Maxipes Fík

"Já byfem chtěla pfa!" "Říká se já bych." "Dobře, tak já bych, ale stejně byfem chtěla pfa!" Nejen Ája, i moje vlastní sestra by chtěla pfa, a než rodiče pfa konečně pořídili, byla jsem na vodítku voděna já, coby mladší sestra a tudíž subjekt vhodný tak k tomu běhat s vyplazeným jazykem. Jizva na mém čele svědčí o tom, že v roli pfa jsem někdy nestíhala běhat dost rychle. (19.11.2013)

Stejně jako bych si nedokázal představit Křemílka a Vochomůrku bez Jiřiny Bohdalové, tak si nedokážu odmyslit pana Dvořáka u příběhů Áji a Maxipsa Fíka. Také jsem rád poslouchával na kazetách dobrodružství tohoto obrovského, ale dobráckého psa, možná ještě raději než Křemílka a Vochomůrku. Opět ve svém žánru patří k nejlepším. (29.03.2008)

Co pro mě znamená Maxipes Fík? Asi to co pro dnešní děti, Pokemon-Digimon, Pikachu, Shrek, Nemo aj. trikové specialitky. Ne, teď vážně.. Tak zajisté jednoho z nejlepších animovaných zvířecích hrdinů-legend (mé generace), která byla navíc geniálně spojená s naprosto nezaměnitelným a báječným Dvořákovým komentářem ale také výtečnou Skoumalovou hudbou. Teď když jsem se zas po čase dostal opět k Večerníčku a shlédl jeden díl, tak jsem se jen tiše zasnil a řekl si sakra proč mi zase nemůže být pět..? Tak alespoň duchem jsem se vrátil o dvacet let zpátky někdy do předškolního věku a bylo mi nádherně. Můj Večerníčkový TOP 5. Skvělý animovaný počin s nezapomneutelným slovním průvodce mpanem Dvořákem. (09.04.2007)

Mám rád psov. Aj ako decko som ich mal rád. Avšak prerastený, chlpatý, český "Maxipes Fík" mi teda ku srdcu nikdy neprirástol. Malá Ája a jej obrovský psisko ma nedokázali zabaviť. Nepáčil sa mi ani ten uhuhňaný dabing Josefa Dvořáka. Podľa hodnotenia sa zdá, že sa tento starý animovaný večerníčkový seriál teší značnej obľube a mnoho uživateľov naň s radosťou spomína. U mňa však v tomto prípade nostalgia vôbec nezafungovala a preto tomuto titulu dávam iba dve hviezdičky. Maxipes Fuck! ** (30.09.2017)

Věnováno Azorovi...Když jsem byl malej, měl jsem taky psa, jako u nás na vesnici měli všichni mí spolužáci. Sice nedokázal dojít pro pivo a ani pak vypít sud piva na ex, a navíc to byl jen takovej voříšek, skoro bych řekl i podvraťáček. A taky občas sousedovi zakousl slepici nebo králíka, kterej ke své smůle zdrhnul z drátěné ohrádky, kde se měl poslušně pást. A navíc jsem po něm docela dlouho musel uklízet loužičky na linoleu (a záviděl jsem Áje, že její Fík dělá jenom kreslený). Ale stejně jsem měl toho svýho pejska moc rád. Jmenoval se Azor. A u večerníčku vždycky kňučel strachy, jestli nebudu mít toho Fíka radši :-) A pak chvíli vydržel poslouchat, nedělat loužičky a dávat pac... :-) (11.01.2013)