Réžia:
Vladimír ČechKamera:
Václav HuňkaHudba:
Štěpán LuckýHrajú:
Libuše Švormová, Jiří Vala, Josef Langmiler, Vladimír Menšík, Eduard Kohout, František Filipovský, Světla Amortová, Oldřich Velen, Nina Jiránková (viac)Obsahy(1)
Lékařka, doktorka Adéla Neradová propadla touze odhalit nějakého zločince a stát se jakýmsi Sherlockem Holmesem v sukních. Nevděčná role jejího dr. Watsona připadla manželovi Petrovi, profesionálnímu fotografovi, který jí pomáhá s případy, do nichž se zapletla, ale většinou všechno poplete. Ty případy byly tři. K prvnímu, nazvanému Suvenýr z Paříže, se paní Adéla dostala, když se společně s manželem vracela ze zájezdu do Paříže. Cestou někdo přepadl jejich spolucestujícího dr. Přikryla a vzápětí se na scéně objevil major české kriminálky Bušek, který zabránil, aby se Adéla napila koňaku, který jí nabídl manžel. V lahvích totiž nebyl alkohol, ale lučavka královská s několika kilogramy rozpuštěného zlata, které se kdosi touto cestou pokoušel propašovat přes hranice.
S pomocí paní Adély se Buškovi sice podaří pachatele odhalit, ale zdaleka to není jeho poslední setkání s nadšenou amatérskou detektivkou. Další setkání ho čeká v povídce Smrt za slunovratu, kde se Adéla s manželem připlete k podivné a podle všeho násilné smrti bývalého cirkusového klauna Krystla, který se v Prokopském údolí pokoušel najít poklad. Přestože Petr najde několik lidí, kteří se s Krystlem neměli rádi, Adéla nakonec odhalí, co se skutečně stalo. Ve třetím příběhu se Adéla zaplete do případu domnělé vraždy v pouťové atrakci strašidelný zámek, aby nakonec zjistila a pomohla majoru Buškovi odhalit pachatele docela jiného zločinu...
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (37)
Tak tento svěží filmeček mne opravdu bavil a potěšil. Není to vlastně ani tolik detektivka (poslední dvě části si z tohoto žánru dělají trochu legraci), jako spíše film o jednom báječném manželství (které jsem hlavním protagonistům vážně záviděla). Povídkové filmy mám docela ráda, byť mne někdy trápí dva problémy, a sice výměna oblíbených herců za jiné v jednotlivých povídkách a rozdílná kvalita povídek. To druhé platí i v tomto případě, druhá detektivní záhada byla malinko slabší a trochu nedotažená. Tedy alespoň já se cítila po rozuzlení trochu ochuzená. To první však nikoli, neboť celý film táhnou Švormová s Valou a oba jsou skvělí. Vala (kterému to zde navzdory již lehčí nadváze překvapivě sluší) žoviálně žertuje a směje se častěji než v jakémkoli snímku, který jsem až dosud viděla, a jeho promluvy do kamery, ač možná zbytečné, pro mne byly zajímavým osvěžením stejně jako námět s fotografiemi a jejich interpretací. A jestliže jsem o Libuši Švormové řekla, že působí v Jarním povětří poněkud unyle a vedle Valy nevýrazně, tak o jedenáct let později se síly zcela vyrovnaly, Švormová má šmrc a šťávu, a oba tak tvoří výborně se doplňující pár. Nevím, zda sehrál roli fakt, že spolu už dříve točili, ale já jim to letité manželství beze zbytku věřila. Jejich vzájemné špičkování je ostatně nejzábavnější částí filmu a vlastně i jeho hlavním motorem. Celek pak vhodně doplňují vedlejší figurky v podání Filipovského, Menšíka, Hlinomaze aj. Humorný nadhled snímku rozhodně nechybí. Viděno dvakrát a určitě se někdy ráda podívám znovu. Z tohoto důvodu, a protože má zde film snad až nespravedlivě nízké hodnocení, ho já kapánek zvednu. ()
Film nebyl nikdy ani divácký, ani komerční, nicméně Libuše Švormová hraje roztomile a jednotlivé povídky mají velmi dobré kriminální zápletky, zvláště pak Suvenýr z Paříže. ()
První dvě povídky napsal nejspíš Tom, když si krátil číhání u myší díry na Jerryho. Poslední povídka v sobě měla alespoň trošku nějakou pointu, ale bída je v tomhle filmu vedoucí. Navíc principiálně se mě chování manželů Neradových dost hnusilo. ()
Dnes tak trochu unylé, nudné a klišovité jak ve stavbě zápletek tak i v konstrukci postav. Ale ve své době budiž... Ze tří detektivně laděných povíde "Suvenýr z Paříže", "Smrt za slunovratu" a "Vražda v Čertově mlýně", se mi jako nejlepší jevila asi ta první. Lékařská doktorka zvídavá Adéla Neradová (Libuše Švormová), žena propadlá četbě kriminálek, její manžel fotograf dr. Watson (Jiří Vala) a v menší roli jako průvodce turistů svérázný a skvělý Vladimír Menšík. Dobrý byl v druhé povídce i Josef Beyvl jako tatínek Nedoma, to byla ale figurka:-). Třetí povídka na Matějské pouti už tak dobrá nebyla, spíš nudila a u mě prošla bez většího povšimnutí. V celku se tedy jedná jen o průměrný snímek a tak trochu film bez povšimnutí jak tenkrát tak i dnes. ()
Pouze průměrný snímek, který je nicméně přehlídkou rázovitých postaviček ztvárněných celou plejádou známých a kvalitních herců. Tři detektivní povídky o malých českých zločinech jsou jinak snadno zapomenutelnou záležitostí. Filmu naštěstí pomáhá lehce ironický odstup, se kterým Vala coby manžel glosuje události a postavy kolem sebe ("heroin u nás nemáme a tak aspoň zobeme algenu"). Celkový dojem: 50 %. ()
S nadsazkou podane minikrimipribehy.. ()
Jedním slovem roztomilé. Že je tady všeobecně uráženo cítění milovníků kvalitní detektivky, nemůže artového diváka mého typu rozladit, i když závěr prvního případu jsem ani já nevydýchal – postup oblíbený v normalizačních kriminálkách, Majora Zemana nevyjímaje: pachatel se nakonec prozradí nebo rovnou přizná sám, vědomě a dobrovolně, když vůbec nemusí. Ale o to v tomto filmu opravdu nejde, takže za chtěnou roztomilost jedna hvězda, za všechnu nechtěnou druhá hvězda, to máme celkem tři hvězdy. Jen ten Langmiler coby kriminalista je možná nonšalantní trochu až moc. Podivně dnes už může působit vypravěčův rozvinutý alkoholismus jako nevinný předmět láskyplného škádlení mezi ním a jeho ženou – ne jednou nebo několikrát, ale po celou první povídku (ačkoli opilého ho nevidíme nikdy – co by na to asi řekl prof. Nešpor?), zvláště když je tento jeho nešvar v druhé povídce kompenzován sexy řidičským neuměním jeho ženy (co by na to asi - ale to je vlastně jedno). Ovšem vážně míněná slova (naštěstí ne z úst hlavních postav) „Poklad? Blbost. V době kosmickejch letů?“, to je něco, při čem mi i u tak roztomilého filmu trapností naskakuje husí kůže. Jsme sice v roce 1972, ale po 36 pohodových minutách takovou facku už fakt nečekám. On je celý ten dialog strašný, naštěstí to záhy spraví trialog dědků a definitivně zahojí rozhovor ústřední dvojice doma při zvonícím telefonu „Vem to.“ „Vem to.“ „Hmmm.“ „No jo.“ Celkem si tato fajn blbinka jede zcela mimo normalizační proudy a uřvanou demencí typických sedmdesátkových komedií rovněž netrpí, spíše navazuje (arci v už zúžených mantinelech) na některé podobně roztomilé, byť přece jen zajímavější detektivní komedie 60. let (jako ty s Lipským – Borůvkou). Hezky brané stísněné interiéry plné lidí ve vlaku (1. povídka) a naopak krásná krajinka (2. povídka). 3. povídka je plná krásných světských typů a lolitky Broni, kterou se na kolotoči pokusí sbalit mladý Hrušínský. ()
Velmi jednoduché krimi zápletky, břitký humor ironického glosátora, pana Nerada v podání Jiřího Valy a mile ambiciózní paní doktorka Neradová v podání Libuše Švormové. ()
Tyhl aféry nejsou nic co by stálo za rozbor. Komedie se nepovedla, ale dlouho ji vysílal Filmbox, ten mi ho nabídl ke stažení. ()
Sarkastické manželské rozhovory Jiřího Valy a Libuše Švormové zachraňují nejen ty tři pitomoučké detektivní zápletky (ehm!), ale vlastně celý film. ()
Škoda. Kdyby filmu vydržel šmrnc a vtipné hlášky první povídky, bylo by to skvělé. Ale hnedle druhá povídka to srazí ke dnu, kdy vlastně se ani pořádně nedozvíme, jak se ta smrt přesně přihodila (i když je nafocená), kdy vlastně nakonec to hapruje logicky (některá jednání postav jsou vzhledem k "rozuzlení" podivná) a kdy vlastně ani nezjistíme (a nabízí se to!), co měl znamenat ten paprsek slunce, který mohl ozářit třeba jeho manželku a on jí říct, že je poklad. Třetí povídka je tak půl na půl - dospívající Monika Hálová s rašícím poprsím je sen každého milovníka lolitek (odborně se tomu říká hebefilie), pro ty, co bydlí na Novodvorské bude překvapením, že se tam někam vešla pouť, ale jako případ je to také postavené na hlavu. I těch špílců ubylo - jako by psal poslední dvě povídky jiný scenárista, než tu první. Je to příjemné, oddychové, svěží, ale nakonec tomu chybí něco navíc, co by dodalo šmrnc celému filmu a nějak jej víc ukotvilo, než jen čekání na potomka. ()
"Ježišmarjá, mně někdo ukrad auťák !! Adéla mě zlynčuje !! To nemáte ani potuchy, jak je do toho Venci udělaná.." - "Do koho ??" - "No, Venca !! To je jen auťák !! Já už jen čekám, kdy si ho vezme do postele místo mě.." ;) ()
Přiznám se, že dle notně napovídajícímu názvu jsem očekávala aféry poněkud lechtivějšího a peprnějšího charakteru. Nicméně, ani tyto nebyly k zahození. Libuše Švormová je roztomilý Sherlock Holmes v sukni skřížený s Fletcherovou. Na Prokopské údolí slyším moc dobře, mám ho za barákem a Hlubočepy samozřejmě taky. Takže bylo milé tyto části poznávat a sledovat, jak se změnily. Byly tu celkem povedení hlášky. ()
Vždy se ráda znovu podívám na špílcování mezi filmovými manželi. ()
dobre natočené,trocha jednoduchšie,ale fajn oddychovka.moja zaujímavosť: Natáčení probíhalo v motorestu v Průhonicích, v Prokopském údolí, na pražském sídlišti Novodvorská a v Chebu na nádraží. (dyfur) ()
"Musíš to do sebe klopit jak do sudu? Nějaké připomínky? Jo! Jen, že si včera večer chtěl otevřít dveře vývrtkou." (Aféry mé ženy) "Prosim tě zajeď někam, mám žízeň, že bych se o ní mohl opřít. Pane vrchní, jedno kafe s rumem. S čím? Tak bez rumu." (Smrt za slunovratu) "Za to chcete búra? Se ti něco nezdá? Ne, jen že to není tuzemák! Tak jestli chceš pribiňáka, tak si skoč naproti do sámošky." (Vražda v čertově mlýně) ()
Sympaticky a usmevny povidkovy film s kriminalnimi zapletkami. Vtipne hlasky a rada zajimavych postav, za vsechny jmenuji Josefa Beyvla v roli stareho namornika. Spousta hezkych herecek, v cele s puvabnou Libusi Svormovou. Velmi prijemne prekvapeni. ()
Pojetí a styl vyprávění určitě netradiční, ale na můj vkus až moc odlehčené. Manželský pár svědkem několika kriminálních činů. Hrají si na Holmese a Watsona, ale drobátko to dře, takže legrace nic moc a zívání víc než by člověk chtěl. 55% ()
Prima zábava dialogy nadprůměrné a k tomu sexy Švermová ()
Pravda, děje povídek byly řidší než spodky Varla Frištenského, nicméně díky rozhovorům mezi oběma manželi se člověk nenudil. Buď se bavil, pokud se špičkovali, nebo mu naskakovala husí kůže od hlavy až po nejspodnější část zad, když milostně laškovali. Jinak Švormové to slušelo, Valovi taky, i když pravda, trochu (víc) sportu by mu neuškodilo. Navíc prokázal nevšední talent, dokázal najít na Švormové paruce šedivý vlas ()