Avatar: Legenda o Aangovi

Řekl bych, že se to nakonec povedlo nad očekávání dobře. Vizuálně je tenhle Avatar podmanivý, efekty jsou velmi zdařilé, hudba je asi i díky spolupráci Nickelodeonu velmi povědomá, casting se také ve většině případů povedl, a tak jsem neměl problém všechny postavy poznat i přes některé již předem avizované drobné úpravy charakterů, které se nakonec na výsledku až tolik neprojevily. Stejně tak mě docela mile překvapily některé nečekané změny, především fakt, že již v první řadě dostáváme velmi brzy jednu z postav, která hraje v původním animovaném seriálu klíčovou roli až od druhé řady, plus zde navíc máme i její poměrně solidní charakterové rozkreslení, díky kterému najednou nepůsobí jen jako obyčejná jednorozměrná záporačka, jako mi jí vykreslil originál. Ono vůbec tohle nové hrané zpracování na jednu stranu docela solidně adaptuje původní předlohu, to hlavní tam je, kouzlo příběhu se uchovalo, na druhou stranu některé události jsou zajímavě spojené dohromady a mnohé dialogy jsou zasazené na jiných místech, než kde si je pamatuju a ano, občas to funguje, ale jsou zde i chvíle, kdy to tam není a některým z nich prostě chybí síla a údernost, protože k nim třeba úplně nesedí build up. Nejvíc je tohle spojení několika událostí dohromady vidět právě v části kolem Omašu, kde dostáváme ve dvou dílech cca 4 různé epizody původního animovaného seriálu a jednotlivé dějové linky neběží po sobě jako v předloze, ale souběžně a překvapivě to i tak drží pořád poměrně solidně pohromadě, takže můžu říct, že mě tahle část nakonec i tak hodně bavila. Zkrátka pořád to je z velké části ten Avatar, kterého jsem si kdysi tak oblíbil, rozhodně o dost víc, než jistý filmový pokus z roku 2010, ale zároveň to má i svojí vlastní identitu (věci navíc, mnohé odebrané, něco přeházené), která mi až na pár drobností vůbec nevadí, přeci jen nechci hranou adaptaci ve verzi 1:1 s originálem, protože tu bych asi považoval za zbytečnou. Ve výsledku tedy převládá velká spokojenost a doufám, že se dočkám i druhé a třetí knihy. 8/10 (22.02.2024)

„MUSÍM UDĚLAT TO, CO PO MNĚ CHTĚLI. DOKONČIT VÝCVIK A OVLÁDNOUT OSTATNÍ ŽIVLY, ABYCH MOHL NASTOLIT ROVNOVÁHU…“ Pro fandy fantasy jak vyšitý! Já v tom ale furt vidím jen pohádku, která možná je i pro dospělejší diváky, ale furt je to pohádka, kde hrajou prim dětský hrdinové. Akční scény – stejně jako vizuál jsou fajn…   /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Jedná se o hranou verzi stejnojmenného animovaného seriálu. Jeho tvůrci měli být původně producenty, ale nakonec projekt kvůli neshodám opustili. 2.) Každá epizoda (1.série) stála více než 15 mil. USD. 3.) Thx za titule „Eliška K. Vítová“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  *  AKCE  ***  NAPĚTÍ  * (14.03.2024)

Animovaný seriál neznám a z filmu mi v paměti zůstalo jen jméno v té době nepěkně hejtěného Shyamalana. Takže nejsem zatížen potřebou srovnávat. Vizuál je moc pěkný, hudba, herci...hezky to ladí s příběhem, který se sice odehrává na pozadí války a zabíjení, ale má v sobě prvky čisté, povzbudivé fantasy, založené na osvědčených motivech, jako je vyvolený/hledající, přátelství/ztráty, cesta/osud... . Je to mile naivní, pro mládež zcela jistě vhodnější než většina komiksáren. I když jsou triky fajn, akce ujde...pro mě jako dospělce byl rozjezd příběhu možná až moc pohádkový. Ale postupem času jsem to absorboval. Vlastně klidně napíšu, že dám přednost takto kvalitně zpracovanému soft fantasy, před třeba nehorázně zpraseným Zaklínačem, nebo dočuněným Shadow and Bone. A to i když si myslím, že bylo v případě Avatara zbytečné věnovat tolik úsilí hranému formátu. Šikovný tvůrce dokáže zpracovat kvalitní příběh v top kvalitě i pomocí animace. Což jak jsem pochopil, vlastně proběhlo. Trend oživovat superúspěšné animáky, jako třeba naposledy One Piece, vypovídá pouze o neschopnosti studií přijít s novým kvalitním materiálem. Stejně to nikam nevede...dětské postavy rostou jak z vody, takže kolik řad se s nimi dá stihnout, než jim narostou vousy? Ale co ...buďme rádi za každý seriál, který se povede. A že se tento, s klukem který má na hlavě symbol přikázaného směru jízdy, povedl náramně. PS: oceňuji, že se tvůrci vyhnuli wokeshitismu, všechny rasy a gendery dávaly smysl a povinné zakomponování homosexuality a emancipace, bylo jen letmé ... nebylo na sílu. (25.02.2024)

V první řadě přiznám, že mě bavila tolik kritizovaná filmové verze. Další věcí je, že se mi sice líbila animovaná série, ale nejsem její fanatický milovník, takže mi nevadí, že se hraný seriál v určitých ohledech odklání. Co je podle mě podstatné je to, že se mu daří zachytit základní aspekty předlohy, její atmosféru a většina postav je obsazena dobře. Triky by chtěly občas ještě nějakou péči, ale jinak si vlastně nemám na co stěžovat. (24.02.2024)

Původně jsem k live-action reimaginaci legendárního AVATAR: THE LAST AIRBENDER přistupoval dost skepticky, jelikož původní animovaný seriál je fakt bezchybnej klenot a pomyslný etalon svýho žánru. Po pár minutách ale moje předsudky a skepse zmizely jak pára nad hrncem, a já věděl, že sleduju seriálovou událost sezóny [a to máme teprve konec února].... Ať už jde o neskutečně poutavý world-building, orientální nádech [viz. halucinogenní a spirituální scény; jmenovitě třeba excelentní pátá epizoda kterou lze přirovnat snad jen k IT na tripu], prvotřídní choreografii soubojů skoro až ve střihu Hongkongské školy, meta-témata [otázky militarismu či chyb minulosti], a v neposlední řadě o epickou stylizaci s prvotřídním filmovým audiovizuálem stírající pomyslnou hranici mezi seriálovým a filmovým formátem, production values a velkolepou výpravou a dramaturgií – v tom všem nemá live-action verze AVATARA ve svým seriálovým rybníčku (nebo spíš rybníku?) sebemenší konkurenci.... Hlavním nosným pilířem jsou zde však postavy, jejich mezi-vztahy a ohromně lidský přístup tvůrců k jejich character issues, díky nimž se divák dokáže jak s Aangem, Katarou, Sokkem, ale i impulzivním Zukem a jeho strýčkem Irohem [kteří ambivalentně lamentují mezi rolemi sympatických záporáků a anti-hrdinů] dokonale ztotožnit... Druhým hlavním pilířem jsou zde perfektní kreativní využívití klasického příběhového schématu mýtu o cestě hrdiny, který přirozeně kooperuje s až pohádkovými meta-motivy o dobru a zlu – stejně tak platí o motivu kamarádství, rodiny, a vypravěčskýho principu morálního ponaučení, díky čemuž si seriál užijí jak dospělí, tak dospívající, tak i děti, kteří se s původním animovaným seriálem dosud nesetkaly.... co dodat víc? Snad jen: perfektní prolog; 9 větrů z 10 🩵 (01.03.2024)