Zvieracia kazajka

Zajímavé. Tenhle film měl slibně našlápnuto ktomu, aby se mi velice líbil, ale nestalo se tak. Přitažlivý námět, dobré herecké výkony i slušná atmosféra, ale přesto kolem mne Svěrací kazajka jen tak jakoby mimochodem prošuměla. Asi je to vinou scénáře, který s námětem nepracuje zdaleka tak vynalézavě, jako scénáře jiných snímků o cestování do budoucnosti, a který na měl působil, jako by sám nevěděl, kam se ubírá. The Jacket je určitě nadprůměr, ale tak sterilně nevýrazný nadprůměr, že mnoho (pod)průměrů mě zaujme víc. (27.08.2009)

"Hodnější" a přehlednější variace na 12 opic. Hlavní předností snímku je Adrien Brody, kterému člověk opravdu věří cokoliv. Velmi dobří jsou i Kris Kristofferson a Jennifer Jason Leigh, jen Keiře jsem její utrápenou hrdinku nesežral. Škoda, že tvůrci rezignovali na nějaký hlubší a silnější závěr, mohl to být nezapomenutelný film... (25.07.2005)

Svěrací kazajka si dává po hubě s logikou (asi jako každý film, zabývající se cestováním v čase), ale její vizuálně dráždivá forma se mi líbila moc, stejně jako romantická linka, která dokáže být emotivně silná, pokud na filmovou hru tvůrců přistoupíte. Adrien Brody hraje minimálně tak dobře, jako je Keira Knightley krásná. (21.10.2008)

Cestujete ve své paměti rádi do minulosti? A chtěli byste někdy cestovat i do budoucnosti? Mnozí filmaři předpokládají že ano, těžko si jinak vysvětlit jejich téměř obsesivní posedlost komplikovanými sci-fi o cestování časem bez použití složitého perpetuum mobile. Svěrací kazajka kopíruje prvky z mnoha svých předchůdců, ale zároveň chce být natolik odlišná, až si sama škodí. V příběhu o vojákovi z Perského zálivu, který přijde o paměť i o svobodu, aby následně podnikal zprvu nedobrovolné výlety za hranice vlastního vnímání nebo něco v tom smyslu, lze vysledovat inspiraci filmy 12 opic, Donnie Darko, Osudový dotek, Frekvence, Přelet nad kukaččím hnízdem (odkud si pochopitelně nevypůjčil prvky týkající se časových paradoxů). Abych to konkretizoval: Adrien Brody neboli Jack Starks zemře hned na začátku filmu (který možná není začátkem filmu), jenže pak nečekaně obživne, stejně nečekaně je obviněn z vraždy a poslán do psychiatrické léčebny. Zde se jej ujímá doktor mendelovského ražení (Kris Kristofferson) usilující nejspíš o cenu „Nejnesmyslnější experiment na lidech“ – své obzvlášť oblíbené pacienty navleče do svěrací kazajky, nadopuje jakýmsi svinstvem a šoupne do boxu na mrtvoly, z čehož nevyvozuje žádné závěry, pacientů se neptá na jejich pocity během uvěznění a ani je nijak nepozoruje – že by rád mučil lidi jen tak, pro radost? Jacku Starksovi je toto „potěšeníčko“ dopřáno hned několikrát, přičemž hned napodruhé zjistí, že vně boxu dokáže cestovat do budoucnosti. Jenže cestuje jeho tělo, jeho duše, cestuje vůbec něco? Co když je Jack jenom schizofrenik? U filmů typu Svěrací kazajky čekáte všesjednocující, lehce šokující, pointu, takovou jakou měl Donnie Darko, nebo i horší, ale rozhodně nečekáte, že se ničeho nedočkáte. Což je svým způsobem šokující až až. Film ke konci inklinuje spíše k sentimentálnímu rodinnému dramatu a můj prvotní dojem z poslední minuty byl: „vida, happy end“ (scénář napsala žena, ale to zde nehraje roli). Jenže podobné filmy zpravidla happy endem nekončí, v něčem musí být zádrhel, ve skutečnosti jich byla spousta. Není snadné a snad ani možné orientovat se ve všech čtyřech časových rovinách, z nichž možná všechny a možná žádné, zobrazují realitu, nikoliv výplod Starksovi fantazie. Jak jsem si postupně začal klást stále více a více otázek, stále více a více jsem se blížil k závěru, že u takového filmu nemá smysl hledat vůbec žádné odpovědi, neboť se vždy najde někdo, kdo vám je s chutí zpochybní. Ale má vůbec smysl Svěrací kazajku vidět, je dobrým filmem? Ano i ne. Režie krom samotných scén uvnitř Brodyho hlavy, nenabízí zdaleka tak psychedelickou podívanou jako například Rekviem za sen nebo Domino, ač John Maybury začínal na klipech (a skončil na tripech :). Dokončení zde. 70% Zajímavé komentáře: Isherwood, anais, cineman, petero, Gardenboy (24.11.2006)

Když jsem film zhlédl poprvé, nevěděl jsem co ci o něm myslet. Avšak na druhý pokus jsem se přesvědčil o kvalitě tohoto díla. Pro mě tohle byl první film, kde jsem spatřil Adriana Brodyho a nezklamal mě. Látka filmu mi přišla velice zajímavá a zajistila i slušnou atmosféru. Těch 5* dávám za to, že jsem o filmu přemýšlel i dávno po jeho skončení. (16.12.2007)