Réžia:
Jiří BělkaScenár:
Jiří ŠotolaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Luboš FišerHrajú:
Rudolf Hrušínský, Luděk Munzar, Eduard Cupák, Zdeněk Řehoř, Karel Pavlík, Otakar Brousek st., Jiří Němeček, Richard Záhorský, Eva Dousková, Zdeněk Hodr, Karel Houska, Oldřich LukešObsahy(1)
Rudolf Hrušínský v roli císaře-filozofa uprostřed mocenských střetů římského impéria. Roku 363 někde v Mezopotámii, na tažení proti Peršanům, prochází císař Julián, který se po vítězství nad Gally stal Konstantinovým nástupcem, osobní krizí. Vidí, že nový filozofický směr, křesťanství, je stejně krutý a nesmiřitelný, jako staré pohanství, a tak se vrací k antickým filosofům. Ví, že jako mocnář je obklopen smečkou kariéristů, jimž jde jen o kořistnické cíle, navíc tváří v tvář zákeřnému vnějšímu nepříteli. Jeho další osud je ale v jejich rukou... Postava a činy římského císaře Juliána se staly historickým příkladem marné snahy jedince zastavit a zvrátit dějinný pohyb společnosti. Tragika této postavy inspirovala řadu autorů a také dramatika Jiřího Šotolu. Titulní roli rozporuplného vojevůdce ztvárnil Rudolf Hrušínský. (Česká televize)
(viac)Recenzie (20)
Historická televizní studiová hra o skutečné postavě starověkých dějin, posledním římském císaři, který praktikoval staré pohanské kulty a pokoušel se zvrátit směřování k monoteistickému náboženství. Tenhle televizní žánr uměl u nás nejlépe Oldřich Daněk a pokud srovnáme s Julianem např. jeho Hříčky o královnách, ale klidně i Bělkovu žánrově zpřízněnou tvorbu, jako je Zikmund, šelma ryšavá nebo o dva roky starší Waterloo, vidíme velmi výrazný až krutý rozdíl ve výsledku. Julián odpadlík je prostě špatně napsaný, nefunguje jako drama a místo aby směřoval k nějaké katarzi, přešlapuje na místě a nudí. O historických postavách, od kterých nás dělí tisíce let, toho pochopitelně mnoho nevíme, ale i to, co je o Juliánovi známo, naprosto odporuje představám, které se scénárista pokouší divákovi prodat. Julián v podání Rudolfa Hrušínského je tady spíš věčně duchem nepřítomný, emočně nestálý a zcela neschopný vykonávat správu říše. Jediné, co může hra nabídnout, je špičkové herecké obsazení. Bojím se, že právě to, stejně jako úcta ke stařičkému titulu z televizního archívu zapříčinila vysoké hodnocení, protože jinak jde o právem zapomenutou záležitost. Celkový dojem: 25 %. ()
Televizní filmy Jiřího Bělky, ať už se zasazením do historie nebo současnosti, neoplývají velkým rozpočtem. Přesto se Bělkovi podařilo v těchto skromných podmínkách i v rámci látky ze starověku navodit hodně slušnou atmosféru dávných dob, v níž Rudolf Hrušínský, Munzar a Cupák předvádějí doslova herecké orgie. Stejně jako v případě Ohnice nebo Posledního dopisu, i zde Bělkovi hodně k atmosféře napomáhá kamera Vladimíra Opletala, snímající často zajímavé detaily tváří protagonistů, a samozřejmě stylová Fišerova hudba (zde s temnými sborovými zpěvy v pozadí). Samotný obsah musel skrze silně náboženské téma zapůsobit především v době vzniku, ke mne pronikal (snad kvůli tomu zasazení do dávné historie) o cosi hůř, ale nakonec mne i díky hereckým výkonům a spoustě hlubokých myšlenek spolehlivě pohltil. Ač přiznám se, že cestu k tomuto dílku jsem si hledal dlouho a vznešená poetická mluva mi to spočátku rozhodně neusnadňovala. ,,Já se nenarodil k nenávisti. A ty? Nenávidíš mého Apolóna?" ------ ,,Jsi císař světa, svět je v rozpadu. Konej svou povinnost, vládni!" -------------- ,,Musím jednat jako barbar, abych přemohl barbary..." 75% ()
Císař, který byl člověkem víc než je přípustné. Šotolova hra, volně rozvíjející klasický motiv z antických dějin, je postavena především na dialozích, není to tedy akční podívaná, ani film s opulentní výpravou. Hlavní a jedinou zbraní jsou tu slova – právě do nich a do jejich významu jsou vloženy všechny vypjaté momenty a dramatické zvraty. Tomu samozřejmě odpovídá i výběr hereckých představitelů: od Rudolfa Hrušínského, který nepateticky střídmým pojetím vystihl filozofickou duši nemilovaného císaře, až po Eduarda Cupáka a Luďka Munzara, jejichž postavy vnášejí do příběhu neklid a napětí. Nijak nepřekvapí, že inscenace se stala trnem v oku novopečeným normalizátorům a jako nepohodlná byla okamžitě poslána k ledu. Její důležitost i nezpochybnitelná kvalita se tím jen zvýšily. ()
Rudolf Hrusinsky ako rimsky cisar Julian Apostata. Kto ma rad tuto tematiku, pride si urcite na svoje. 80 % ()
Imperátor Hrušínský co ho vlastní lid vyhnal do pouště, kde má být údajně armáda peršanů a on čeká na svoji vhodnou chvíli zvednout si seběvědomí i ztracenou reputaci. Jenže zrada kolikrát číhá ve vlastních řadách a tak je na obzoru nový vládce říše. 75% ()
Pro milovníky divadelních her asi lahůdka, jinak se ale děj utápí v rádoby duchaplných dialozích, víceméně nikam nepostupuje a divák se jen těší na vytoužený konec. V tomto případě opravdu nerad konstatuji: "nuda,nuda, šeď, šeď " , přestože jsem se na tuto historickou sondu opravdu těšil. Zde ale nejde o historii ani v nejmenším...50% ()
Nosným pilérom tejto inscenácie nie je ani tak zvolená téma, ako hl. postava nevyrovnaného rímskeho cisára perfektne ztvárnená Hrušínským, na ktorej to všetko stojí, sedí i visí. Predsalen divák očakáva viac ako iba dlhé filozofické monológy, či ešte viac, hovory so samým sebou. Toho sa dočká až v absolútnom závere. Nečakaným prvom boli dokorán odhalené prsia herečky vo vedľajších roli. Na inscenáciu fakt nezvyklé. ()
Pochybnosti jsou smrtící pro imperátora, přidá li ale soucit, pochopení a sebereflexi, musí být zabit... Tady mi došlo jak jsou mocní odříznutí od skutečných lidí a události, často přes kohorty rádců a pseudorádců a když se tomu přidá pocit vlastní výjimečnosti je vymalováno...Stává se slepým a hluchým ve své zemi...Mocní nevedou zemi, ale jejich loutkáři...Povedená věc, jen kdyby Kozička furt nerozptylovala kozičkami... Kdepak to točili ? Praetoriani, o kterých Julián často mluví byli elitní jednotka tvořící osobní stráž římských císařů. V pozdních fázích impéria byl vliv pretoriánů a jejich velitelů nesmírný, často větší než vliv samotného císaře. ()
"Nenávidět bývá těžší než milovat a méně příjemné, ale člověk se nenarodil, aby mu bylo lehko a příjemně." Tahle slova trochu překvapivě nezaznívají ze strany římského císaře Juliána, ale mnicha Řehoře z Naziánu. Střet starého římského světa a toho nového nastupujícího světa křesťanství tak můžeme v této historické televizní hře sledovat z poněkud jiné a netradiční perspektivy. Hrušínského Julián je "více člověk, nežli je přípustné", je to muž, kterému se "říká římská císař už jen ze zvyku", protože "římská říše už není". Duchaplných či rádoby moudrých monologů a dialogů je zde na jednu hru možná až trošku moc a tak se postupem času, i přes standardně výborný Hrušínského výkon, který skoro nesleze ze scény, začíná člověk trošku nudit a vlastně se už i těší na konec. Klade si přitom (pokud není znalec dějepisu) otázku, jak to vlastně s Juliánem skončí. I samotný císař se ptá: "Kdo mě zabije? Ježíš Kristus? Pošle kopí z nebe?" Nakonec to kopí nebylo z nebe, ale bylo perské. "Slavná smrt... Krásný konec..." ()
Moje první zklamání u tajného prince české iscenace a zároveň děsivé zjištění, že i u Jiřího Bělky se dá usnout. Reklama na klížení... ()
Pres dobre obsazeni pozornost divaka neupouta...skoda. Moc reci o nicem, studiove. Nejvetsim plusem zustavaji tedy asi jen odhalene vnady Evy Kaiserove. ;) ()
Konverzačně nudný historický film. [147. hodnocení, 15. komentář, 71%] ()
Ze života a působení císaře Juliána vybral Šotola jen rysy, které se hodily k zadání dramatu vypovídajícímu o situaci státu a společnosti v srpnu 1968 a bezprostředně poté. Z pohledu diváka té doby jde o průhlednou alegorii vládnutí smířlivého a nerozhodného A.Dubčeka, proti němuž stála stranická garda nesmiřitelně pravověrných, konzervativních komunistů, v dramatu představovaná mstivými, vládychtivými biskupy a mnichy. (Koho zajímá skutečný osud a činy Juliána, může podstatné zjistit z Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Julianus.) Inscenace je kvalitní a děj uvěřitelný zejména díky herecké osobnosti Rudolfa Hrušínského. ()
Zajímavá televizní inscenace s dobrým hereckým obsazením, přesto ale dialogy působí poněkud nepřirozeně, postavy jsou včetně mluvy až moc frázovité. I samotný Julián v podání Rudolfa Hrušínského působí na císaře přehnaně filosoficky nerozhodným dojmem, je to spíš poněkud planě mudrující stařec než vládce mocné říše. Zkrátka tomu jako celku chybí větší autenticita a uvěřitelnost. Za zhlédnutí však tato inscenace i dnes ještě stojí. ()
Kromě herců a semtam něčeho dalšího tenhle film nemá absolutně nic. Děj nemá žádnou gradaci, celejch 75 minut nudí fest a nejvíc vás nasere konec. Neskutečný zklamání. ()
"Bohové nejsou aby vysvětlovali." "A nač jsou, aby se nám smáli?" Spravovať rímsku ríšu nie je pre každého, ako veľmi nevhodný typ sa javí nestály hlavný hrdina tohto filmu, potácajúci sa medzi spupnou aroganciou a filozofickými pokusmi o pokoru, striedavo velebiaci a haniaci staré aj nové náboženstvo, chvíľami vojvodca a chvíľami mierotvorca. Situácii nepridáva priveľká armáda s cudzorodými zložkami ako sú Germáni alebo kresťania, ani najbližšie okolie plné potenciálnych zradcov, čakajúcich na svoju šancu. Akcie sa tu nedočkáme, jedná sa ale o vynikajúco zahranú kostýmovú konverzačku. V cisárskej roli dominujúci Hrušínský, sekunduje mu nemenej skvelý mních Cupák, poradcovia/pobočníci Munzar a Řehoř alebo veliteľ pretoriánov Brousek. Historicky to síce nie úplne sedí, ale filmový zážitok mi to nekazí. Štyria uškrtení mnísi. "Máme jen jednu střechu nad hlavou, zapal si ji, ale aspoň mi řekni proč." ()
Jiří Bělka je můj televizácký oblíbenec a kdykoliv běží některá z jeho historických inscenací v televizi, nenechám si ji ujít. Julián Odpadlík patří k mým nejoblíbenějším. (Je to dáno i tím, že se o historickou postavu posledního pohanského císaře zajímám.) I když připouštím jistou nedějovost a statičnost inscenace, tak tento nedostatek vyvažují dle mého názory dobře napsané dialogy. Slovní souboje mezi Hrušínským a Cupákem alias Juliánem a Řehořem z Nazianzu jsou velmi výživné, a i když občas šustí papírem, fungují jako zdroj dramatického napětí. ()
Vynikající televizní inscenace. Téma konforontace antické vzdělanosti a humanity (zosobněné vynikajícím Rudolfem Hrušínským) s nastupujícím křesťanstvím, které ve své ranné fázi hlásalo, že vše co bylo předtím bylo barbarské, prohnilé, byly ničeny nejen chrámy a sochy bohů, ale bohužel i páleny spisy filozofů. Julián Augustus, hledá a chce obnovit rychle mizející humanitu a úctu k člověku, křesťanství mu připadá příliš kruté, barbarské, mniši hlásají lásku k bližnímu ale k těm co pochybují cítí nenávist a Julián, který uznává staré Bohy (v průběhu děje však vyplouvá na povrch jeho vlastní pojímání víry v Bohy, kdy na pohoršení Apollónových kněží, kteří ho přesvědčují že Hélios chce válku s Peršany on odpovídá: "Ale Bohové nechtějí, já mám jiného Hélia a ten je tady" a ukazuje rukou na SVÉ SRDCE ) ale současně nechce krveprolévání křesťanů, nechce ani válku s Peršany, chce smír, obnovu Římské říše, život v míru, pochopení a náboženské toleranci, je označován biskupem za satanáše. Výborná role Eduarda Cupáka jako mnicha Řehoře z Naziánu, který je pevně přesvědčen o boží pravdě a nutnosti spálit a zničit starověké Athény, celý ten starý bezbožný a hříšný svět. A přece na konci příběhu je nalomen pochybnosti o absolutnosti a neomylnosti své pravdy tváří v tvář nepokřťěnému Juliánu Augustovi, který ač pohan, projevuje tu největší možnou lásku k člověku neboť: "Nechci, krveprolévání, chci smír, nechte mne žít! Nebudu vás zabíjet, pronásledovat nebudu bránit vašemu množení... Vyjedu do měst a budeme hlásat mír, toleranci, lidskost." Naziánský tváří tvář obrovské lidskosti a lásky k bližnímu nechce Juliánovu smrt. Avšak biskup je nemilosrdný, Julián nechce pokřtít tudíž je pro něj psem, který musí být zabit. Čehož se ochotně ujmou pretoriáni (ostatně v zabíjení nepohodlných imperátorů mají značnou praxi). A tak na konec umírá ČLOVĚK, který svou touhou po smíru a lásce k blížnímu ač vyznáním pohan, svým myšlením a duchem je ze zúčastněných KRISTOVU ODKAZU ("milujte jedni druhé") nejblíže ze všech zúčastněných. Vrcholně zpracovaná adaptace Jiřím Šotolou. ()
"Pozval sis přátele. A mohli by tě zabít..." Pár takových hezkých vět padlo. Odehrané zkušenými i méně známými herci dobře. Julián měl sice v inkriminované době krátce po třicítce, Hrušínský rovnou padesátku, to se ale dalo zkousnout. Horší to bylo s podivně napsaným scénářem, který místy dost nudil, místy dost překvapoval svou moudrostí. Třeba další, trvale aktuální větou: "Římští císařové vždycky chodili dobývat svět, když doma nevěděli kudy kam." Schizofrenní, jako osoby jež popisoval. Co se od té doby změnilo? Snad jen to, že církve všeho druhu už nemají takové slovo. Díky bohu! Opravdu hezky je tu vidět, kam vede náboženské blouznění, lhostejno, kýho boha či bohy vyznává. ()
Jasne, ucebnice dejepisu to neni, to vsak od tv inscenace ani nevyzaduji. O cem to tedy je? O (ne)vuli k zivotu, o (bez)moci zvitezit v souboji, ktery byl prohran jeste pred vlastnim narozenim, o (ne)smyslu zivota, o hlouce deprese, o frustraci, o absolutni (bez)moci absolutni zodpovednosti a absolutnim strachu, coz likviduje dusi i osobnost treba i tech nejlepsich. O prodlouzene sebevrazde. O stretu idealismu a reality, o neviru v uspech vlastniho konani a snazeni, o absolutni rezignaci, kterou, obdobne jako slunko v obcasnych utrzcich mraku v podmracenem pocasi, prerusi jakas takas beznadejna nadeje, aby se postava hlavniho hrdiny po chvilce ponorila opet do hluboke frustrujici deprese a naproste rezignace. Toto vse se v soucasne globalni krizi opetovne stava az neprijemne aktualnim. Jiste, divak, ktery se nevyziva v hloubkach dialogu a monologu plnych filozofickych uvah a psychologickych studii jednotlivych postav se muze nudit, ale osobne k temto divakum nepatrim, byt i mne to vede k odecteni jedne hvezdicky. Jinak je treba chvalit a vyzdvihovat. Vynikajici Hrusinsky, vyborni Rehor, Munzar, Cupak, krasne kostymy, hudba, atmosfera. Trochu vadi dramaticka zkratka vedouci k jasnovidectvi postavy pana Munzara. I kdyz to neni tedy ta ucebnice, presto vsak jeden historicky omyl tvurcum vycitat musim: Julianus Apostata po smrti sve zeny Heleny zil v celibatu, toto pochybeni v dile pojmenovane po nem je docela zasadni. Za mne ucebnicovych 70 procent. ()