Vij

Pod nálepku pohádky se dá schovat ledajaký příběh a to co pohádka pro koho znamená se může zásadně lišit podle kulturního prostředí v němž se nachází. Klasické schéma pohádky, tak jako ho známe my se šťastným koncem není pohádka pro jiné. Očividným příkladem toho jsou pohádky bratří Grimmů, zejména pak pohádka O umrlém dítěti - matce zemře dítě, je pochováno, ale matka pro něj teskní tolik, až se jednou v noci vrátí a vysvětlí matce, že pokud bude takto pro něj hořekovat, tak nebude nikdy mít v hrobě klid. Proto se Vij dá celý těžko přesně zařadit do jednoho ze žánrů (horor a pohádka), které jsou mu často přisuzovány. V našich poměrech jde brát a porovnávat s pohádkou, jak ji známe sami. Hlavní hrdina není člověk bez bázně a hany, ale spíš ne zrovna svatý student pravoslavného semináře, nemá slíbenu polovinu království (ale "odměnu pokud nesplní úkol ano), čaroděnice je souasně princezn a k tomu všemu jediná ženská postava celého filmu, z toho je jasné, že žádný pohádkový happyend, jak jej máme zafixovaný se, konat nebude. Existují dva druhy prostředí, jedno mimo kostel plné obyčejného drsného života provoněného alkoholem a druhé v kostele, mystické, nadpřirozené. Rozdál mezi těmito prostředími je umocněn barvami. Realita je zde barevná a působí jako jisté připoutání se ke skutečnému životu, kdežto v kostele převládají odstíny šedé a s každou nocí tam strávenou šedé přibývá a je výraznější. Tak vzniká efekt působící na diváka matoucím dojmem, říká si je to vlastně ještě realita, sen anebo vidny způsobené šílenstvím? (15.06.2008)

Sovětský horor, slovní spojení čpící oxymóronem. Vij však minimálně v závěrečném reji bubáků a příšerek sssr.o. dokazuje, že sojuz něrušimyj dokázal vyprodukovat děsivou podívanou i na filmovém plátně. Jinak kapku poťouchlá pohádková balada nepřekvapí velkým množstvím zkonzumovaného špiritusu, rozjařenými ruskými občany ani nezbytným lidovým tralala. Neubráním se srovnání s jugoslávskou verzí Sveto mesto, která hrála na temnější strunu a kapku víc mi sedla, samosebou i díky nezpochybnitelně hutnějšímu erotickému dusnu. Sovětský Vij i přes krásnou představitelku umrlé statkářovy dcery nenabídne ani odhalenou nožku. Velmi slušná troječka. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (24.04.2015)

Viy není ani pohádka, ani horror, byť z obojího v sobě má. Jde o démonickou pověst mající blízko k baladě. Vina a trest jsou základem příběhu. Sledujeme osudy studenta, který by měl vzhledem k profesi, na kterou pomýšlí, žít ctnostným a příkladným životem. Místo toho se kurví (dokonce na Zelený čtvrtek), šňupe tabák, kouří a holduje alkoholu. To ještě netuší, že bude vystaven přetěžké zkoušce - postavit se samotnému Ďáblu a jeho armádě! I když má na své straně Boha, jeho vítězství není vůbec jisté... Výtvarné zpracování (odpovídající době) je velmi dobré s obstojnými triky. Kamera nešetří nájezdy, střídáním celku s detailem ani rozličnými optickými efekty. Vrcholem pak jsou démonické orgie během třetí noci v kostele. Upíři, vlkodlaci, démoni, rozličné kreatury, oživlé kostry a Viy. K tomu skvělá hudba v napínavých a strašidelných scénách stupňuje napětí. Osobně se mi velmi líbila pasáž, kdy se hlavní hrdina pokouší utéci přes řeku a k tomu mu hrají zuřivé smyčce, za které by se ani Čelisti nemusely stydět... (04.09.2012)

Adaptácia legendy alebo poviedky je vtedy funkčná, ak je jej posolstvo zrozumiteľné aj z následného filmu. Rozprávky, alebo povesti sú prevažne nadprirodzené a táto ich nereálnosť je vždy myslená metaforicky, aby sme z nej pochopili ono podobenstvo, ktoré nám chce zdeliť. Z tohto hľadiska nie je čo Viju vyčítať. Proste funguje samostatne, bez divákovej znalosti predlohy. Prekvapí ale tým, že funguje aj ako horor, čo som vážne nečakal. Myslel som, že sa bude jednať o trochu temnejšieho Mrázika. Funguje tu ale výborne napätie, keď neviete, čo sa kedy kde pohne, myknete sa pri prebehnutí mačiek, alebo zhasnutí sviečok. A každá ďalšia noc bude horšia. V závere odviedli výbornú prácu maskéri, bohužiaľ až na ústredného Vija. Pred výčitkami svedomia sa neskryjeme ani za modlitby a náboženstvo, ovláda nás strach, ktorému sa podriaďujeme, ale aj tak je našim najstrašidelnejším satanom alkohol:). (12.12.2012)

Vij vznikl podle kvalitní hororové povídky z pera klasika ruské literatury N. V. Gogola, kde autor tradiční prvky gotického románu obohatil o východoslovanskou mytologii a ruské reálie 19. století. Navíc je okořenil o typickou gogolovsky jízlivou ironii. Film je obrazem své země a své doby a nemá smysl ho poměřovat řekněme angloamerickými vzory, které se mohly opřít o dlouhou žánrovou tradici a nepoměrně větší finanční zázemí. A už vůbec nemá smysl Vije poměřovat žánrovou tvorbou současnosti. Jde o první pokus o filmový horor na teritoriu SSSR, jejíž triková stránka dnes budí lehký úsměv, ale v žádném případě výsměch. Bohužel tam, kde má film gradovat, tj. při finálním střetnutí strážce hrobky s Vijem, je práce výtvarníka, který do té doby odvádí velmi slušnou práci, na konci s invencí a tím pádem je atmosféra ta tam. Vij dnes patří do kategorie filmů cenných z historického hlediska a zajímavých pro fanoušky žánru jakož i pro zanícené cinefily pro rozšíření svého obzoru. Celkový dojem: 60 %. Mimochodem, v současné době se chystá remake, jsem opravdu zvědavý, jestli nepůjde jen o napodobeninu amerických hororových béček. Jinak potenciál je velký a byl bych opravdu rád, kdyby konečně někdo využil rozsáhlou východoslovanskou mytologii k vytvoření originálního hororového filmu. Jak by asi vypadal film, který by použil motiv baby Jagy nebo Mokoše nebo Lešije, kolduna a jiných... (18.06.2013)