Che Guevara: Partyzánská válka

Druhý Che je snad ještě slabší než část první. Jestli si něco z filmu vybavím, tak jen věčné chození po nějakém lese a nějaké, většinou nedůležité dialogy. Che je stejně jako v první části bezbarvý. Celý film je totiž zoufale neutrální, chybí tomu nějaký komnetář, osobní vklad režiséra. Rozhodně netrpím černobílým viděním světa a tak dokážu uznat pozitivní přínos i ryze záporným postavám a naopak, ale Soderbergh po nás ani nic takového nechce. I v druhém díle jsou tuny zbytečné vaty a myslím, že při troše snahy se daly oba filmy krásně sestříhat to jednoho zajímavějšího. Na obou filmech bych vyzdvihnul nádhernou výpravu, která však není podpořena odpovídající prací s kamerou. Ta se mi vysloveně nelíbila, protože Che působí tak nějak televizně, téměř jako z pordukce Hallmarku (což považuji za jednoznačně zápornou vlastnost). (19.10.2009)

Druhy dil je mozna o nece lepe stravitelnejsi nez prvni. Jiz se tolik neodskakuje od tematu ( mnohdy chaoticky a zbytecne ) jako v jednicce. Dej ale nema temer zadne tempo a bolivijska dzungle uz tolik netahne jako Kuba a je skoda, ze ji je venovano tolik prostoru. Celkove to vnimam jako hodne prumerny film, ktery misty vypada jako televizni. Soderbergh byl a je suchar. (04.12.2010)

Na to, abys přežil a zvítězil, musíš žít tak, jako kdybys byl už mrtvý. Druhý díl se mi líbil překvapivě o něco víc než první, respektive mě méně nudil a hlavní postava mě méně iritovala (svatozář, kterou mu Soderbergh v jedničce vtisknul, tu už naštěstí nebyla tak blyštivá). Finální přestřelka v roklině byla parádní a hodně se mi líbil 1st person pohled v posledním okamžiku Guevarova života. (25.05.2010)

Proč S.Soderbergh investoval energii do guevarovské ságy, to jsem vážně nepochopil. Druhý díl je divácky úmorným (deníkovým) přepisem neúspěšného pokusu zopakovat „kubánský revoluční zázrak“ v Bolívii. Postavy si neustále třesou rukama, vzájemně se představují, při shánění zásob si nelze nevzpomenout na Allenův film Banáni. Když jsou partyzáni konečně rozprášeni, je to úleva a člověk nosící portrét Che Guevary na rudém tričku pro mě zůstává i nadále blouznivcem, přestože popis bolivijského zdravotního systému v polovině 60.let (jak jej titulní postava prezentuje místním rolníkům) nápadně připomíná naši současnost. (14.07.2010)

Idealismus a tužby po revolučních činech zůstaly, historie se ovšem neopakuje... Soderbergh ještě více kouskuje a "deníčkuje", a kromě toho se citelně odklání od pozitivního pro-partyzánského hledáčku kamery a mění ho za chladnou, téměř až mrtvolnou stylizaci, která dává tušit, že se tentokrát happyend konat nebude. Smyčky se pomalu stahují, kamera se čím dál víc opájí výhradně Del Torovou tváří a závěrečná půlhodina je téměř dokonalou ukázkou vtahující filmařiny, jejímž vrcholem je (ne)hrdinský skon samotného Guevary. Ale naprosto chápu, že pro někoho to bude malickovsky rozvláčná nuda, opakující jednou řečené jen s rozdílným koncem. (28.07.2009)