže být řeč o tom, že by ji scenáristi nechali zabít, jako v románu! Co se mi zde hodně líbilo, byl původní americký dabing, který je hodně povedený, a potom samotná animace - místy je ten film až nečekaně vizuálně úchvatný (sestup do Dvora divů, záběr na rozžhavené olovo tekoucí z Notre-Dame dolů, scéna záchrany Esmeraldy z hořící hranice, která je možná naprostým vrcholem filmu - a to mj. z toho důvodu, že v hraném filmu by toto vůbec nebylo možné natočit bez použití triků). Okouzlení z animace je ale zase v závěru zabito děsivou písní "Someday" od All 4 One při závěrečných titulcích - bohužel éra vzniku filmu si si zde vybrala svou daň. Výsledný dojem z filmu u mě tak byl spíše jen průměrný. (30.08.2020)

Rozporávka, ktorú som ako malý sledoval každý deň, a nikdy ma nemrzela. Po pravde... žiadny film sa mi tak nevril do pamäti ako práve Zvonár u Matky Božej. Považoval som to za genialitu toho času, a ešte aj považujem. Verím, že raz príde čas znovu si to pozrieť a spomenúť si na tú krásnu rozprávku, ktorú milujem a milovať neprestanem. (21.02.2009)

Nejsem fanoušek adaptací, které záměrně a naprosto zbytečně mění původní dílo. Jistě, žádná zfilmovaná kniha se neobejde beze změn a úkolem tvůrčího filmu je rozhodnout se, jak převést psané slovo do filmové podoby, aby to zachovalo atmosféru díla a dávalo to smysl v rámci odlišného média. V případě, že změna ve filmu původní dílo dokonce vylepší, si myslím, že je vše v pořádku. Toto ale není případ Zvoníka u Matky Boží. Mám rád pohádky, ale jak mám přistupovat k pohádce, která vychází z vážně míněného tragického románu, ve kterém autor obšírně popisuje nešvary francouzské středověké společnosti pomocí nečernobílých amorálních charakterů? Chápu, že v dnešní době je toto jedno, protože panuje velký nepoměr mezi lidmi, kteří pouze viděli pohádku a kteří mimo jiné i Hugovu předlohu, ale jak by asi někteří z lidí, kterým se tato verze Zvoníka líbí a zároveň si váží třeba Písně ledu a ohně, cítili, kdyby někdo z jejich oblíbeného díla udělal pohádečku o hodném Jonu Snížkovi, který se s hodným trpaslíkem Tyrionem porazí tyranského Králokata a zlého prince Stannise, aby ochránil nebohý prostý lid a následně by pak vyhrál bitvu nad mrazíky zpoza zdi. Za občasných veselých písniček od krkavců a mluvících čarostromů. Na podobné vlně se veze i Disneyho adaptace Notre-dame de Paris, kde zbožného arcijáhna Frolla, který se smiluje nad ošklivým dítětem, nahradí zlý soudce Frollo, který by ono dítě nejraději zabil, z falešného a pyšného kapitána Phoeba, který bere Esmeraldu jen jako žertovný flirt, se stává doslova princ z pohádky (pro jistotu nosí i zlatou zbroj, aby jsme to pochopili) a z cigánů rovnou udělají chudáčky s nimiž prostí lidé souzní, jako by se sami prostí lidé těchto cigánů nebáli.. Což je hloupé, protože kromě toho, že to děti lépe pochopí, je smazání v podstatě všech zajímavých charakterů a vztahů mezi nimi jen krok, který dílu škodí. Připadá mi mnohem zajímavější úpadek dobrého a poctivého arcijáhna, v němž se probudily přirozené lidské city k dívce, než soudce, který je prostě zlý a který prostě nenávidí cigány. Proto také považuji Disneyho Zvoníka za pouhý omyl a je mi líto všech těch lidí, kteří to hodnotí kladně, protože to má hezké písničky (reálně je povedený jen Hellfire, to ale nízké kvality snímku nepozvedává) a kvůli hezké animaci (ta snad kvalitu díla nezachrání, když zbytek nestojí za nic, nebo je jen výsměchem předloze). (07.09.2020)