Obľúbené seriály (10)
M.A.S.H. (1972)
Nejgeniálnější forma protiválečného filmu!
Pojďte pane, budeme si hrát (1965)
Hříšní lidé města pražského (1968)
Dr. House (2004)
Maxipes Fík (1976)
Guru českých ilustrárotů Jiří Šalamoun s tím jeho legračním "free stylem" v kombinaci s nepřekonatelným pianem Petra Skoumala, k tomu Josef Dvořák geniálně vyprávějící text Rudolfa Čechury... Tomu říkám správné nadgenerační osvěžení! Má poklona, pánové... :-)
Teória veľkého tresku (2007)
Panika v městečku (2002)
Dobrodružstvá kriminalistiky (1989)
Velmi, VELMI příjemně zfilmovaná historie kriminalistiky s atmosférou, která by se dala krájet... Většina příběhů poctivě čerpá z knih "Šach zločinu" a "Století detektivů" o historii kriminalistiky. Těší mě, že se je podařilo převyprávět tak lidským a pokorným způsobem.
Wallander (2008)
Absolutní zjevení pokud jde o žánr krimi-seriálu. Dlouho předtím jsem si lámala hlavu, jestli je ještě možné natočit v tomhle oboru něco nezaměnitelného a tohle je zřejmě odpověď. (I když je asi paradoxní, že mezi vší tou sériovou výrobou tenhle poklad ční taky tím, že nikoho neutluče nespočtem pokračování - díky za to!). Tradičně se předpokládá, že divák chce vidět akci, tady si přijde na své ten, kdo chce především VIDĚT. Přesto dynamika nechybí, jen všechno je jaksi uměřenější a doplněné překvapivě vytříbeným vizuálnem s prostorem pro emoce, ticho, vítr, krajinu... O co volnější tempo, o to lépe umožňuje uvědomit si konečně pozapomínaný detail, že všechny kriminálky jsou především příběhy o smrti a smrt je SMRT. Definitivní, krutá, důstojná, opředená spoustou strachů i zvláštními reakcemi živých. Téměř každý díl disponuje silou severských ság, ale taky uvěřitelností, lidskostí a pokorou. Dost mě těší i to, že sám Wallander není prvoplánově líbivá ústřední postava - což ještě víc umocňuje skvělý herecký výkon hlavního představitele.
Drobčekovia (2006)
Půvabné a hravé animáče ze světa hmyzu a drobných breberek. Moc příjemně mě překvapily! Vlastně by se dalo říct, že je to jedna z mála věcí, které mě v poslední době dokázaly nadchnout – „malá velká věc“… Jsou to sice jenom takové hrátky drobného rozsahu, určené dětským divákům, ale mají překvapivý šmrnc, který ocení i veselí dospělí. Každý díl je o něco kratší než Večerníček a tvůrci většinou nemají problém s uměřeností a heslem „méně je někdy více“. U mě rozhodně boduje originální nápad s výborně zvládnutou kombinací animovaných hmyzíků zasazených do záběrů reálné přírody a zajímavý zvuk (tam už mě ale trošku rušilo častější opakování stejných gagů). Taky mě potěšilo, že je vidět, jak tvůrci skvěle zvládají řemeslo s dokonalým programovým vybavením, umí si hrát a baví se u toho jako malí Jardové… Svým způsobem mi to připadá takové čisté – nejen po výtvarné stránce. Kombinace svěžesti, velkého zaujetí, klidného a neinvazivního pozorování života v trávě, bláznivých dětinských nápadů a uměřeného polidšťování „herců“. Príma koktejl…