Na souši

Nebyl to pro mě takový nášleh jako Meshes of the Afternoon, ale pořád je to úžasně funkční, a to i bez hudby. Čím to sakra je? Podobné hrátky s prostorem nejsou nic nového, samotný vizuál by se mnou tolik neudělal, o příběh evidentně nejde. Provokuje mě to, děsí mě to. A to se mi líbí. (23.03.2008)

V Hradišti pouštěli s agresivním hudebním tuc-tuc doprovodem; možná kvůli němu, možná kvůli odstavení Hackenschmieda do role „technického poradce“ to pro mě nemělo hypnotickou sílu Osidel; rafinovanostě jsem oceňoval vědomě, místo aby mě vláčely podvědomím. Přesto silný zážitek – tyhle surrealisticko-poetické hrátky jsou zkrátka můj šálek kávy. Jo, a Maya je uhrančivá baba (s pihou krásy v podobě krátkých nohou :-) ). (29.07.2014)

Hwaelosův komentář připomínající známou šachovou scénu na pláži v Sedmé pečeti se mi líbí - skoro bych se vsadil, že Bergman musel tohle dílko vidět a inspirovat se jím. Maya Deren byla nejen filmařský talent, ale i nevšední krasavice. Škoda, že toho natočila tak málo. A pořád se mi tam dere srovnání s D. Lynchem, jehož filmy mi tenhle kraťas místy připomíná. (26.04.2011)

Ideu tohoto hypnotického dílka skvěle vystihují slova Otokara Březiny: "Žena je zemi přizpůsobena dokonaleji než muž. Žije více ve shodě s ní. Má mužské elementy i fyziologicky. Muž je nedokonale vyvinutá žena, a směřuje proto vždy mimo zemi. A v tom je základ boje mezi mužem a ženou vyššího typu. Jsou zajatci jeden druhého a vzájemně se omezují. Každý z nich chce druhého stáhnouti do svého světa." (26.05.2010)

Každý máme víc než jednu identitu, většinou si ale snažíme udržet jen tu jednu (..) Další snová halucinace pod taktovkou neuvěřitelně nadaného dua Deren/Hackenschmied. Je to zase jako kdyby se člověku něco zdálo a on vlastně nevěděl pořádně co, jen by se mu v mysli míhala spousta vizuálních vjemů, které by ho čímsi záhadným a fascinujícím vtahovaly do sebe. Škoda jen, že ve filmu není hudba, dodala by tomu ještě větší hloubku. (19.04.2013)