M-arta

Už loni mě moc překvapilo a potěšilo úžasné představení baletu Moravského divadla Olomouc "Frida", které úrovní převyšuje jakékoli laťky provinčních divadel. Inspirováno osudy oblíbené malířky a filmem téhož jména (použili spoustu filmové hudby) se v takovéto taneční verzi chopilo spíš obecnější roviny "láska-vášeň-bolest-smrt". Pokud se zadaří, ráda v nastávající divadelní sezóně zajdu potěšit oko, ucho a srdce zas, klidně i několikrát. :-) Takže - milovníkům absolutně kompaktních, výtvarně i tanečně dokonalých představení mezinárodní úrovně můžu jenom doporučit. (Určitě stojí za to si i zajet z daleka. A pokud bude na výběr - Renata Mrózková v hlavní roli byla opravdu dech beroucí...)

(škoda, že mě to nenapadlo zachycovat od začátku...)

4 roky:

.........................................................................................................................................................................................................................

Aktuální TOP kousky, které neustále opakujeme:

Lví král

Doba ledová

Bambi

Kniha džunglí

Pinocchio (Disney)

Pinoccchio (Benigni)

Zahrada (odmala hlavně úvodní díl, jak si pán pořídil rybičku)

Dumbo

Medvědi

Sněhurka a 7 trpaslíků

Tři veteráni (....překřtila na "Jak se proměnili")

Lotrando a Zubejda

Pippi dlouhá punčocha

Vzhůru do oblak

Karcoolka

Pidilidi

Páni kluci

O štěstí a kráse

Kirikou v divočině

 ........................................................................................................................................................................................................................

obrovský úspěch mělo také:

Bílá kočička, Strach má velké oči, Nesprávné kalhoty,  Fimfárum (nejvíc příběh o Palečkovi), Taneček přes dvě pekla,

Mrazík (zatím evidentně především kvůli hudbě, která ji nenechává v klidu),  Psí vévoda, Čarodějnice roku, Lady a Tramp, Pan Tau, Toy story, Velká kočičí pohádka, Asterix, O rybáři a rybce, Robinsonka (to se jí dokonce líbilo tak, že mě poprosila, abych jí to nahrála) ...  v době, kdy jsme dlouhodobě zpracovávali smrt v rodině, se podivuhodně ujal i po částech pouštěný Zaříkávač koní (nejvíc určitě pasáže, jak "se koníček bál", ale měli jsme z toho takové dlouhodobé povídací náměty na téma nehody, opatrnost, strach, zvířata,...) , Za plotem, Ať žijí duchové,...

Z Večerníčků a krátkých animovaných příběhů asi nejvýrazněji:

Křemílek a Vochomůrka, O víle Amálce, Maxipes Fík, Bubáci a Hastrmani, O Kanafáskovi, Pat a Mat, Krteček, Příběhy kocoura Modroočka, Jen počkej, Žofka, Rákosníček, O klukovi z plakátu, Povídání o pejskovi a kočičce, Rumcajs, Cvrček, Tip a Tap, Králíci z klobouku, Pane pojďte si hrát, Méďové, Matýsek, Ferda mravenec, Pátrání světlušky Lucie, Krysáci, Já Baryk, Spejbl a Hurvínek, Dorotka, Káťa a Škubánek, Jája a Pája, Kipper, O chytré kmotře lišce,  O človíčkovi...

 ........................................................................................................................................................................................................................

Návštěvy kina:

Doba ledová 4 (maminka otrávená a nejradši by ten blbý nápad vzala zpátky, dítě nadšené. Aspoň tedy ví, odkud jsou obrázky na kuličkách, které teď spousta spolužáků ze školky sbírá.)

5 let:

.............................................................................................................................................................................................................................

Návštěvy kina:

Medvěd a myška, ....   Bajaja (J.Trnka), ... Já padouch 2, ..... Croodsovi,  .... Turbo

Aktuální TOP kousky dost vyžadovaně opakované:

Matylda

Malí rošťáci

Jak vycvičit draka

Strach má velké oči

Čarodějka Lilly

Brémští muzikanti

Čarodějnice roku

Asterix

Pane pojďte si hrát

Pippi dlouhá punčocha

O Terezce a paní Madam

Nejoblíbenější pořady a seriály:

Máša a medvěd, Draci v hrnci, Nina a Neuroni, Legenda o Angovi, Rychlá rota, Kouzelný strom, Branky body vteřiny (!), 60 zvířecích zabijáků, Záhada Anubisova domu, Děsivé dějiny,   .... My z Kačerova, Uzlík a mazlík (což je pro ni evidentně těžké retro a miluje to asi hlavně v souvislosti s vyprávěním o mém dětství)

Velký úspěch mělo také:

Legenda o sovích strážcích, Kocour v botách,  Princezna ze mlejna, Zachraňte Willyho, Pravda o dinosaurech,

Bezprostředně po shlédnutí kontroverzního Benigniho Pinocchia nakreslila čtyřletá dcera tenhle obrázek. Tím bych docela ráda odpověděla na otázky, které jsem zaznamenala ve zdejších diskuzích pod filmem. Jak  že asi vnímají tuhle verzi troufale vykolejenou ze stereotypů samy nebohé děti?

Tak tedy.... Pinocchio s vráskami:                                                                                                                                                             :-)

RUSALKA Z NOVOZÉLANDSKÉHO POBŘEŽÍ (Piano)

Chtěla bych od vás, hlubin těch se zbýti,
člověkem být a v zlatém slunci žíti!
(Jaroslav Kvapil, Rusalka)

...

Pohádkový příběh Jane Campionové o Rusalce jménem Ada (Holly Hunterová) má sice svou prehistorii kdesi ve Skotsku, ale ve skutečnosti se začíná odvíjet až na břehu moře ve vzdáleném Novém Zélandu, kam otec Adu provdá za místního usedlíka. Nádherné mořské vlny (filmová kamera dnes dokáže s mořskými vlnami kouzla, jaká by jí jistě záviděli i takoví mistři „obrazů moře“, jako byl Monet, Turner nebo Debussy) jakoby vyvrhly Adu i s její dcerkou a veškerým majetkem na břeh, kde Ada očekává příchod svého budoucího manžela. Nejdůležitějším, pro Adu nepostradatelným předmětem mezi těmito zavazadly, je piano. Jako mořská víla je Ada sice němá, nedovede, jako všechny mořské bytosti, mluvit, zato však umí hrát krásně na svůj nástroj. Je němá a nedovede se vyjadřovat pomocí slov a myšlenek, je však plná hudby: jejím jazykem jsou tóny, pomocí nichž se vyjadřují pocity, dojmy a nálady.
Je to ovšem jazyk, pro nějž Adin muž Stewart (Sam Neill) nemá nejmenší pochopení. Proto odmítne piano dopravit po beztak téměř neschůdných stezkách do svého domu. Zavazadla odnášejí místní domorodci, Maorové, připomína¬jící pohádkové bytosti – lesní duchy nebo elfy. Stewartův soused, osadník Baines (Harvey Keitel), který má tvář pomalovanou po způsobu domorodců a který se nikdy nenaučil číst, je však Adiným nástrojem natolik uhranut, že jej vymění se Stewartem za kus půdy a nechá jej dopravit do své chatrče pod záminkou, že se chce naučit na něj hrát. Ada a její piano mu začínají splývat vjedno. Adino hraní v něm probouzí touhy, jaké při obvyklých radovánkách s domorodými ženami nepoznal. Cosi ryze duševního se mu stává nejprve trýzní a ta se zvolna proměňuje v dosud nepoznanou rozkoš. Na jednom záběru Baines, úplně nahý, chodí v podivném rozpoložení kolem piana a opatrně a něžně z něj utírá prach. Tento nový druh touhy se nakonec soustředí na Adu samu a zmatený Baines jí navrhne zvláštní druh obchodu: za něžnosti, které by jí rád projevoval, může Ada svůj nástroj, klávesu po klávese, získat nazpět.
Ada je však chladná mořská víla, dosud neprobuzená, zakletá do své němoty a do svého „citového vlnění“, které dokáže vyjádřit jen posunky a hudbou, vůči níž druzí zůstávají naopak hluší. Zakleta mezi vlastní němotu a hluchotu druhých čeká na své probuzení a proměnu v plnohodnotnou lidskou bytost. K trvale pohádkovým rysům každé ženy, dokonce i v dnešním pozdním věku, patří, že tím, kdo ji dokáže probudit, není kupodivu civilizovaný zástupce mužského světa, v tomto případě Adin muž Stewart, ale spíše jakýsi „ušlechtilý divoch“, takový, jakým je ve filmu napůl domorodý a negramotný Baines, který si patrně díky těmto svým civilizačním nedostatkům uchoval jistý cit pro přírodu a krásu a neztratil schopnost nechat se okouzlit. Stewart marně od své ženy očekává projevy něžnosti – ostatně se jich poté, co Ada poznala Bainese a přece jen se se Stewartem sblížila, děsí, je sám smyslově zastydlý a neohrabaný.
Adino probuzení má podobu prudkého vzplanutí: jakási nezvladatelná, téměř živelná síla ji náhle nutí, aby se přimkla k Bainesovi. Co ženy při hledání vlastní totožnosti na mužích přitahuje, je spíše onen „ušlechtilý divoch“ Baines, který je jim svou větší citovostí mnohem bližší než civilizovanější, spořádanější a zámožnější Stewart. U mužů to často probouzí záchvaty zuřivosti a zdá se jim, že za všechno může sex. Jane Campionová nám však svými jemnějšími ženskými prostředky sděluje, že tomu tak není – pořadí je tu obrácené, pokud má vůbec smysl hovořit o pořadí.
Stewart reaguje na vzniklou situaci ryze mužským způsobem. Zaslepen hněvem, potrestá Adu tím, že jí sekyrou usekne jeden z prstů její pravé ruky. Chystá se zabít Bainese, ale když na něho namíří zbraň, překvapeně zjistí, že k němu vlastně necítí žádnou nenávist. Uvědomí si náhle, že Ada a Baines patří k sobě „spřízněností volbou“, a pokud je nechá spolu volně odejít, nebude už při vyměřování a kácení lesa rušen ničím tak zneklidňujícím, jako je piano, hudba a touha po něčem neuchopitelném a nepochopitelném. Ke skutečnému kontaktu mezi Stewartem a Adou ostatně nikdy nedojde. Prostředníkem mezi nimi je dítě, Adina dcerka, jejíž malá představitelka tu, mimochodem, podala obdivuhodný herecký výkon. Vztah mezi tak nerovnými partnery zůstává trvale nezralý, ja¬ko by se odehrával jen na úrovni dítěte.
Když se Ada, tentokrát již společně s Bainesem, znovu ocitne na moři, odváží si na člunu i svůj milovaný nástroj. Má-li se však s konečnou platností zbavit svého zakletí a stát se opravdovou lidskou bytostí, musí nejprve svému domovskému prostředí obětovat to, co je jí nejdražší. Piano proto na její příkaz putuje do moře. Adina noha se však při tom zaplete do lana, jímž je piano svázáno, a Ada klesá spolu s ním do mořských hlubin, rozhlížejíc se přitom až nápadně klidně po tiché a potemnělé mořské krajině, jako by se nestalo nic jiného, než že se navrací domů, do svého domovského světa. Pak se však náhle odpoutá a směřuje prudce vzhůru. Její oběť byla přijata, a nevyzpytatelná vůle ovládající její život se rozhodla pro život v pozemském, lidském světě.
Dvořákova a Kvapilova Rusalka byla Princem opuštěna, a proto se musela vrátit zpět do temné tůně. Zjemnělý Princ dal přednost krásné Cizí kněžně před němým a studeným stvořením – přestože toto stvoření ztělesňovalo jeho vlastní zakletou „ženskou“ duši – aby nakonec v jejím náručí beztak „utonul“. Rusalka Jane Campionové vnímána ze zorného úhlu citlivé ženské duše měla to štěstí, že se na své životní pouti setkala se svým „ušlechtilým divochem“ a skrze něho a s ním doplula až do skutečného, vezdejšího světa, v němž může nejen hrát na svůj milovaný nástroj a učit se mluvit, ale dokonce se poprvé usměje.

Rudolf Starý, Filmová Hermeneutika (1994)