Rebel bez príčiny

Niekto sa môže celý život snažiť a hrať aj v 50. filmoch, aj tak sa nikdy nepreslávi, Jimmy Dean si zahral len v 3. a stal sa L_E_G_E_N_D_O_U, nesmrteľným, a len sa môžem domnievať, kam by to inak dotiahol, nebyť tej osudovej autonehody... Vlastne okrem Deana, tak aj Sal Mineo a Natalie Wood mali tragické osudy ... Rebel bez príčiny je filmom generácie dospievajúcich mladých ľudí po druhej svetovej vojne, postava Jima Starka je IDOLOM mládeže, ktorí sa chceli čo najviac podobať hlavnému hrdinovi, ktorého gestá, oblečenie a povahu napodobňovali, kopírovali, skrátka mladí chceli byť ako ON, James Dean mal za vzor Marlona Branda. Postavy sú od začiatku v centre diania, odkedy sa stretnú na policajnej stanici, odvtedy sa ich cesty spoja, budú konfrontovaní s okolím, Jim ako prisťahovalec, sa musí popasovať s lídrom bandy Buzzom, ktorý si ho s kamarátmi poriadne doberá, dôjde aj na súboj nožmi a potom i na preteky v noci nad nebezpečným útesom, kde Jim a Buzz si dajú extrémne zaťažkávajúce, s pevnými nervami účinné, zlomové preteky, aby len srab vyskočil skôr, ako je dohodnuté... Jim nemá rád, keď ho niekto nazýva srabom, lebo jeho otec je pod nátlakom matky, ktorá ho komanduje. Starý je pod papučou ? Výzvu prijíma a odchádza z nej ako víťaz. Po tejto skúške odvahy si začne s Buzzovov priateľkou, Judy, mladý Platón, ktorý je bez rodičov, žije s pestúnkou, tak sa s nimi skamaráti, všetky cesty vedú do planetária, ako na začiatku, tak i na konci, kde prichádzajúca konfrontácia naberie prudký, strmý pád. Film má svoje čaro, svoju energiu, svoje pôsobenie, svoj smer, svoj nadhľad, nie je to film, ktorý by zo mňa urobil fackovacieho panáka, ale diváka, ktorý drží svojim hrdinom palce, nepochopenie okolia, ignorovanie rodiny, postupné vytriezvenie, až keď je po limite. Na východ od raja Eliu Kazana je svedomitejším, sugestívnejším počinom, Rebel je až moc reálny, autentický, aký je v skutočnosti Jim Dean. Mal by som snímok umiestniť v rebríčku o niekoľko desiatok vyššie. Ako hovorím, tak aj učiním... (19.09.2015)

James Dean sice nevypadá jako středoškolák, ale dokázal hrát s takovou lehkostí a uvěřitelností, že mi to bylo vlastně úplně jedno. Víc jak 50 let starý film má co říct, ukazuje problémy tehdejší mládeže tak, že se v nich dá najít nespočet paralel k dnešku. Revolta za každou cenu, dost velké rodinné problémy všech zůčastněných a nakonec samozřejmě prozření, pochopení a spousta citu nevyznívá jako kýč nebo tlačení na pilu, právě naopak. Když si to zpětně promítnu, tak vlastně scénář není vůbec originální, pracuje se všemi klišé, které nás jen v souvislosti s tímto tématem napadnou... Při sledování jsem ale nad něčím takovým ani vteřinu nepřemýšlela a to myslím dokazuje, jak skvěle zrežírovaný a zahraný tenhle rebel je. (29.05.2007)

Úvodní scéna Rebela bez příčiny, kterou jsem jako jedinou z celého filmu ve svém dětství, někdy v deseti či jedenácti létech, v jednom tichém pátečním večeru, shlédl, mi vtělila na několik předlouhých roků neklid, z něhož se rodí vzlet i pád – a také cizota, cizinectví, jinakost, které – nyní již jako prošedlý jinoch – shledávám tím klíčovým tématem celého filmu. To, co jsem tehdy neviděl, je děsivé a oslnivé zároveň. Divadelní stylizace vícehlasí životních dramat na policejní stanici připomíná vlnu, která by se sama ráda zapřela a změnila se v šumějící vydechnutí, ale není jí přáno: musí zaplavit příkopy, louky a pole, kopce, vrchy a hory – a až to mlčení, které se rozezní nad hladinou, kterou nezbrázdí žádná archa, jí skutečně uleví. Nesděluje se v něm jen to, že rodiče nerozumějí svým dětem a děti svým rodičům, ani že děti hlouběji nahlížejí do hnusných příkopů, které určují (ne jen lemují) jejich životní cestu (než je přeskočí a vběhnou za ohrady mezi krávy anebo po čisté louce rovnou k lesu, lhostejno že k nízkému, a že se v něm poškrábou), ale, ale i zcela zřetelně zde zaznívá i to, že vedle rodiny pozbyla smyslu i smrt – ba i život! A v tom je tragédie: že se svět hodnotí jen podle kostýmů, že maska převážila osobnost, že velkorysost může být vnímána jako slabost, a že život může být jen – prohrou. Další minuty pak svědčí o touze, lásce, špíně, hladu, přesycenosti, prostě o všem, s čím se setká ten, kdo jezdí rychle, i ten, kdo dodržuje pravidla. Tepot Řádu však ani nezašumí: divadlo je všudypřítomné, maskuje se jím strach z odpovědnosti, z následků vlastního hraní, naplňuje dětinskost adolescence, kdy se život stává zpaměti recitovanou nemravnou básní. Promiskuita, násilí, drogy jsou chladnými gejzíry ohňostrojů, které slepým, ale vidoucím, ozařují jejich scestí. Podle zní jen fráze, které přehluší i lži, za něž by v tu chvíli byl leckdo i vděčen. James Dean je vtělená prostota: jeho postava roste, jedná a žije jako rostlina, která neví nic o změnách ročních období: choulí se i povstává, vadne i kvete. V té běli, do níž se celý film noří, se jeho rudá bunda rozvíjí jako svatá lež křídel. Není divu, že se tento snímek stal výzvou, lhostejno jak vyslyšenou, k cestě – k tomu žít přítomností – jako příroda i jako čas. Žel ty cesty, které jsou předurčeny k stoupání, nejednou rozryje čarodějný nůž… (07.10.2017)

Vzbura mladej generácie bola v 50 a 60 rokoch výraznejšie než kedykoľvek predtým. V tomto období vzniklo nespočetne veľa literárnych a filmových príbehov, ktoré rozoberali neľahký osud mladých ľudí, nútených konfrontovať sa so svetom, ktorý pre nich nemá porozumenie a v ktorom sa zmietajú v neistote a strachu. Rebel bez príčiny je jedným z týchto filmov. Nicholas Ray nakrútil jeden z najpôsobivejších príbehov mladej generácie vôbec, jeden z tých od ktorých nedokážete odtrhnúť oči. Jednak vďaka hereckým výkonom s ktorých najvýraznejší je sympatický James Dean alebo vďaka kompozícií záberov a tempe celého príbehu, ktoré strieda dramatické pasáže s tými miernymi a robí to tak sofistikovaným spôsobom, že myšlienka, ktorú sa snaží prezentovať sa stáva dominantnou a výraznou, že sa automaticky stáva ťahúňom, rôznych zápletiek, ktoré smerujú do nevyhnutného konca. Hlas stratenej generácie volal po vzbure a dostalo sa jej Rebela bez príčiny. Jeden z najlepších dôkazov Hollywoodskeho systému a príbehovosti a jeden z najvýraznejších filmov, filmovej histórie. (27.11.2011)

Já bych to přejmenoval na Spratka bez příčiny. To jak se on chová k rodičům ještě k jeho postavě jakž takž sedí, ale to jak se chovají ti rodiče už je na facku. Kdyby mu dali řádně na prdel, nemuseli by se co chvílu stěhovat. Navíc 50' léta asi dost mladých holdovalo drogám, protože ostatní "rebelové" se chovají jako sjetí. Holka pusinkuje tatínka pusu na pusu, rvačky jdou hned na nože (hrozná sranda...) nebo pokud se zasekne rukáv o kliku auta, je nejlepší místo brzdění šlápnout na plyn a padnout z útesu. (13.10.2011)