Club Zero

Mám pocit, že som si z filmu odniesol niečo úplne iné ako som mal. Určité postupy boli nové a zaujímavé. Hudba prinajlepšom zvláštna. Ale teda neviem. Za mňa - "netrefil!". (16.01.2024)

Veganství už je out - nejez vůbec a staneš se svatým. Pokroková Jessica Hausner opět komponuje báječné industry exteriéry i interiéry tentokrát s industriálním a pulpovým nádechem (ten luxusní barák je neskutečný) a příběhem zabředává do několika témat: nebezpečí mentorského manipulátorství, pubertálního hledání sebe sama a ironicky i do čím dál vyhraněněji se profilujících stravovacích trendů. Její abstraktní svět postaviček takřka wes-andersonovského střihu je hravý, vtipný i vážný, ale ještě pořád ne natolik vyzrálý, aby zanechal hlubší a přetrvávající dojem. [Cannes FF] (26.05.2023)

Jessica Hausner zraje jak víno a tříbí v sobě schopnost stále přesnější a do černého zacílenější životní ironie. Její ustavičné uhrančivé, stejně vážné jako svrchovaně pobavené kroužení kolem moci manipulace, víry, fanatismu, sebeklamu a ideologie, které postupně předváděla jak v Lurdách (moje recenze), tak i v  Lásce šílené (moje recenze) a v Malém Joeovi (moje recenze), se tady přetavuje v ještě o poznání krystaličtější a průzračnější záležitost: dá se to celé zobecnit na pozorně sledovanou zkušenost prolamování paradigmat - bez ohledu na to, zda mají průkopníci nového úhlu pohledu pravdu, nebo ne, jejich ultimátní perspektiva je pro starý svět absurdní a nepřijatelná. Je jedno (a ve filmu to geniálně zůstává nerozhodnuté, takže soudy vynáší jen divák, který tím mnoho prozrazuje hlavně o sobě), která generace tu podléhá sebeklamu (nebo která víc) a v čem přesně to podléhání u koho tkví - Jessica Hausner s vhledem, ponorem i nadhledem ukazuje, co všechno se děje, když se o sebe lámou s životem neslučitelné ideje (ale která z nich je neslučitelnější s životem, totiž ať už s životem jedince, druhu, anebo celé planety?), kolik vzniká prostoru pro celou paletu nezbytných průvodních jevů, od krutosti přes smutek, trapno, pochyby, fanatismus, kolísání, pravou naději, nepochopení, niterné přesvědčení až po izolovanost, osamění, bezmoc, odluku... Taková modelová reflexe se opravdu jinde neuvidí. *** Naprosto unikátní navíc bylo vnímat, jak to všem v sále hýbe i fyzičnem, jak se kroutí a prožívají to, protože Jessica Hausner tu celému širokému mainstreamu geniálně vyhmátla a promasírovala tu základní, nezpochybnitelnou víru hraničící s jistotou, sáhla všem na základní existenciální tišidlo a mámidlo - na jídlo a jeho ne?zbytnost. *** Supervtipná a chytrá byla i hudba a veškeré aspekty precizní řemeslné, estetické i filosofické stránky věci. *** (Aero, sama, Ozvěny KVIFF.) *~ (13.07.2023)

Manipulátorství, fanatismus, vymývání mozků(říkejte tomu jak chcete). Uvědomělé stravování které se postupně přehoupne v to nežrát vůbec a potom jste adepti na to stát se členem Klubu Zero. Čekal jsem od filmu, že půjde do větších extrémů. Tohle mi přišlo tak trochu light. Ve výsledku to mělo ještě zbytečně dlouhou stopáž kde mi z toho akorát vyhládlo. Slabší 3hvězdy. (21.05.2024)

Od zdravého přístupu k životnímu stylu, přes slepé najetí na vlnu moderních trendů až po mrazivé vymývání mozku a sektářství. Club Zero má velmi zábavnou (ve smyslu černé komedie) a myšlenkově plodnou premisu, která by v tomto pojetí vydala na super osmdesátiminutový snímek. Problém je, že ani zdaleka nemá takovou hloubku, aby utáhl tu reálnou téměř dvouhodinovou stopáž. [KVIFF 2023] (30.08.2023)

Lehce provokativní snímek s pozoruhodným námětem, z nějž se nicméně podařilo vykřesat jen velmi mělkou satiru, která se v tématu kritiky poživačného konzumerismu pouze nejistě převaluje. Na jednu stranu nabádá k zodpovědnějšímu přístupu ohledně stravovacích návyků, na stranu druhou si ale zároveň z alternativních výživových trendů utahuje. Především ale filmu schází ostré hrany, neodváží se pustit do ničeho opravdu radikálního, ničím nešokuje, ba dokonce ani nevyvede z míry. Vizuálně sice upoutá a místy i zdařile operuje s motivy pokrytectví a elitářství vyšších společenských vrstev a budování kultu osobnosti okolo kantorky, jejíž manipulativní vliv má na dospívající mládež zhoubné důsledky, nicméně v tom ostatním spíše selhává, nevyužívá svůj potenciál a zanechává dojem pouhé festivalové bizarnosti, jejíž úvodní varování týkající se explicitního zobrazování poruch příjmu potravy je jen prázdnou manýrou. (09.07.2023)

Chvíľu to malo aspoň niečo do seba. Ale v momente, keď sa začali jesť vlastné zvratky som pochopil, že film je zvratkom sám. Môže režisérka povedať a naznačovať čo len chce, ale v rámci žánru je toto pre mňa za čiarou a popud na vyhľadanie gastroenterológa. (18.05.2024)

Skvělý bizárek o kultu nežravců.. Mia hrála famózně (kam se na ní hrabe Manson) a nejednou jsem měl chuť jí proplesknout za to, jak postavu náboženského fanatika sehrála. Sám jsem si prošel poruchou příjmu potravy a nebylo mi cizí si hezky po jídle zajít na záchod a uvítat ho zpět v míse a tady to bylo surově a hlavně reálně u jedné z postav zobrazeno. Ostatní to dělali z jiných důvodů, který by jim i Greta Thunberg musela vyčítat. Krásně natočené, s decentní, ale důslednou hudbou. (04.07.2023)

Začíná to jako syrová (ale "vědomě vychutnávaná") satira na diet culture, ale je z toho spíš plíživý horůrek o sektách a společenském konspiračním rychlíku, ze kterého se sakra špatně vystupuje. Vyhládlo mi u toho, co vám budu povídat! (Ale ještě že to nevidělo mé 13leté já se stohem TopDívek.) (03.04.2024)

Za témata, která otevírá, by si Club Zero zasloužil o hvězdu víc, ale na to byl příliš otravný. 40% (06.04.2024)

trailer sliboval artovku, která si bude brát na paškál nejen konzumerismus, ale i radikální aktivismus, nebo nebezpečí kultu osobnosti.  Realita je taková že tady všechno opravdu je, ale je to celé tak podivně ploché, že to pořádně nefunguje ani jako varování, ani jako podvratná satira. Ne snad že by se z toho nedalo něco odnést, ale po fajnovém traileru sem čekal podstatně drsnější a hutnější podívanou, která se nebude bát tnout do živého a tu jsem bohužel nedostal. Mia Wasikowska se v Greta módu fakt snaží a je správně nečitelnou figurou, která v sobě spojuje nebezpečného manipulátora a čistého (a možná lehce naivního) člověka s dobrými úmysly, ale ani ona Club zero nedokáže vytáhnout mezi filmy které budou rezonovat delší dobu...60% (20.05.2024)

Club Zero pod taktovkou Jessicy Hausner se vkusně vysmívá dnešním lifestylovým kultům a trendům, lidské naivitě a náchylnosti na snadné vymytí mozku. Až wesandersonovským stylem, možná trochu šmrncnutým burtonovským, předkládá mistrně a s pevným scénářem příběh, který leckomu pohne žaludkem. Zdejší dětské herecké výkony až překvapivě dechberoucí a vizuál i hudební monotónní podkres krásně podtrhuje zdejší sterilní a až bezduchou atmosféru. Navíc se dostává i ke kritice rodičovské výchovy, která v dnešní době z různých důvodů nezřídka selhává a nastoluje satirické zrcadlo celé společnosti. Mia Wasikowska se opět našla v této chladné roli a dodala tomuto filmu pilíř, kolem kterého srší všechna ta tvůrčí exploze. Za mě skoro až dokonalé. KVIFF 2023 (21.07.2023)

V roce 2019 Jessica Hausner v Cannes představila Malého Joe, a Emily Beecham získala ocenění za nejlepší herečku. Club Zero je v Cannes letos bez ocenění, a přitom za mě je to film vydařenější. Ale je pravda, že možná mohl být ještě trochu vyhrocenější, jako třeba Náš vůdce (Die Welle). Sledujeme zde partu studentů, kteří se přihlásí na kurz „vědomého jezení“, který ve finále vede k žádnému jezení. Manipulativním vlivem slečny Novakové jsou studenti do svého projektu velmi zapálení, dokonce až sektařsky posedlí, a můžeme sledovat reakce jejich rodin. Film otevírá mnohá témata: trendy ve výživě, poruchy příjmu potravy, vyhrocená přesvědčení (myšlenky utváří naši realitu, dokážu vše, když si to usmyslím – nejlépe vykreslené ve znepokojující, absurdní, ale zároveň geniální zvracící scéně). Film je vtipný, ale zároveň tragický a hlavně mládeží bravurně zahraný. [Festival de Cannes 2023] (29.05.2023)

Absurdně geniální bizarní záležitost a to v tom nejlepším slova smyslu! Velice závažné téma je zde pojato z té maximálně extremistické strany a je to svou ironií a biblickou náturou neuvěřitelně zábavná a vtipná jízda, taktéž skrze manipulativní praktiky slečny Novákové. Skvělá hra s pestrými barvami, které postupně blednou a zároveň znázorňují stav hlavních postav. No a finální scéna nádherně symbolická právě na biblické motivy, I love it. (02.07.2023)

Alenka v říši divů má našlápnuto k nejzápornější postavě roku. Pěkná satira s několika silnými momenty, a být diváčtější, dal bych ji za povinné promítání na druhém stupni základních škol. (11.04.2024)

Velký psycho, ale důležité a aktuální téma a jako film rozhodně kvalita po všech směrech. (20.04.2024)

Chladný a spekulativní film o ženě manipulující (ne)stravováním dětí ve smyslu -ismů a agendy s udržitelným životním stylem a záchranou země panující na Západě. Doufejme, že se to k nám nedostane. (21.05.2024)

Až fanaticky manipulátorský thriller s jen velmi malou nutriční hodnotou, ale o to větší  hodnotou uměleckou. Hudba, školní uniformy, charaktery postav, tohle ve filmu vybočuje, vystřeluje, ujíždí a svým jistým způsobem velmi vtipně provokuje. Nejsilnější stránka Jessica Hauser je bezesporu kompozice prostředí, nebyl snad jediný záběr, kdy bych si neřekl: Tam chci být, kde to je? Sečteno podtrženo, jde o koukatelně zpracovaný nápad, provokativní, ale pocitově odlehčený a vtipný. Nic nejíst, jednoduché, ale musíte věřit. (21.04.2024)

Překvapivá skvelost. Základní snímek drží, konec funguje, a základ funguje dál i přes zdařile naroubovanou alegorii na rozpad společnosti jako takové. (12.07.2023)

Film byl skvelej. Uzasnej. A uz ho nechci nikdy videt. Poustel bych to na stredni jako prevenci manipulace. (21.04.2024)