Piano

Problematický film... Silný, to ano, skvěle zahraný, výborná kamera, skvělá hudba, silný příběh, propracovaná psychologie... Je tu ovšem malé neodbytné ale, které mě nutí dát pouze čtyři hvězdičky. Ten film je zkrátka nepravdivý. Přítomnost fotoaparátu v jedné scéně jej řadí kamsi do druhé poloviny 19. století, patrně spíše do jeho závěru. Konstrukce použitého piana, respektive spíše ještě klavichordu, je však staršího data, ovšem budiž... Hudba na toto piano hlavní hrdinkou provozovaná však v žádném případě nepatří do 19. století, nýbrž do druhé poloviny století dvacátého. Také zvuk jenž se z tohoto nástroje "line" patří modernímu nástroji s ocelovým rámem. Je to asi takový nesmysl, jako by při hře na hoboj zněl zvuk patřící dejme tomu saxofonu. I to bych snad překousl, přestože mi to vadí. Největší problém je však v tom, že v druhé polovině 19. století už rozhodně nepanovala natolik prudérní morálka, aby bylo možné, rozumné či běžné odklidit fenomenální pianistku na ostrov kdesi na konci světa proto, že má nemanželské dítě. Vyrobit drsnou atmosféru abychom mohli ždímat slzy mi tudíž připadá jednoduše nefér. Obávám se však, že tohle není jenom doják, nýbrž taky velmi umně napsaný "feministický pamflet". Uznávám ovšem, že jako historik umění nejsem nestranným pozorovatelem, a dále uznávám, že kdybych hodnotil film sám o sobě, bylo by to rozhodně pět hvězdiček... (19.09.2006)

Koukat se na holou prdel Harvey Keitela je přesně to, co po náročném pracovním dni potřebuji. Ne, samozřejmě film není jen o jeho prdeli, například Stuart Dryburgh za kamerou doslova kouzlí a oscárek je ve správných pacičkách. Ani oscar za kostýmy nejsou střelou vedle, například než by si dotyčná dáma sundala tu obří sukni, mohl bych si jít na poštu pro první důchod. Herecky září Holly Hunter, ale měla to trošku ulehčený, protože mužský postavy byli psaný čistě pro její postavu, takhle jednoduchý mužský charaktery napíšou studenti v prvním ročníku famu od čehož se odvíjela zápletka příběhu, která díky tomu dostávala hodně amatérskou příchuť. (09.02.2019)

Tento film mi príde ako taká hra na diváka. Od začiatku teda úvodných titulkov tu máme načrtnuté postavy matky s dcérou. Dozvedáme sa že Ada ide na nový zéland kde ju čaká manžel. Ide tam. Čaká na pláži. Muž príde a jedinú vec ktorú má rada nechá na pláži. Potom sa pred nami rozvíja hutná dráma , plná túžob, intríg, zmyselností a erotického náboja, ktoré pôsobia depresívne a preto hodnoverne. Už dlho som nemal pocit že sledujem skutočne dokonalý film. Campion najednoduchšie scény podáva s takou precíznosťou že vyrážajú dych. Pokus o znásilnenie, odseknutie prstov, prvé milovanie. Každopádne to bol jeden veľký zážitok, ktorý bol podfarbený klavírnou hyamovou hudbou. Herecké výkony je zbytočné komentovať, všetci podávajú neskutočne presvedčivé výkony a vyzdvihnúť toho alebo toho by nemalo zmysel pretože všetci hrajú dokonalo a držia príbeh po kope. Lenže potom príde niečo neočakávané. happyend. V depresívnom filme. A to zrazilo filmu jednu hviezdičku. Nech je tento film akokoľvek dokonalý po všetkých možných stránkach práve tento koniec pre mňa znamenal najväčšiu podpásovku a najväčšie sklamanie. Pretože ako som podotkol film sa niesol v realistickom štýle a ten koniec je akoby z iného filmu a je to tam vidieť takže sa nakoniec žiadny ošiaľ alebo masterpeace nekoná. Je to skvelé ale aspoň si uvedomíte ako na konci záleží. tu to nevyšlo a to ma mrzí lebo to malo skutočne dobrý potenciál. (13.08.2008)

Ráda si vymýšlím skryté významy. *SPOILER* Nedostala kovový prst, neučila se mluvit, nebyla s ním šťastná. Prostě si jen v posledním záchvěvu představila, jaké by to mohlo být. Vysnila. Ale pak otevřela oči a spatřila hlubinné ticho. Nemyslela na to ve šťastné budoucnosti. Prostě to prožila a zůstala spjata s pianem. S ním až do konce života. Ale bohužel tvůrci to asi zamýšleli jinak, ačkoliv... kdo ví.*KONEC SPOILERU* A hlavně, pokud si film chcete opravdu užít, sledujte ty její oči. Ty její výrazy, ty záchvěty, ty vlny emocí, co se přes něj převalí. (27.02.2009)

Ústřední čtveřice postav rozehrála velmi působivé drama, v němž nemůže být zřejmých vítězů ani poražených. Zápletka, rozehraná kolem piana, je opravdu velmi pečlivě zpracovaná a jedinečně zahraná. Kromě dramatického dopadu diváka možná zaujmou i odvážné milostné scény mezi Harvey Keitelem a Holly Hunterovou, které rozhodně nemají za účel navodit nějaké pohoršení, ale přesně koncipují vztah mezi oběma zúčastněnými. Jane Campionová si tímto filmem nasadila laťku dost vysoko. (15.12.2002)