Bob Dylan
No Direction Home: Bob Dylan
Réžia:
Martin ScorseseHrajú:
Bob Dylan, D.A. Pennebaker, Mickey Jones, Ossie Davis, John F. Kennedy, Martin Scorsese, Al Kooper, Pete Seeger, Bob Neuwirth, Joan Baez (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Před čtyřiačtyřiceti lety absolvoval své první veřejné vystoupení americký písničkář Bob Dylan. Velkolepý dvoudílný čtyřhodinový dokument No Direction Home mapuje Dylanovu dráhu od jeho dětství v americkém státě Minnesota až do jeho britského koncertního turné v roce 1966 a nehody na motocyklu, po které se na dlouhá léta stáhl z veřejného života. Význačný režisér Martin Scorsese strávil na projektu vyrobeném v koprodukci PBS a BBC čtyři roky a prostřednictvím Dylanova manažera měl otevřený přístup k Dylanovu archívu. Nejde o první dokumentární film o Bobu Dylanovi; v tomto případě jde o Dylana v plných souvislostech historie a vývoje společnosti. Režisér dokázal zasadit zpěvákovu kariéru do kontextu kvasící atmosféry první poloviny šedesátých let. Neopomenul probouzející se hnutí za lidská práva, úplnou rovnoprávnost černochů na jihu Spojených států a protiválečné hnutí proti válce ve Vietnamu. Částečně je to proto, že na Scorseseho projektu spolupracoval bezpočet Dylanových vrstevníků a přátel. Za všechny stačí uvést tehdejší Dylanovu přítelkyni a folkovou zpěvačku Joan Baez. Bob Dylan začal svou kariéru jako folkový zpěvák, v polovině šedesátých let pružně reagoval na nástup elektrických kytar a syntezátorů. V tomto dokumentárním filmu vystupuje spíše jako jemný a tichý glosátor, některé části z archivu musely být dokonce opatřeny titulky, aby jim bylo rozumět. Rozhodně ne jako filozof, který by odhaloval sám sebe. Poodhaluje a poopravuje některé mýty, které sám o sobě vytvořil: proč si změnil jméno, jak je to s jeho indiánskou krví a jak to bylo s jeho cestou z Minnesoty do New Yorku. Stylotvorný zpívající kytarista, skladatel a textař, vlastním jménem Robert Allen Zimmerman, (ročník 1941) počtvrté přijíždí 7. listopadu 2005 do Prahy. Jeden ze základních tvůrců popkultury druhé poloviny dvacátého století naposledy Českou republiku navštívil před dvěma lety, konkrétně 23. října 2003. Písně Boba Dylana odrážejí společnost v průběhu několika desetiletí a nesmazatelně se zapsaly do historie moderního světa. Člověk, který neslyšel původní verze, nebo další verze hitů "Knockin' On Heaven's Door", "Like A Rolling Stone", "Blowing in the Wind", "The Times They Are A-Changin'" atd., žil zřejmě na Měsíci. Nakřáplý Dylanův hlas je stejně nezaměnitelný jako způsob, jakým zbořil do té doby zažité představy o zpěvákovi. Dylan je pro dějiny poprocku nenahraditelný. Sám obohatil výrazový rejstřík a hudební formy o řadu nových stylů, které pak dál rozvíjeli jeho následovníci i další generace umělců. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (37)
Dokument zmapovava jen nekolik let Dylanova zivots,do roku 1966.Pritom je dost dlouhy.Jsou zde sama slavna jmena s unikatnimi archivy a zpovedmi.Dylan ze sminku nevychazi jako modla. Svou sebeironii nebo postrehy okoli.Pribeh "kluka ze zapadakova" je to tradicni.Joan Baezova,ktera mela nedavno svuj posledni koncert ve vyprodane prazske Lucerne o nem rika :"jako trhan vzbuzoval u zen matersky pud".No a pak trhan dostal Nobelovu cenu za literaturu. Pritom se nikomu nepodbizel,ideologicky se neangazoval.Jeho publikum vyzaduje "jen to sve" a nemuze mu zapomenout ,ze se dal "na elektriku".Dokument si sve vypovi take o mediich a o reziseru Scorsesem s nimz si Dylan podstatne veci sdeluje bez hlubokomyslnych uvah mezi radky.Dokument svou deljou vubec nenudi.Je zabavny a uprimny. ()
"Nejsem angažovaný zpěvák, jen fandím lidem, kterým o něco jde". Tento dokument mi řekl o Dylanovi spoustu věcí, o nichž jsem neměla tušení, například, že mu byl obrovskou inspirací folkař Woody Guthrie, s jehož písněmi začínal. A nebo že byli s Joan Baez takoví kamarádi a že společně i koncertovali ("musíte si na jeho nálady zvyknout, bejvá nepříjemnej jak vosina v zadku"). Líbilo se mi moc, že součástí dokumentu byly i dějinné a politické souvislosti, nikdo se jen tak "nemlátíme ve větru", takže tu proběhl i kousek slavného projevu Martina Luthera Kinga, události jako vražda Kennedyho, válka ve Vietnamu, padla informace i o Pražském jaru 1968 z úst tehdejšího Krále majálesu Alana Ginsberga. "Lidé byli nespokojeni a projevovali názor, který ale právě Bob dovedl ve svých písních přesně zformulovat, nebyl to poskok levice, ale nezávislý písničkář". Ač pro mé pošramocené bubínky podstatně hutnějším druhem hudby nikdy nebyla Dylanova tvorba tím pravým ořechovým, vždycky jsem kolem něj a jeho textů našlapovala s úctou a respektem, a tenhle vynikající dokument mě jen utvrdil, že je to namístě. ()
„Nejste slavní, dokud vás někdo nechce zastřelit“ Zajímavý týpek, ten Dylan. Nevím, nevím co si o něm myslet. Psal inteligentní písně s názory, na veřejnosti přitom vystupoval jako traktorista, který si z boty zrovna seškrábnul kus kravince. Udivuje mě, jakým způsobem dokázal po celá ta léta (nenapadá mne výstižnější výraz) „vyjebávat“ s novináři a přitom se udržet v podvědomí široké posluchačské obce. Pro tento dokument překvapivě dokázal dát dohromady několik smysluplných vět, ovšem zcela odporujících dříve pronesenému („nikdy jsem nepsal protest-songy“). Buď je mu jedno, co si o něm jiní myslí a jde o jistý životní postoj, anebo je mu jenom a jednoduše jedno, co si o něm jiní myslí, postoj nepostoj. Na každý pád rozporuplná osoba a myslím, že můžeme být rádi, jaký filmový velikán se odhodlal k jejímu „zmapování“. Scorsese Dylana nesoudí, nevyvozuje závěry (ty nechává na vás), pouze svým záživným stylem komponuje audiovizuální symfonii. Opět, jako pár méně slavných režisérů před ním, mě nedokázal přesvědčit, že Dylanův život byl příliš rozmanitý, aby jej nebylo možno napresovat do jediného dokumentu, zvlášť takto dlouhého, ale v žádném případě nenudil. Všem Dylanovým inspiračním vlivům, symbolům, osobnostem a událostem charakteristickým pro jeho dobu (JFK, Vietnam, Martin Luther King, Beatles, Warhol), dokázal Scorsese, mnohdy na prostoru pár desítek vteřin, dodat patřičnou hloubku a důležitost. Svým tématickým rozpětím postihuje No Direction Home téměř padesát let americké historie a může být velice přínosným rovněž pro hudební ignoranty. Otázka „Kdo je Bob Dylan: angažovaný umělec nebo obyčejný chlápek?; folkař nebo rocker?; prosťáček nebo génius?“, mi nakonec nepřišla tak zajímavá jako otázky okolo Dylana vyvstávající a s Dylanem nutně nesouvisející. Jelikož však nehodnotím jeho osobu a názory („Šťastný? To dokážou všichni, co to má za smysl?“), nýbrž kvality filmového počinu, těch pěti hvězdiček a čtyř hodin nelituji. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, JohnnyD ()
"Kolik písničkářů vašeho formátu asi tak přibližně existuje?" "Eh, no myslim ze je to asi kolem 136ti." "Kolem 136ti nebo přesně 136?" "No něco mezi 136 a 142 určitě." ()
Poučné, vskutku dokumentární a leccos vysvětlující... Takhle si představuju dokument o jakékoli osobnosti. Skvělé! ()
"I would dance with you, Maria, but my hands are on fire." ()
Excelentně udělaný dokument o snad nejvýznamějším písničkáři dvacátého století Bobu Dylanovi. Mapuje jeho začátky, velký prostor je věnován také jeho hudebním vzorům (především Woody Guthrie) a kolegům. Zejména jeho přátelství a společné vystupování s Joan Baezovou. Ačkoli se zabývá pouze malým zlomkem Dylanova života (tvůrčí kariéry do r. 1966), je naprosto vyčerpávající. ()
Komentár rozdelím na 3 časti: PRE ĽUDÍ, KTORÍ MAJÚ (VEĽMI) RADI BOBA DYLANA, ALE NIE SÚ HARD CORE ZARYTÝMI FANÚŠIKMI - Film je vyčerpávajúcou výpoveďou o prvých rokoch kariéry Boba Dylana - a tu je problém, osobne nemám rád dokumenty snímajúce kariéru tvorcu len v určité obdobie. Začína sa to v Dylanovom detstve a končí v roku 1966 pri albume Highway 61 Revisited. Je zábavné sledovať, ako "folkový fanúšikovia" reagujú na vo svojej dobe asi značne nepochopený geniálny album Highway 61 Revisited. Je fakt vtipné pozerať sa na naštvaných fanúšikov odchádzajúcich z koncertu k jednému z naj albumov vôbec. Zároveň vtipné boli aj raritné staré rozhovory s Dylanom - vtipný to človek. Na druhej strane najprínosnejšie sú monológy súčasného Dylana a jeho spomienky na kariéru, ale tých je pomenej. Nudné to nie je, i keď pasáž o prvom albume mohla byť skrátená. Spokojnosť, ale veľmi nedopovedané! PRE HARD CORE DIE HARD ULTRA BOB DYLAN FANS Pre vás to bude orgazmus, niet nad čím rozmýšľať. 201 minút o vašom idole - 5*. PRE ĽUDÍ KTORÝM NIČ ALEBO MÁLO HOVORÍ FOLK, RESP. BOB DYLAN/ PRE FANOV MARTINA SCORSESEHO - nepozerajte to, je to pre Vás strata času. 201 minút sa budete nudiť pri pohľade na kariéru niekoho, kto vám nič nehovorí a už vôbec to nie je nakrútené tak, aby aj debil vedel, o čo ide. Scorsese počíta so znalosťami Dylanovej tvorby - aspoň minimálnymi. PS: Ja sa radím k prvej skupine ľudí - preto 4*. It takes a lot to laugh, it takes a train to cry ()
Zajímavý a poutavý dokument o silné osobnosti, z něhož jsem se opradvu dověděl mnohé, co jsem netušil. Neomílá známé věci posbírané z děl svých předchůdců, snaží se jít pod povrch a místy se mu to velice daří. ()
Vskutku krásný dokument zachycující nejen životní a kariérní dráhu Boba Dylana (některé jeho výroky jsou vskutku zamyšleníhodné), ale zároveň popisující dobu šedesátých let, změn hudebních stylů nebo politických událostí. Potěší i Allen Ginsberg - při videu a jeho vyprávění zážitků s Beatles a Bobem jsem se dost nasmál. To vše navíc režírováno tradičně výborným Martinem Scorsesem...co chtít víc? ()
Bob Dylan má kliku, že má mezi fanoušky takového filmaře, jakým je Martin Scorsese (i když mi to připadá spíš jako látka pro Olivera Stonea). Vynikající průvodce prvními roky Dylanovy kariéry občas dělá dost odboček, které jsou ale nezbytné pro pochopení atmosféry té doby. ()
Dost možná nejznámější a nejlepší folkový písničkář. Složitá a dost výbušná osobnost, která se nebojí říct co má na jazyku a nebojí se vyjádřit svůj názor. Génius. To je Bob Dylan. A právě o něm natočil Martin Scorsese bezmála čtyř hodinový, informacemi nabitý dokument, který je jasnou volbou pro hardcore fanoušky i pro ty, kteří "jen" mají rádi jeho písničky. Dokument nabízí celou řadu zajímavých informací a ukazuje nám, kde všude bral Dylan inspiraci ke svým písním. Poznáme všechny, kdo s ním spolupracovali, vyslechneme si střihy z jeho nejznámějších písní a poznáme co je vlastně Bob zač. Celý dokument krásně mapuje jeho nejúspěšnější období a do "příběhu" zakomponovává i spoustu zajímavých situací, kterými si Amerika v minulosti prošla od zastřelení Martina Luthera Kinga přes válku ve Vietnamu až po zastřelení JFK a dále. Opravdu dokonalý dokument, který doporučuji každému, kdo alespoň někdy zaslechl jméno Bob Dylan nebo viděli film "I´m not there", který je bez tohoto dokumentu těžce k pochopení. Chvílemi jsem váhal mezi 4 a 5 hvězdami, jelikož délka je vyčerpávající a ne všechny informace jsou strhující ale když začali závěrečné titulky a v nich moje oblíbená píseň z jejíhož refrénu je dokument pojmenován neváhal jsem ani chvíli. ()
Fakt pěkné, zaujalo od začátku do konce. 9/10 ()
Povedený životopisný dokument o jedné legendě. ()
Bob Dylan byl a vždycky bude frajer, ale proč o tom nechat mluvit stovku lidí, když máme slavného Boba dispozici a může nám to povědět sám. V každém případě je tento dokument docela majstrštyk. PS: Všimněte si, jak se z mladé sektařky, Joan Baez, zpívající fanatické songy na Woodstocku, stala fuckující šedesátka. ()
Skvělý dokument o šesti letech života Boba Dylana, který je americkou ikonou. Asi bych k němu přirovnal Karla Kryla, ale jemu se nikdy nedostalo takové pozornosti jako Dylanovi, což je škoda. Martin Scorsese ale natočil a sestříhal skvělý dokument, který ukazuje, jak se měnila doba, jak se měnil Dylan a jak se měnili názory lidí a jeho fanoušci. ()
Zajímavý dokument o jedné z největších hudebních ikon folk-rockové scény. Film se nevěnuje pouze osobě Boba Dylana, ale ukazuje celou scénu New Yorku šedesátých let. Celý příběh je skladán z interview Dylanových přátel, archivní záznamů a fotografií. Na rozdíl od podobných dokumentů se však nezaměřuje na pouhé vychvalování. Velká část filmu je věnována zapojení elektrické kytary, která byla ve folku něčím novým a také nevítaným. Dylan se setkává s bučením, pískotem a výkřiky typu 'Zrádče' nebo 'Táhni domů !'. Jeho vztah k médiím je neméně zajímavý. Sestřih z tiskových konferencí (v druhé části) patří k tomu nejzábavnějšímu v celém filmu. Jeden z fotoreportérů po něm například chce aby si cucal své brýle. Jiný novinář se ho ptá na názory na kauzy, které 'hýbou světem'. Dylan říká, že nemusí mít nutně názor na všehno kolem něj a odpovědi se vyhýbá. Na konci filmu si také prochází noviny a hledá zmínky o svém koncertě. V jednom periodiku narazí dokonce na informaci, že prý údajně všichni z Dylanova koncertu odešli. Film však nemapuje celou jeho kariéru, ale pouze první část až do roku 1966. ()
Pří sledování jsem skoro až přestal mít zájem o příběh Boba Dylana, protože mě strhlo vyprávění atmosféry šedesátých let a lehce kolem, které je z jiného než obvykle prezentovaného politického pohledu. Z pohledu účastnících se umělců. Dylanovi postoj reprezentující odpovědi novinářům čišící nezájmem jsou parádní. To je ale jenom taková zábavná špička ledovce. Doplnil jsem si spoustu informací z uplného začátku kariéry a proto mě bavila hlavně první půlka. Dylan je zajímavá persóna. -"Hey man... I don't mind being shot. I just don't dig being told about it." ()
Bob Dylan je jenom Greta abolice lol ()
Zajímavý a kompexní pohled na jednu hudební ikonu pod mistrovským vedením Martina Scorseseho. Pro Dylanovy fanoušky povinnost, ostatní se dozví něco o osobě, kterou třeba vůbec neznají. A pro ty, co Dylana nechápou, může být tohle cesta jak jej pochopit. ()