It Might Get Loud
Obsahy(1)
Po Inconvenient Truth prichádza režisér Davis Guggenheim s ďalším, pre zmenu hudobným dokumentom. V ňom sa stretli a spolu si zahrali Jimmy Page, The Edge a Jack White ako traja legendárni gitaristi, reprezentujúci tri generácie a tri odlišné štýly, ktorými nemalou mierou obohatili svet hudby. (Filmárik)
Recenzie (52)
Tlachání o ničem v dost ospalém tempu. Ani ta hvězdná trojka nevypadala, že se nějak extra baví. 4.5/10 ()
Tohle tema a tihle tri hudebnici by si zaslouzili lepsi dokument. Informacni hodnota je velmi nizka, coz by ani nevadilo, kdyby reziser neskakal od certa k dablu a i to malo rozmelnil. Nakonec to zachranuje Jack White, ktery je tak zajimava osobnost, ze by snad bylo lepsi, kdyby zustali Edge a Page doma. ()
Pěkná "kytarovka". P.S: Kdyby se nezúčastnil Jimmy Page, kvalita by silně poklesla... ()
Pre gitaristu to musí byť nesmierny zážitok, no ja ako bubeník musím priznať, že som sa až na pár svetlých momentov celkom dosť nudil. Ako, nie že by to bolo nejaké zlé, no hudobný film si zvyknem vychutnávať, aj keď nejde o môj štýl. It might get loud mi prišiel trochu chaotický a pre laikov nezrozumiteľný. Tak som sa doňho neponoril skrátka. No ako hovorím, pre gitaristov to musí byť šmak. ()
Výborný náhled do života oblíbených kytaristů..Teda až na toho Edge, tento "kytarista" - elektrikář se sem vůbec nehodí- hvězdička dolů. Předpokládám, že jde o osobní vztah s Davisem Guggenheimem, jelikož spolu již natáčeli. ()
Hned jsem si sundal ze skříně kytaru a zahrál zjednodušenou verzi Ramble On. Znělo to skoro jako od Page, samozřejmě:) Tohle povídání a hraní dvou Britů a jednoho Američana mi vyloženě sedlo. Nejsem tak nadšenej Jackem Whitem jako současná hudební scéna (objevil se mimo jiné v Jarmuschově kafe a cigára nebo ve Scorseseho Shine a Light s RS), ale musím uznat, že je to zajímavej chlápek s mile konzervativním názorem na hudbu (jak má někdo rád starého Roberta Johnsona, je můj člověk). Jeho hudba ve mě ovšem extázy nevyvolává a radši než jeho kytarově-bubenické duo White Stripes mám ostrou dvojku Dresden Dolls. Chvíle kdy jsem se radostí zavrtěl ovšem přišly - staré záběry na Zeppelin, společné, sice rozpačité, ale působivé, hraní účinkující trojice ve studiu, U2 na stadionu. Pozvaní muzikanti k sobě vlastně moc nepasujou, ale nevadí. Všichni tři jsou zajímaví, všichni výborní muzikanti a všichni pohovořili o tom, co je ovlivnovalo a jak se hudebně vyvíjeli. Moc jsem si to užil. ()
Když z toho setkání/rozhovoru/jam session použijete tak málo, tak proč to vůbec organizovat? Few notes: 1) překvapilo mě, jaký má Edge obyčejný byt 2) White bude buď v klidu týpek, nebo totalní kretén 3) když sem si všim, že bych něco z toho dokázal zahrát, radost 4) koho kurva zajímá historie U2, tak se koukne na dokument o U2 5) Edgeovy voice-overy ubíraly na autentičnosti a přídávaly na patetičnosti 6) celkově, pokusy o poetičnost sem moc nepatří 7) raní U2 byli ovlivněni punkem :D 8) Page je sice frajer, ale tady byl z daleka nejméně zajímavým 9) "Pop music was rubbish... so we weren't going to play that" některé věci se nemění 10) Whiteův hudební vkus 11) "He was probably in the middle of saying totally organic" Ortel "Get a loud off, Annie" rlz!!!! U2 moc ne. ()
Velmi vydareny a inspirujuci hudobny dokument o troch originalnych hudobnikoch. Mozno by som sa vsak viac venovala ich vzajomnej konfrontacii. ()
White Stripes a Led Zeppelin patria už roky medzi moje obľúbené kapely a preto bola pre mňa správa o vzniku tohto dokumentu ako blesk z jasného neba. Skvelo zobrazené biografie plné pikošiek, príhod ktoré sa fanúšik nemohol doteraz dozvedieť inak ako z úst samotného interpreta. K tomu ako inak skvelá muzika a dokument snov je na svete. Jedná sa pochopiteľne len o film pre striktne úzky okruh ľudí a je jasné že z tohto dokumentu sa nestane komerčný konkurent Avatara no jedná so o povinnosť pokiaľ patríte medzi fanúšikov minimálne jedného z interpretov. ()
Aneb když se sejde kytarová legenda, brilantní kytarista a výborný kytarista... :) ... Chápu, že někomu přijde film zdlouhavý a nudný, ale já hltal každé slovo, každou část příběhu, ale hlavně každý kousek hudby, jako žák, který si nepřeje nic jiného, než se naučit alespoň ze čtvrtiny tak dobře hrát a vymýšlet jako zmínění pánové... Dále bych ještě filmu vytkl, že jedny z nejzajímavějších scén (resp. tu o Kashmir a Seven nation army) dali autoři do vyřazených scén, což je pro mě absolutně nepochopitelné... po takové kritice vám přijde nejsíš zvláštní, že jsem film ohodnotil 5*... je to proto, že hudba je mojí srdeční záležitostí a Jimmy Page a Jack White patří k mým nejoblíbenějším nejen kytaristům... ()
Tak nějak jsem očekával, že se bude film (ještě) více zabývat samotnou elektrickou kytarou, ale i bez této podrobnější sondy se jedná o povinnost pro všechny kytaristy a zajímavý film pro ty ostatní :-) ()
Tento "dokument" má v podstatě smysl pouze pro milovníka el. kytary, v menší míře pak pro fanouška některého ze tří přítomných prvotřídních hudebníků. Jsem vším, takže slovy Jimmyho Page "prostě jsem si to užila, toť vše"... 5 hvězd. ()
"Who says you need to buy a guitar?" / Bytostne som vpíjala v kine každý moment tohto dokumentu, hodinu a pol fascinovaná obrazom i zvukom - jednoducho milujem zvuk elektrickej gitary (a to nemusím hrať na gitaru). Hoci pred videním som určite preferovala jedného z predstavených hudobníkov, po pozretí musím skonštatovať, že každý z nich má niečo do seba a má svoj svojský prístup. Krásne zábery (nielen) z vidieka, nazretia do zákulisia tvorby, do detstva, bluesových inšpirácií... no nemôžem si odpustiť malú reflexiu (inak celkom podareného) príhovoru, ktorý zaznel v kine pred filmom - obsahoval totiž implicitný predpoklad, že na gitaru hrajú asi len muži a ich priateľky možno úplne nepochopia, o čom to celé vlastne je - za všetky citujem posledné slová: "...a určite i holky ne-gitaristky se budou mít na co dívat." (muži ne-gitaristi asi neexistujú a ženy asi nedokážu počúvať hudbu, tak sa môžu aspoň pozerať) / Visions of Light 2014 Brno ()
Kdo se na tenhle film bude dívat jen z toho pohledu, že musí za každou cenu určit toho nejlepšího a nejméně výrazného, vůbec ho nepochopil a přijde o spoustu zajímavých myšlenek. Stejně jako nejde v F1 srovnávat Fangia, Sennu či Hamiltona, ve fotbale Andradeho, Pelého nebo Messiho, v hokeji Ragulina, Orra, popřípadě Bourquea, tak to nelze ani zde. Každý z trojice Page, Edge, White má svůj vrchol, místo s nímž budeme nesouhlasit nebo okamžik, nad nímž je nutné se zamyslet. A závěrečná The Weight je skutečně výborným puntíkem za netradiční, ale velice dobrou podívanou. ()
Co k tomu jen dodat. Jack White, Jimmy Page, akorát ten The Edge mezi ně moc nezapadá. Diskuze o elektrický kytaře byla spíš forma příběhu z každého života a jejich přístup k hraní a směr jakým se dali. Pro kytaristy povinnost a pro milovníky The White Stripes nebo Led Zepelin - rozhodně budete ve svém živlu. ()
"Who says you need to buy a guitar?!" - Jack White a "fuck off" úvod, aký som snáď ešte v žiadnom filme nevidel... (ak ste zvedaví o čom hovorím, stačí ak si pustite trailer). Jack White, The Edge a legenda menom Jimmy Page sa stretli, aby pod réžijnou taktovkou Davisa Guggenheima prediskutovali a ukázali nám všetko, čo potrebujeme o vedieť o individuálnom prístupe ku gitare u každého z nich. Mám rád takéto filmy. ()
Příjemný pokec kytarových legend, za zvuku notoricky známých riffů. Musím ale napsat to okřídlené rčení, že o umění není třeba mluvit, to za sebe dostatečně mluví samo. Raději než jakýkoliv dokument si tedy poslechu libovolné album těchto pánů, a bude to nahlas. ()
Jako fanoušek U2 a Led Zeppelin nemůžu hodnotit jinak 5* :-) ()
Představte si co by se stalo, kdyby jste do jedné místnosti zavřeli tři úžasné muzikanty. Legendu jako je kytarista Led Zeppelin, old-school maniaka jako je Jack White a inovátora ve ztělesnění umění U2. To všechno je navíc obalené v úžasné atmosféře, estetických záběrech a sestřizích ze starých videoklipů. Celý film cítíte to teplo a intimitu každé scény - žádný moderátor, nemluví nikdo jiný než oni hudebníci - a na konci se Vám oddálí záběr a máte možnost vidět, jak velký štáb byl zapotřebí při natáčení. A stejně Vám to ten pocit sblížení se s Vašim hrdinou nevezme. ()
Och áno, chápem. "Tri generácie" gitaristov sa hrajú. A každý má trochu iný štýl... Lenže, to by ste nemohli dať dokopy prakticky jedného z 5tich najlepších rockových gitaristov akí kedy žili, k nemu týpka, čo doslova hrá dva tóny, alebo tri akordy celú skladbu. Každú skladbu. A do tretice one riff wonder kid pop-rock smažku. Jimmy Page sa na tých dvoch srandistov pozerá s pohľadom zaslúžilého profesora, ktorému študent na prednáške ukazuje niečo, o čom on už napísal 30 publikácií. Nápad možno pekný, ale nakoniec to podľa mňa vôbec nevydalo to, čo tvorcovia zamýšľali. "Ty mudlant, skús hrať tak ako Jack Black! Teda, sorry! White!" Ok, takže nabudúce až ktokoľvek bude kritizovať akýkoľvek film, tak najprv bude vhodné, aby ste mali aspoň jedného Oscara. Chápem to správne? Ja na tú gitaru aspoň naozaj viem hrať celkom solídne. Nie ako Jack, to priznávam. Vedel by som si predstaviť lepšiu skupinku gitaristov, ale možno sa nedalo, možno nebol rozpočet. Kto vie? ()