Réžia:
Walter SallesScenár:
Jose RiveraKamera:
Eric GautierHudba:
Gustavo SantaolallaHrajú:
Gael García Bernal, Rodrigo de la Serna, Mía Maestro, Mercedes Morán, Sergio Boris, Matías Strafe, Bárbara Lombardo, Antonella Costa, Alberto Granado (viac)Obsahy(1)
Je mu třiadvacet, studuje medicínu - a ještě netuší, že vstoupí do dějin jako Ernesto Che Guevara. S kamarádem Albertem Granadem se vypraví na cestu po Latinské Americe na staré motorce Norton 500. Píše se rok 1952 a před nimi není nic jiného než volná silnice - bez turistů, hotelů a map, jen s čerstvým větrem v zádech. Dostat se z Argentiny až do Venezuely, to je sen, který výlet dlouhý 8000 kilometrů mění v realitu. Snímek inspirovaly Guevarovy deníky Notas de viaje a Granadova kniha Con el Che por America Latina. Záměrně apolitický pohled pro nás objevuje Guevaru jako ikonu, jež jako by se na film obtiskla z čistě vypraného trička: jen oklikou totiž připomíná postavu příštího kubánského revolucionáře. Film získal Cenu BAFTA a François Chalais Award a Cenu ekumenické poroty na MFF v Cannes 2004. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (145)
Je sice hezké, že se tvůrcům skvěle podařilo vykreslit krásy jižní Ameriky jako Machu Picchu, poušť Atacama či Amazonii. Záběry jsou to opravdu nádherné a jsou zpestřením filmu. Jenže jak už tady bylo řečeno, Che je tady vykreslován jako nějaký mírumilovný a o spravedlnost usilující student. Realita je naprosto odlišná a nejsem schopen byť jen chvilku začít přemýšlet o tom, že on byl vlastně takový, jak nám ho vykreslují tvůrci Motocyklových deníků. Jeho myšlenky jsou mi naprosto cizí a odporné. Odsoudím tím sice celý film, který určitě po stránce filmové takové hodnocení nezaslouží, protože při sledování tohoto filmu jsem se opravdu nenudil a místy i zasmál (což při faktu, že se jedná o film zachycující Che Guevaru, působí trochu ironicky)... ()
Tradiční road-movie okořeněná především neokoukaným prostředím Jižní Ameriky, netradičním hrdinou v popředí a sympatickým emocionálním vykreslením známého revolucionáře Che Guevary. A to prosím téměř nezatížené jakýmkoliv politickým poselstvím, za čímž si stojím navzdory některým komentářům okolních uživatelů. Herecky výborné duo se pomalým tempem rozjíždí skrze Argentinu, Chile, Peru, Kolumbii až do Venezuely a rytmus roste společně s horkem kontinentu a film se pomalu přetavuje z cestopisu až k jednoduchému, ale přesvědčivému zobrazení motivů, které klučinu studujícímu medicínu dohnali až do země zaslíbené doutníkům a líbezné hudbě… ()
3/10 Moje původní mladická zkušenost s Che na tričku mě v konfrontaci s párkem holých lebek stála dva zuby, takže poselství tohoto filmu ať už mohlo být jakékoliv nebylo s to tento zážitek přebít. Angažovaní nezarostlého hezounka Bernala mu jistě v celé latinské Americe, kudy původně Che projížděl, přineslo dostatečnou popularitu na to, aby už nikdy nic dalšího nemusel natočit a dožil jako hvězda, přestože ho ve snímku herecky naprosto zastiňuje jeho spolucestující se svými "přízemními" starostmi. Spíš než roadmovie na jehož konci nám to Che natře plamennou řečí o sjednocení Ameriky to působilo jako přírodovědná studie z dílny National Geographic, která má do těchto pokrokem zapomenutých koutů přilákat co nejvíc turistů, na kterých by si pak místní namastili kapsu. Viva revolucion! Viva pesos!!! ()
Z toho jak se Motocyklové deníky stále dokola promítají na filmových festivalech a jednu - dlouhou - dobu byly v Aeru na každotýdenním repertoáru (možná je ještě dávají), jsem nabyla velkých očekávání, že jde o vyjímečný film. Motocyklové deníky chtěly zobrazit, jak studentík medicíny Ernesto, na cestě po Jižní Americe dospěl a zoufalá ekonomická situace v jaké se jeho země potácela, z něj udělala jednoho z nejslavnějších revolucionářů 20.století. Bohužel, sem ve filmu nenašla jedinou velkou a silnou událost, proč zrovna tohle, měl být impuls pro jeho budoucí "kariéru". Film mi tak akorát ukázal cestu dvou mladíků panenskou přírodou a městy v Jižní Americe. Tak trochu promarněná šance, natočit víc než průměrný film, myšlenka by byla, škoda. Ale navnadilo mě to se jet do Jižní Ameriky podívat. ()
Kluci vyjeli na výlet napříč Jižní Amerikou a já si regulérně myslel, že to je banda amatérů, kteří jsou rádi, že se před pěti minutami naučili nastartovat motorku. To mi následně dokázali hned několikrát, když se rozsekali snad na každý cestě, na kterou najeli. Něco má ale tahle road movie přeci jen do sebe. Minimálně udělá pěknou reklamu celé Jižní Americe. Po shlédnutí jsem měl vysloveně chuť sbalit krosnu, vyrazit do Peru a prožít kus hezkých chvil. Nakonec jsem si ale uvědomil, že to tak jednoduché nebude a tak mi zůstala akorát tak vzpomínka na tento docela pěkný film. To, že politiku řeší minimálně, je bonus navíc. ()
Galéria (32)
Fotka © Focus Features
Zaujímavosti (6)
- Ve filmu si Alberto stěžuje, že v deníku "El Diario Austral" popletli jeho příjmení, když místo Granado uvedli Granados. Když se točil film, tak o tom tentýž deník přinesl článek a příjmení uvedl po 50 letech opět špatně (tentokrát ale záměrně). (džanik)
- Píseň "Al otro lado del río" (Na druhé straně řeky) uruguayského skladatele Jorge Drexlera se stala teprve druhou neanglickou písní, která získala Oscara (na ceremonii ji zpívali Antonio Banderas a Carlos Santana). Tou první byla "Ta paidia toy Peiraia" (Děti z Pirea) řeckého skladatele Manose Hatzidakise z filmu Pote tin Kyriaki (Nikdy v neděli, 1960). (džanik)
- Navzdory tomu, že film vychází z argentinské knihy o kubánsko-argentinské legendě a byl natočen s mexickým a argentinským hercem ve španělštině, tak na mnoha festivalech po celém světě reprezentoval Brazílii. Brazilský je na filmu “pouze“ režisér, Walter Salles. (džanik)
Reklama