Červený balónek
Le Ballon rouge
The Red Balloon
The Red Balloon
The Red Balloon
Obsahy(1)
Francouzský středometrážní barevný film. který filmová kritika nazvala „čistě filmovou, pohybovou, rytmickou a barevnou básní". Je to lyrický příběh o přátelství mezi malým pařížským chlapcem Pascalem a jeho červeným nafukovacím balónkem. Od chvíle, kdy se ti dva sejdou, sleduje divák jejich osudy s nesmírným zaujetím. Usmívá se jako ti chodci, pod jejichž deštníky schovává malý Pascal svůj balónek před deštěm, má radost, když balónek pronásleduje a zesměšní přísného ředitele školy, chápe sympatie červeného balónku k modrému, napjatě prožívá s Pascalem pronásledování tlupou uličníků a společně s ním se mu chce zaplakat ve chvíli, kdy hladký povrch červeného balónku je proražen ostrým kamenem, a kdy balónek před jeho očima stárne, vrás-kovatí, splaskává a konečně pomalu a tiše umírá. To je nesporně jedna z nejsilnějších a při tom nejlyričtějších scén filmu, vytvořeného velkým umělcem režisérem Albertem Lamorissem, jehož srdce je vrchovatě naplněno láskou k dětem a smyslem pro filmovou poesii. (Filmový přehled)
(viac)Recenzie (79)
Krása, poezie a moc pěknej portrét Paříže 50. let. ()
Už dlouho se nestalo, že by se mi nějaký poetický film tak moc trefil do noty. Červený balónek je milý, dojemný, jdoucí až na dřeň. Skoro archetypální použití barev, sympatický klučina, působivost. ()
Hlavní postava, červený francouzský Pátek na provázku doprovází svého opatrovatele skrz naskrz oprýskanou šedivou Paříží. Pozoruhodná barevnost a využití starožitného rázu města. Film je sám o sobě hravý, postavy nepotřebují mnoha slov, přičemž snímek je působivý právě svou na první pohled dětskou jednoduchostí, která jakožto metafora zahrnuje mnohé další významy. Adaptabilní jak pro oči malých, tak pro zraky velkých diváků. Řekla bych, že zasloužená ocenění. ()
Snaží-li se člověk popsat něco natolik poetckého, obvykle narazí a problém nepopsatelnosti. I kdybych se pokusil popsat veškeré pocity, které ve mě film vyvolal, nepodařilo by se mi v nikom z vás ani vykreslit, ani podtrhnout jeho genialitu a brilantnost. Jako malý kluk jsem měl knihu, která obsahovala prakticky jen screenshoty z tohoto filmu a text popisující děj, napsaný velkými písmenky. Doteď si živě pamatuji ten magický efekt, který mi přivodilo její otevření a pohled na první z poskytnutých scenérií, stejně jako prakticky jakýkoliv jiný moment s tímto filmem. Hned, co jsem trochu povyrostl a začal sbírat filmy, snažil jsem se marně sehnat i tento - povedlo se to až po několika letech a já i teď vidím, jak ho přebírám a trávím zbytek pracovního dne v nedočkavosti, jak ho doma zasouvám do mechaniky a po vší té době ho pouštím. Pamatuji si, jaké bylo počasí a jak voněl vzduch, když jsem se na něj koukal s přítelkyní a jsem si jistý, že tenhle film bude mezi několika málo věcmi, co se mi před očima promítnou než zemřu a že mne všechny tyhle vzpomínky na něj budou těšit po celý zbytek života - a to je něco, za co je "jen" dát pět hvězdiček doopravdy málo. ()
Pre mňa jedna z najkrajších ukážiek slávneho "v jednoduchosti je krása"(z hľadiska námetu). ()
Červený balónek je rozkošným příkladem, že k vytvoření působivého filmového díla je zapotřebí především důvtip, fantazie a hravost. Není nutné mít ve filmu exploze, nebo těžká duševní rozpoložení. Nádherná dobrodružství lze prožívat i s nafukovacím balónkem. Červený balónek rozsvítí všední den, trpělivě čeká na svou chvíli, kdy do tváře malého chlapce vtiskne radost a prostý a uvolňující pocit štěstí. Červený balónek je rozpustilým uličníkem, laskavým kamarádem, hravým společníkem i přátelským kumpánem. Dráždí morouse a chlapeckou rivalitu. Potěšením jsou obrazy, které hladí poletující balónky i nadšené líce diváků. V kameře je celá ta lehkost, přívětivost a vroucnost tohoto díla. Kamera si hraje, převrací a pošťuchuje. Vítězem jsou balónky. A laskavost! Červený balónek je hravá láska k životu! Červený balónek je filmová báseň, která umí majestátně opěvovat všechny malé krásy života. ()
Něžný, poetický příběh - návrat do dětství, kdy i balónky měly duši … Jenom závěr ho maličko sráží. ----- MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Trochu mi chybělo nějaké dojemnější rozloučení chlapce s balónkem - nakonec to vypadalo, že jejich přátelství nebylo nijak zvlášť hluboké, protože přítel se nedá jen tak snadno nahradit. havLord má v mnoha ohledech pravdu: Děti jsou prodejné, ale jenom do určité míry - a nedá mi to, abych nedodala, že dospělí rovněž, mnohdy v daleko větším rozsahu ... :-))) … Každé dítě reaguje jinak, se svými malými i velkými ztrátami se vyrovnává po svém - ale ve své fantazii často právě oblíbené předměty nevidí jako pouhé neživé věci a mívá k nim velice osobní vztah. Pokud tedy není věcmi zahlceno - a to nebyl Pascalův případ. ()
Hezka prochazka po Parizi, ktera ale diky kontrastu k balonku byla filtry a oblecenim kolemjdoucich prizpusobena do sedi. V desate minute jsem uz ale chtel balonek pichnout, misty dost nudne, az otravne. Konec me taky nijak neoslovil. ()
Ten kdo někdy držel v ruce deštník po dobu desítek minut, má určitě jiné asociace k jisté pasáži tohoto snímku, než autor filmového přehledu z roku 1957. V Paříži jsem nikdy nebyl, ale vlastně jsem ji vnímal podobně jako Prahu. No, jinak těžká nostalgie. ()
Poetika s dětskou duší nad Paříží 50.let ()
Nesmierne zaujímavý počin, pri ktorom som sa smial, mal som slzu na krajíčku, cítil sa v napätí a všetky tieto pocity sa striedali až po záverečnú scénu, pri ktorej som mal chuť začať tlieskať. Moje hodnotenie je tým pádom diskutabilné, keďže zastávam postoj "hlavne, že to baví...". Ale po uplynutí prvotného náporu emócii sa pýtam "O čom to do prdele bolo?!" ()
Dotyk stárnoucí dětské duše. (Tím chce básník říci, že je to pro něj dost smutnej film, a to ne kvůli smutnému konci balonku, ale pro to, jak je s léty těžší a těžší se na něj napojit kvůli měnícímu se světu venku i uvnitř.) ()
Mně to zas tak šíleně půvabné nepřišlo. Malý kluk v šedé teplákové soupravě zmateně pobíhá po městě a otravuje slušné kolemjdoucí s tím, že mu naprší na balón, tak ať mu ho schovají pod deštník. Pak to začne být ještě nezáživnější. Naděje na napětí či zápletku přijde, když si na chlapce počká banda starších výrostků, ovšem ti to velmi rychle vzdají, a vůbec je nezajímá, že ta malá holka, co jí hoch potkal, má taky balón, a to dokonce modrý. Mohla by být snadnější kořistí. Na ddruhou stranu nelze filmu upřít jistou míru poetičnosti a snahu o sdělení. Na tři hvězdičky to u mne nakonec vytáhl vystupňovaný konec. ()
Krásné, červené, kamarádské, zlé, závistivé, smutné, veselé, šťastné... Moc hezké to bylo. Kamarád Červený balónek a jeho kamarád chlapeček v šedém úborečku. Roztomilé přátelství. Pak nastupuje na scénu závist ostatních dětí, kteří nevím proč, chtějí tento vztah zničit a hlavně zničit samotný balónek. To bylo smutné, moc smutné. A pak - všechny balónky přilétnout k našemu klučíkovi a vyletí s ním nad zem. Jen - nezapomenul náš hrdina na svůj Červený balónek? Asi krátkometrážní klasika. Asi určitě. ()
Červený balónek v šedivých ulicích je jako připomínka nespoutané čisté a hravé dětské fantazie v reálném nudném a někdy i krutém světě. Měla jsem obavy, jak si poradí se závěrem, ale pointa je nádherná. ()
Učebnicový příiklad skvělé gradace příběhu. Odteď už se budu na každý balónek dívat jinak. Pro jistotu. ()
Ako dospelý divák tento príbeh dokážem vnímať ako nesmierne pútavý, krátky príbeh slobody jedného človeka, ktorá nám je stále v pätách. Či sa jej chopíme alebo nie, vždy lieta niekde nad našou hlavou a sme si jej vedomí. Otázkou je , do akej miery ako človek dokážem jej prítomnosť plne využívať. ()
C'est la poesie. ()
Balón predstavuje citovú stránku, slobodu a dočasnosť. Tieto asociácie sú rovnaké pre vnímanie detí aj dospelých, no zatiaľ čo mladšia skupina ich cíti, staršia má skôr tendenciu ich len racionálne pomenovať. Albert Lamorisse mu však dáva aj nový rozmer – vlastnú vôľu. Balón je hravou bytosťou, blízkou chlapcovi, s ktorým sa dieťa stotožňuje. Nepatrí do škôl, kostolov, električiek, v daždi oň nejavia záujem uponáhľané dámičky, ani rehoľné sestry a zostáva nepochopený akýmkoľvek autoritárskym prostredím – jednoducho, tá slobodná, úprimná čistota je v jedincovi udupaná spoločnosťou a systémom skôr, než dospeje (nemožno si nezanôtiť floydovské „we don’t need no education...“). Takmer úplná absencia hovoreného slova môže byť pre diváka vyčerpávajúca, no deti 50. rokov boli vychovávané na menšej filmovej hektike. Tridsaťštyri minút by však predsa len mohlo prejsť podstatným krátením. Dôležitú úlohu zohrala hudobná dramaturgia, ktorá balónu vdýchla kus života. ()
Súvisiace novinky
Zlín Film Festival s vůní Francie
Filmové cestování po Evropě pokračuje letos výletem do provoněné Francie a Zlín Film Festival odtud přiveze návštěvníkům více než 40 archivních i nejnovějších filmových počinů. Sekce Dny francouzské… (viac)
Pokud mám nějaký kultovní film, pak je to právě tento. Dětsky úchvatné, dospěle dojemné. Pustil jsem ho vnoučatům (věk ca. osm let - tak jako mi bylo při prvním shlédnutí - v dětství jsem ho pak viděl ještě několikrát - zkrátka kult). Tentokrát jsem s nimi film jen protrpěl, nechápali, o co se jedná a - ještě hůř - proč by se na něco takového měli koukat. Tak jsem si ho vzápětí promítl ještě v duchu - zkrátka kult. ---- S dovolením dědiců, podsunuji ještě recenzi Miana Nápravníka ---- Na dotaz, co chtěl říci svým filmem „Červený balónek“, zavrtěl Albert Lamorisse udiveně hlavou. To bylo tak –, vysvětloval. – Jednoho letního odpoledne jsem jel na motorce pařížským předměstím. Uviděl jsem balónek, který uvázl na pouliční lucerně, a rázem mě napadlo, že by bylo úžasné, kdyby se všechny balónky města spojily, aby unikly vzhůru k obloze. – Okamžik, pane Lamorissi. Otázka zněla: Co jste chtěl říci svým filmem „Červený balónek“? – Albert Lamorisse pokrčil bezradně rameny. Byl podrážděn. Ale nemohl odpovědět. Tazatel se ptal po druhé zbytečně. Lamorisse řekl jasně: „...a rázem mě napadlo, že by bylo úžasné, kdyby se všechny balonky města spojily, aby unikly vzhůru k obloze.“ Ve filmu „Červený balónek“, stejně jako předtím v „Bílé hřívě“ říká Lamorisse jedno a totéž: uniknout z tohoto světa plného krutosti, nenávisti a surovosti někam, kamsi, kamkoliv do říše svobody a poesie. Před čím uniknout? Před možnou katastrofou, kterou Lamorisse, citlivý básník obklopený nebezpečnou atmosférou posledních let, předvídá. V čtvrté dimensi jeho filmu visí vodíková puma. Z absurdního pocitu života vyrůstají kořeny Lamorissovy poesie. Poesie, která působí proto tak silně, že mluví současným lidem o jejich nejskrytějších obavách a instinktivní touze uniknout, uniknout kamkoliv, aby hodnoty lidského života byly zachovány. Nepochybně jde o filosofii resignace. Není záchrany leč v jakémsi pomyslném útěku, jenž však sám je nemožný, neboť planeta Země je příliš malá. O oprávněnosti takové filosofie lze diskutovat. O její pravdomluvnosti, upřímnosti a humanismu nikoliv. Láska k člověku je u Lamorisse příliš zjevná a nepopiratelná. Aby podtrhl tragickou bezbrannost člověka vůči katastrofě, stávají se hrdiny jeho filmů děti. Krutost spáchaná na dětech se umocňuje. Vidím v Lamorissových filmech jisté kontakty s filosofií Jean-Paul Sartra. Avšak nemyslím, že jde o čistý existencialismus. Existencialisté se svou kategorií volby volí často resignaci, která se tím stává vítězným naplněním existence. Lamorisse však nezvolil resignaci dobrovolně. Nepociťuje ji jako vítězství a dokonce ani jako uspokojující řešení. Rád by se jí vyhnul, ale logika společnosti, v níž žije, mu nedává žádné naděje. Jeho únik je plný smutku a Lamorisse odchází s této Země nerad. Z donucení. Na druhé straně se však jasně prosazuje existenciální nevíra v možnost positivního kontaktu mezi lidmi. Zde je zároveń jeden z důvodů, proč Lamorisse potřebuje tak málo dialogů anebo proč je nepotřebuje vůbec. Jeho osamělí hrdinové jsou obklopeni skleněnou stěnou, kterou nepronikne slovo. Odkázáni do své samoty nemohou bojovat. Mohou pouze ustupovat. Uniknout. Jsou to pronásledovaní opuštění ptáci, hledající asyl mimo tento svět. Je zajímavé, že hrdinové Lamorissových filmů nezachrańují sebe. Zachraňují buď krásného divokého koně nebo balónek. A kůň i balónek jsou tu abstrakcemi stejného rodu. Nejde tedy jen o záchranu fysického člověka, nýbrž především o záchranu jeho nejryzejších ideálů. Divoký kůň nám vnucuje představu svobody. Červený balónek je symbolem čistoty a krásy, poetickou připomínkou našich dětských her a snů. To všechno je ohroženo. Ale Lamorissovi hrdinové neznají nikoho, kdo by přispěl na pomoc. I kdyby ho znali, nemohli by se s ním domluvit. Odcházejí proto do moře nebo mraků a stejně tak by mohli odcházet do pusté stepi nebo do nekonečných sněhových polí, kde není ničivých zákonů, které vládnou lidské společnosti. Jde-li u Lamorisse o filosofii vyúsťující v resignaci, zdá se logické, že je pesimistickou. Avšak divák, zvláště při filmu „Červený balónek“, pocity absolutního pesimismu nemá. To souvisí s Lamorissovým humanismem. Básník, stojící uprostřed světa, jehož struktura je labilní, v kterém nerovnováha mezi válkou a mírem se mění co chvíli ve prospěch jednoho nebo druhého ramene vah, není schopen se stát rozhodným prorokem budoucnosti. Katastrofu předvídá, ale nikoliv s naprostou jistotou. Zvláště proto ne, že positivní hodnoty jasně vidí, věří v ně a bouří se proti jejich likvidaci. Lamorissova filosofie je filosofií pocitu a nikoliv vědeckého systému. Nicméně filosofie pocitu má v umění své místo a oprávnění. Často bývá citlivější, jemnější a sensitivnější než nejpřesnější výpočty exaktní vědy. Často však zůstává bezradnou: Básník však není nucen podávat hotové budoucí dějinné řešení společenských konfliktů, které líčí, říká Engels. V umění platí upřímné a pravdomluvné vyjádření osobního vidění a cítění víc, než chladná odosobnělá rozumová spekulace. Proto je Lamorissovo umění přesvědčivé. Lamorisse diváky svou láskou k člověku dojímá. Tím je získává pro svůj humanismus. A proto ať je v jednotlivých otázkách jakkoli v právu nebo v neprávu, jeho umění má positivní a progresivní význam. Otázkou zůstává další Lamorissův vývoj. Neboť cesty, kterými půjde, mohou směřovat právě tak do nihilistické skepse jako k silnému vzdoru proti mefistofelským silám společnosti. _______________________________________________________________ M.Nápravník, „Filosofie katastrofy u Alberta Lamorisse“, Kultura, č. 25, 1957, s.9. ________________________________________________________________ () (menej) (viac)